Povídání o překladu (a o cenách)

Mám tady další odkaz. Jsem teď nemocnej, takže sedim na gauči zabalenej do deky a buď sleduju TV (teď jsem se dodíval na záznam finále OH 98 v Naganu ČR - Rusko, kde mě Vichnar trochu popudil poznámkou, že jediný gól utkání vstřelil “jednatřicetiletý veterán” Svoboda), nebo surfuju po webu. Tak jsem našel tuhle stránku. Je to série “podcastů” (tj. krátkejch MP3) o překladu, většinou jsou to rozhovory z účastníkama konference organizace American Translators Association, která se konala v Orlandu na Floridě v listopadu. Podcasty jsou v angličtině.

Všechny rozhovory jsem ještě neposlouchal, z těch, co jsem slyšel, mě zaujal rozhovor 2b s Chris Durbanovou, francouzskou překladatelskou z Paříže, která měla na konferenci příspěvek o překládání pro přímé klienty (tj. ne pro agentury). To mě velice zajímá, protože já osobně jsem se rozhodl, že pro agentury už překládat nebudu, jelikož je to systémově špatné řešení (viz tady). Pí Durbanová se dotýká pár docela žhavých překladatelských témat a jelikož se dost nudim, je čas na polemiku. Takže pár poznámek:

1. Durbanová tvrdí, že je lepší překládat pro přímé klienty, protože jste tak více ve spojení s trhem, dostáváte od klienta zpětnou vazbu a víc si vyděláte. Naprosto souhlasim, i když s tou zpětnou vazbou to neni tak horký, možná překládám pro špatný klienty (na druhou stranu jsem pro agentury překládal několik let a zpětnou vazbu jsem nedostal ANI JEDNOU).

2. Podle Durbanové má každý překladatel morální povinnost účtovat co nejvíc, asi aby se obecně nesnižovaly ceny. Tenhle názor se mezi překladateli vyskytuje dost často, hodně se týká tlumočení. Já s tim ale nesouhlasim. Ať si každej účtuje, co se mu zlíbí. Podle mě je překladatelskej trh natolik širokej, že pojme všechno. Použiju nejhloupější a hodně zjednodušenej chlapskej příměr, ale je to jako s autama. Mercedes nebude snižovat ceny, protože Dacia zlevnila výběhovej model. Už několikrát jsem dostal od klienta poptávku na překlad, nabídl jsem cenu a překlad jsem potom nedostal, protože jsem byl moc drahej. To je naprosto v pořádku - někteří klienti chtějí co nejlevnější překlad, jiní chtějí jistotu, že s překladem potom nebudou mít další práci, a jsou ochotní si za tuhle jistotu připlatit.

Když jsem studoval, účtoval jsem za normostranu daleko míň než dnes. No a? Víc by mi tenkrát stejně nikdo nedal. A podle mě jsem ve svých začátcích ani nekonkuroval dražším překladatelům, a to ani cenou, ani kvalitou. Když jsem jim začal konkurovat, zvýšil jsem cenu. Zkrátka a dobře, podle mě si levní a drazí překladatelé nekonkurujou tak moc, jak si mnozí překladatelé myslí, protože nemíří na stejnou klientelu. Ve všech oblastech průmyslu, obchodu a služeb existuje levná a drahá varianta, tak proč by mělo být překladatelství výjimkou?

Durbanová navíc poznamenává, že cenu může překladatel zvyšovat pouze u nových klientů, ne u klientů stávajících. To mi přijde divný - proč by měl být nový klient penalizován za to, že je nový, a platit za stejnou práci víc než někdo jiný? Přijde mi to nefér. A to ani nemluvím o překladech pro bono. Pár jich za rok udělám. To je taky špatně?

3. Durbanová někde v rozhoru říká, že “translators tend to be literate but not numerate” (jako že to nejsou obchodníci). Přijde mi to vtipný a často i docela pravdivý tvrzení.

3. Velmi zajímavej mi přijde jeden z nápadů, jak získávat nový klienty - účastnit se (průmyslových) veletrhů. Je to vlastně strašně logický - vyberete si oblast, ve které chcete pracovat, jste v kontaktu s potenciálníma klientama, domů si můžete přinést plný tašky často dvojjazyčnejch materiálů.... fakt super. Jen mi přijde zvláštní ten nápad, že by překladatel měl opravovat špatné překlady brožur a pak s nima chodit za klientem, a nabízet tak svoje služby. Něco podobného jsem udělal jenom dvakrát, vždycky jsem se strašně styděl a ani jednou z toho nic nebylo. Ale možná to bude fungovat. Škoda že veletrh Muzika je až na podzim...

Co si o tom všem myslíte? Zajímá mě to!

|