Tenhle odkaz přilepila na facebook moje bývalá spolužačka, tak ho zveřejním i tady. Jde o pár rad pro řečníky v reakci na dnes již legendární záměnu slova “bondy” za “bomby” v Topolánkově projevu na půdě Evropského parlamentu z pera členky Jednoty tlumočníku a překladatelů. Odkaz je tady.

Je to trochu z kategorie “vychovejme si zadavatele”, což zrovna není můj šálek kávy, jelikož se domnívám, že klient zrovna nemá nějakou intenzivní touhu nechat se od někoho vzdělávat. Obecně to podle mě souvisí s tím, jak “široká veřejnost” tlumočníky a překladatele vnímá - jako někoho kdo “(dobře) umí” cizí jazyk. V obecném povědomí se stírá rozdíl mezi někým, kdo mluví cizím jazykem, a profesionální překladatelem/tlumočníkem. Uvedu dva příklady:

1. Když jsem byl zaměstnán v jedné advokátní kanceláři, byl jsem jednou na poslední chvíli přivolán k jednání s klientem. Měl jsem tlumočit českému klientovi, který nemluvil anglicky, což byl jednací jazyk. Byl to tzv. “šepták”, tj. simultánní tlumočení pro jediného posluchače - zatímco se ostatní baví, tlumočník sedí vedle posluchače a šeptá mu do ouška sladká slovíčka o ocenění nemovitostí, konsolidované účetní závěrce a odkupu pohledávek. Byl jsem zrovna na obědě, než jsem stačil doběhnout do práce, jednání už začalo. Moje šéfová, která běžně netlumočila, tam celá zoufalá seděla vedle klienta a snažila se mu aspoň něco říct. Když mě uviděla ve dveřích, očividně se jí ulevilo. O daném tématu jsem předtím nic nepřekládal, nikdo mi samozřejmě předem žádný materiál nedal, prostě mě hodili do bazénu a plav. Když jsem si potom stěžoval hlavnímu právníkovi a žádal jsem, abych byl o tlumočení informován v předstihu, právník mi odvětil něco ve smyslu, že “nevím, kde je problém, já takhle pro klienta tlumočím dnes a denně”. Už to tlumočení vidím - právník se 10 minut baví s protistranou, pak se otočí na klienta a řekne: “je to v pořádku”. To ovšem není tlumočení, jak ho chápe profesionální tlumočník.

2. Nedávno v médiích proběhla zpráva o tom, jak “mongolští tlumočníci” podvádějí jiné Mongolce - tvrdí jim, že program dobrovolných návratů migrantů, kteří přišli o zaměstnání v ČR, je už plný a že za 200 dolarů jsou schopni ještě účast v programu zajistit. Zpráva viz tady. Tohle ale podle mě nejsou tlumočníci, jak je vnímám já, tj. profesionálové, kteří se tlumočením živí. Každopádně veřejnost takhle tlumočníky vnímá.

Teď by asi měla přijít pointa nebo závěr, ale asi nepřijde. Nejsem si jist, jaké má tahle situace řešení. Jistě, jsem “hrdý překladatel”, na druhou stranu se mi jako poskytovateli služby trochu příčí “vzdělávat” zadavatele. Někdo by klasicky přirovnal překladatele k doktorovi - “přece se nebudete doktorovi plést do diagnózy”. Otec i matka české translatologie Levý zase přirovnával umělecký překlad k herectví.

Nevím. Já bych spíš přirovnal překladatele ke kadeřníkovi. Ano, můžete mít levný sestřih, ale nikdo vám nezaručí, že se vám bude líbit. Ano, můžu vás ostříhat za 10 minut a bez mytí, ale uvědomte si, že to podle toho bude vypadat. Ano, může vás ostříhat sestřenice, ale nečekejte zázraky. A do těchto vět bych shrnul veškeré “vzdělání”, které jsem ochoten klientovi vnutit.

Tags: bomby, Tlumočníci, klienti