V nadpisu je řečeno vše. Nestíhám. Lidi odjížděj na dovolený, takže najednou mám práce, že nevim co dřív. Měli byste vidět, jak to u mě vypadá. Hrůza. Nestíhám uklízet. Nestíhám mýt nádobí. Nestíhám odpovídat přátelům na maily (co si budeme nalhávat, tenhle příspěvek je určenej zejména jim - já vám napíšu, až to dodělám). Mám několik námětů na příspěvky, ale nestíhám je napsat. V poslední době jsem totiž dostal pár zajímavejch zakázek.

Začnu tou nejjednodušší. Před několika dny mi zavolal jistý klient, že potřebuje překlad, ale mělo by to být “dobře”, jedná se totiž o opravdu důležitou smlouvu. Oba jsme se nad tímto požadavkem zasmáli.

Tyhle druhy zakázek, které mají být “dobře”, mě totiž vždycky pobaví. Jako by implikovaly, že v ostatních případech stačí špatný překlad. Tak to samozřejmě není, spíš podle mě indikují, že existuje několik standardů překladu. V právním prostředí existuje třeba typ překladů, které nikdo nečte - jenom se založí do sbírky soudu, protože to vyžaduje zákon, ale ve skutečnosti je opravdu nikdo nikdy nečte, jenom se u příslušného dokumentu zaškrtne kolonka “odevzdáno” - jde třeba o stanovy zahraniční matky nějaké organizační složky v Čechách. Samozřejmě musejí být správně a přesně, ale v žádné advokátní kanceláři po mě u těchto překladů nikdo nikdy nechtěl, abych trávil noci a víkendy cizelováním výsledného textu.

Je to jako... ...u kadeřníka. Sakra, měl bych si to patentovat. Jiří Levý: “Překládání je jako herectví.” Jan Valenta: “Překládání je jako stříhání vlasů, jenom víc gay.” No, každopádně podle mě taky existují dva standardy stříhání - jeden ve smyslu “mám to dlouhý”, “odrůstá mi barva”, “už nevidím přes EMO patku” - zkrátka utilitární překlad pro každodenní použití, a pak tu ještě existuje druhý standard ve smyslu “dnes se vdávám”, “jdu na promoci”, “natáčím video pro MTV”. V takovém případě to musí být “dobře”.

No nic, musim dělat, takže o dalším banálním aspektu překládání se tady dočtete až příští týden. Přeju hezkej víkend.

Tags: bůůů, kadeřnictví