…a pracoval, když tu zahlédnu, že u vedlejšího stolu sedí kluk a holka, odhadem tak sedmnáct let, něco chvíli datlují do notebooku, pak čekají, pak něco pípne, pak krátce datlují, zasmějí se, zase něco datlují, čekají, něco pípne a tak stále dokola. Tak se podívám, co to dělají (ano, vím, že je to neslušné, proto jsem si taky dal záležet, abych zíral nenápadně), a zjistím, že s někých chatují, ale jde o to, že je to nejspíš nějaký cizinec a že si s ním chatují pomocí služby Google Translate. Něco napíšou, zadají to do GT, zkopírují překlad a pošlou jej, pak čekají, odpověď znovu hodí do překladače atd.

To mě docela zaujalo. Vím, že mnoho překladatelů se automatických překladačů (a Google Translate zvlášť) bojí, a když se podívám hluboko, ale opravdu hluboko do svého nitra, někde tam hluboko, ale opravdu hluboko tu obavu také trochu sdílím, i když si stále myslím, že je v podstatě iracionální. Ale co učitelé jazyků?

Ti by se podle mě měli bát trochu víc. Protože pokud se budu moci jakž takž s někým dorozumět pomocí Google Translate, proč se ten jazyk rovnou učit? Proč vynakládat čas, úsilí a peníze spojené s jazykovým kurzem? Nevím, jakou motivaci nebo cíle mají lidé, kteří se do jazykových kurzů přihlašují, podle mě se ale většina začátečníků nepřihlašuje s vidinou, že za čtyři, za pět let dělají tlumočnické státnice. Alespoň část těchto uchazečů od kurzu očekává přesně to, co v podstatě Google Translate nabízí: nějak se dorozumět.

Case in point: moje máma (ahoj mami). Moje máma je takový ten "věčný začátečník" - sice několik jazykových kurzů navštěvovala (angličtinu a němčinu), ale prostě to všechno po čase zase zapomene (na druhou stranu je to mág s číslama, což by se mi taky někdy hodilo, zvlášť v takovém tom smutném období posledního březnového týdne, kdy se divím, kolik jsem to vydělal a kde ty všechny peníze jsou). No a dnes? Surfuje po internetu a Google Translate čile používá, zvlášť když brouzdá po zahraničních on-line obchodech, a zřejmě to stačí, jen občas mi pošle nějaký odkaz s dotazem, co že to to páté slovo ve druhém řádku třetího odstavce opravdu znamená…

Navíc jsem teď někde zaslechl, že nové verze operačního systému pro mobilní telefony Android službu Google Translate kombinují s rozpoznáváním řeči, takže byste se TEORETICKY mohli s někým domluvit i v reálném čase (pokud si v zahraničí zapnete datové přenosy, což v současnosti není zrovna levná záležitost, nebo jste někde v dosahu wi-fi signálu). Je jasné, že tahle funkce jen tak profesionální tlumočníky nenahradí (umím si to živě představit: obchodník A: "Tyto podmínky byste akceptoval? - obchodník B: "bla bla bla bla bla" - text překladu na displeji telefonu: "Váš borůvkový koláč je vskutku Pomeje."), ale jako náhrada čtrnáctidenního jazykového kurzu pro nemotivovaného studenta, kterému to nejde a kterému kurz zaplatil zaměstnavatel? Proč ne?

Ale třeba jenom sýčkuju, třeba ta stávající nedokonalost systému bude lidi naopak motivovat, aby se do jazykových kurzů přihlašovali. Což by bylo fajn. Byl bych nerad, kdybych se někde třeba v Thajsku snažil doktorovi anglicky říct, že mám ukrutné bolesti v podbřisku, a doktorovi by se na displeji mobilu zobrazilo: "Váš borůvkový koláč je vskutku Pomeje…"

Tags: roboti už jdou

Je tu další díl nekonečného seriálu Ztraceno v překladu, v němž povrchní překladatel povrchně analyzuje překlady, které viděl na veřejných prostranstvích. Tentokrát s mezinárodní účastí. Takže s chutí do toho:

Španělský ptáček:

Místo: Dukelských hrdinů, Praha 7
Čas: 25/9/2009
Proč to tu je: doslovný překlad španělského ptáčku a pár chyb ve spellingu (cheesa? - v tý restauraci asi pracuje Black Dynamite)

Thanks for the help

Místo: Oddělení akutního příjmu ÚNV Střešovice, Praha
Čas: léto 2009
Proč to tu je: nebudu komentovat překlad (i když napadá mě, že něco ve smyslu “is due for completion” by bylo jednodušší), spíš mě zaujalo, že cizincům se děkuje za “help”, kdežto Čechům jenom za pochopení. Záměr, nebo náhoda?

Sundej boty!

Místo: Plavecký bazén AXA, Praha
Čas: nepamatuju se
Proč to tu je: “Entrance after changing one’s shoes only?” Tomu říkám perfektně zvládnuté mistrovství zkratky... německy moc neumim, ale přijde mi, že německý překlad je srozumitelnější, stejně mohli postupovat i v angličtině, místo toho zvolili doslovnost...

Žádný východ!

Místo: knihkupectví v Bratislavě
Čas: listopad 2009
Proč to tu je: interference z angličtiny jako blázen. Bylo příjemné, že jsem se v tomto případě setkal s naprostým pochopením překladatelského problému - když jsem se zeptal paní za pokladnou, zda si můžu ceduli vyfotit, hned věděla, o co jde: “pěkná blbost (nebo somarina? - už si nepamatuju), co? My tady nad tim každej den kroutíme hlavou. Jen si to vyfoťte a všem to ukažte!”

Polsko vs. ČR

Místo: česko-polská hranice
Čas: leden 2010
Proč to tu je: vzpomněl jsem si na Newmarka (modří z ÚTRL už vědí), který psal, že překladatel by měl být neutrální a nestranný zejména při překladu politicky citlivých textů. Nevím, zda to bude vidět, ale všechny místní názvy v anglickém překladu vycházejí z polské verze (Kowarski peak, ne Kovářský peak, Karkonosze, ne Krkonoše atd.), je jasné, že text překládal Polák. Nevím, zda se v takovém případě dá neutralita zachovat (a na rovinu - zrovna tady je to asi celkem jedno).

Bonus 1:

Místo: plavecký bazén Axa
Podle mě nejlepší a nejefektivnější překlad :-)

Bonus 2:

Místo: Japa shop v Dejvicích, Praha
Nejde o překlad, spíš o kulturní reálii - zaujalo mě, že v Japonsku existuje verze čokoládových tyčinek “pro muže”, jde o hořkou čokoládu místo čokolády mléčné. Když jsem to fotil, malá japonská prodavačka mě vyhodila, jako by mě nachytala při krádeži schémat tištěných spojů pro novou generaci konzole PlayStation...

Tags: překlad

Výborná reklama na advokátní kancelář:



Připomíná mi to další překladatelskou zkušenost, kterou jsem měl už dávno vytěsnit. Pracoval jsem zrovna ve velké, nadnárodní advokátní kanceláři a přišel příkaz z ústředí, že se budou lokalizovat webové stránky do všech pracovních jazyků kanceláře (původně byly jenom anglicky). Otázkou je, zda to má vůbec nějaký smysl. Kolik lidí se asi rozhodne využít služeb nadnárodní advokátní kanceláře jenom na základě srovnání jejich webových stránek (když většinu práce tyto firmy získávají na základě veřejných zakázek nebo tendrů)? Můj tajný tip - nikdo.

Tvorba textů webových stránek velkých advokátních kanceláří je specifická disciplína, kterou jsem si sám pro sebe pracovně nazval "Global Knowledge, Local Skills" (podívejte se na web jakékoli nadnárodní AK a určitě tam tohle klišé v nějaké podobě najdete). Abyste mohli takovýto reklamní text na webovou stránku advokátní kanceláře napsat, musíte se v sobě silně, ale opravdu silně potlačit jakýkoli náznak kreativity. Ideální reklamní text advokátní kanceláře je text, který můžete naplácnout na jakoukoli jinou advokátní kancelář, a nikdo nic nepozná. Příklad? První věta ze sekce "Experience" webů tří prvních AK, na které jsem si vzpomněl:

1. Our lawyers have local and cross-jurisdictional expertise, in all the major business centres. ("global knowledge, local skills!")
2. With lawyers located in 32 offices in 15 countries around the world, XYZ has one of the broadest and deepest experience bases in the legal industry.
3. From 26 offices, XYZ' lawyers advise on multi-jurisdictional projects and transactions across the world.

Lokalizace webových stránek mého tehdejšího zaměstnavatele sestávala ze tří jednoduchých kroků - zkopírování textů z globální webové stránky - překlad - zveřejnění lokalizovaných verzí. Problém je, že texty často kulturně neseděly. Vezměte si třeba sekci “diversity” - to v ČR prakticky nic neznamená. Kolik černochů, asiatů nebo Romů v pražské kanceláři pracovalo? To vím zcela přesně a dalo by se to spočítat na prstech jedné ruky věčně opilého majitele cirkulárky. Já jsem původně navrhoval, aby tahle stránka byla z české verze webu vymazána, ale to samozřejmě neprošlo. Nakonec jsem to přeložil jako “rovné příležitosti” nebo něco v tom smyslu, myslím, že jsem se pokusil text trochu pozměnit a víc vypíchnout zastoupení žen v kanceláři. (Ani nevím, jak to nakonec dopadlo. Možná je to na webu jako “diverzita”, mám strach se podívat.)

Každopádně to byl velmi frustrující zážitek. Na začátku jsem si řekl, že to musíme udělat dobře - vždy, když jsem četl weby ostatních kanceláří, říkal jsem si, jak je možné, že nikomu ta hromada klišé, informační prázdnota stránek a jazykové a kulturní interference z angličtiny nevadí. Takže jsem se s každým textem mazlil, klišé odstranil, nic neříkající fráze převedl do normálního jazyka. Jenže pak jsem si po dvou týdnech překlad znovu otevřel a zjistil jsem, že vedení všechna moje pracně vymýšlená řešení odstranilo a nahradilo je přesně těmi klišé, kterým jsem se snažil vyhnout. Snažil jsem se ještě zasáhnout, ale bylo jasné, že můj názor nikoho nezajímal. Takže česká stránka dané advokátní kanceláře je nejspíš (jak jsem říkal, mám strach se podívat) úplně stejná jako stránky ostatních kanceláří - plná jazykových výrazů, které já jako “laik” musím označit za klišé a interference.

Na druhou stranu je nutné přiznat, že výše uvedená reklama by se pro velké, nadnárodní kanceláře nehodí, protože ty se vůbec nezaměřují na fyzické osoby (pokud tou fyzickou osobou není třeba Bill Gates, Al Gore, Přemek Podlaha atd.). Jde asi o sémantiku - od právníků se čekají asi jiné věci než vtipná webová stránka. Když si najmu právníka, chci se smát až po vyhraném soudním sporu. Takže možná je to v pořádku, co vy na to?

Tags: reklama

Oba pravidelní čtenáři tohoto skromného blogu si už asi všimli, že nejsem zrovna fanouškem překladatelských agentur, a to z koncepčních důvodů. Nikdy ovšem během svých nářků a výčitek neuvádím konkrétní jména, protože se nechci ráno probudit s uřízlou hlavou skřivana v posteli, ani nechci být při noční procházce parkem napaden neznámými útočníky a šupito presto utlučen výkladovým slovníkem nebo velkou Duškovou (get it?). Dnes ale udělám výjimku.

Motivoval mě k ní tenhle článek. On to vlastně ani není článek, spíš komerční sdělení (i když se to jako článek tváří), ovšem úroveň nekolegiality, která je v něm obsažena, vyráží dech. Ve zkratce nás tato agentura informuje o tom, že naprostá většina klientů nedokáže objektivně posoudit kvalitu překladů, které od agentury nebo překladatele dostává, ovšem řešení je jednoduché - u jiné agentury (hádejte asi u které) si můžete objednat “rozbor překladu”, který vám řekne, zda náhodou není čas vyměnit poskytovatele překladů (hádejte za kterého).

Je svatá pravda, že někteří klienti opravdu nedokážou posoudit, který překlad je a který není kvalitní. Ale to je snad jasné, ne? Existují v zásadě dva důvody, proč klienti zadávají práci překladatelům: 1. neovládají jazyk, popř. práci s textem dostatečně kvalitním způsobem, 2. překlad od překladatele je pro ně levnější než překlad, který by si klient vytvořil sám. Tahle informační asymetrie mě také vedla k formulaci “Valentovy cynické překladové ekvivalence”, jež stanoví, že “překlad je ekvivalentní, pokud vás klient nežaluje a proplatí vám fakturu”. Ovšem přijde mi dost nefér této asymetrie využívat k vlastním účelům.

Což podle mě tento “rozbor překladu” v zásadě dělá. Samozřejmě nemám jediný důkaz, ovšem přijde mi dost naivní vzít nějaký překlad, dát jej konkurenčnímu poskytovateli překladatelských služeb k posouzení a očekávat objektivitu (zvlášť když už samotným požadavkem klient prozradí, že sám kvalitu překladu nedokáže zhodnotit, a zpracovatel si tedy do zprávy o kvalitě může napsat prakticky cokoli). Zajímalo by mě, kolik auditů by skončilo pozitivním hodnocením ve smyslu “gratulujeme k výběru agentury, překlad je výborný, mnohem lepší než ty, které produkujeme my”. Navíc překlad není zrovna obor, kde je jednoduché posoudit kvalitu objektivně. Můžete mít dva zcela jiné, ovšem stejně kvalitní překlady. A který je lepší? No jasně že toho, kdo překlady posuzuje! Prostě střet zájmů jako vyšitý.

Nedalo mi to a na stránku dané agentury jsem se podíval (jméno jsem znal už z minulosti, myslím, že s nimi spolupracuje jedna bývalá kolegyně). A našel jsem perlu, pravděpodobně nejrozšířenější mýtus o velkých agenturách, totiž tvrzení, že v agenturách všechny překlady ještě čte korektor (viz první z “otázek a odpovědí” asi uprostřed stránky). Je neuvěřitelné, jak je tento mýtus rozšířen. Je to (většinou) blbost. Když jsem pracoval na diplomce, všichni respondenti (právní překladatelé), kteří se výzkumu zúčastnili, pracovali pro agentury a všichni shodně potvrdili, že od agentury nikdy, ale opravdu nikdy nedostali žádnou zpětnou vazbu. Jak je to možné, když ty překlady vždy někdo čte? To byly ty jejich překlady vždy perfektní? Řádově desítky nebo stovky překladů a ani jedna chybička? Nebo si agentury korektury schovávaly pro.... ....no proč vlastně? Nevěřím, že by velká agentura v případě chyby nechtěla vůči překladateli uplatnit nějakou slevu.

Korunu tomuto tvrzení nasazuje prohlášení, že korektor kontroluje všechny překlady, zejména s ohledem na počet pracovních jazyků (u této agentury pyšně uvedeno 106 jazyků). Takže když budu mít expresní, třeba víkendový překlad z čínštiny do gruzínštiny, někdo to přeloží a někdo jiný to ještě přečte? Mám velké pokušení nějaký takový krátký překlad zadat a pak od agentury chtít tu korekturu k nahlédnutí.

Pamatuju si na poslední práci pro agenturu, kterou jsem kdy dělal. Bylo to nějaké právní memorandum, na termín už si nepamatuji, ale po nocích jsem to nedělal. Každopádně klient překlad vrátil a chtěl slevu. O co šlo? Bylo to do angličtiny a každá advokátní kancelář si určité termíny překládá po svém, určitě neexistuje nějaká ustálená terminologie, zvlášť když nejde o termíny v pravém slova smyslu, ale o automatizované jazykové struktury nebo zdvořilostní “klišé” (věci typu “na základě předchozí domluvy”, “v případě dotazů se na nás neváhejte obrátit”, do češtiny pak “we understand that” atd.). No a já jsem to přeložil jinak, než jak byli v dané advokátní kanceláři zvyklí, zároveň mi ale nikdo nedal žádný glosář, popř. předchozí překlady, jimiž bych se mohl řídit. Navíc byl k reklamaci připojen posudek klientovy interní překladatelky, která v zásadě psala, že překlad byl v pořádku (z jejího posudku bylo jasně vidět, že přesně ví, kde je problém, že ji někdo donutil k vypracování tendenčního posudku a jak je jí to trapné).

Co se stalo? Agentura to všechno nechala na mně. Sám jsem musel napsad odpověď na posudek a obhajobu. Kde byl v tomhle případě korektor? Proč mi agentura nedala další podklady (prý to nebyla první reklamace tohoto klienta), předchozí překlady atd? Právě zde by se korektor agentury hodil - prostě nějaký terminologický “styčný důstojník”, který zná zvyklosti a preference klienta a překlady by vždy doupravil jemu na míru. Ale bylo zřejmé, že tak, jak jsem překlad poslal, jej agentura přeposlala klientovi. Nakonec to dopadlo dobře, klient uznal, že překlad byl dobrý a zaplatil plnou cenu. Já jsem se ale musel sám sebe ptát, co teda vlastně od agentury za peníze, které si z plateb od klienta strhává, dostávám já. Mimo občasné práce vůbec nic. Při prvním problému se agentura zbavila vlastní odpovědnosti a problém hodila na mě. Takže asi tak.

Ještě musím závěrem dodat, že existují i agentury, které se chovají jinak. V jedné agentuře prý překlady rozdělují na poloviny mezi dva překladatele a ti si pak svoje poloviny pošlou a navzájem si je přečtou. Je to sice postup, který mi přijde trochu zvláštní (podle mě nesplňuje zásadní požadavek podle Levého, totiž jednotnou překladatelskou koncepci), ale prý to funguje. I v jiných agenturách překlady čtou, ale to jsou agentury, které neomračují počtem pracovních jazyků ani akčními cenami. Povzbudivé jistě je, že mají vůbec nějaké klienty. Jsou to asi zástupci té menšiny, která kvalitu překladu dokáže sama posoudit.

Jedním z témat, která se v translatologických kruzích pravidelně znovu a znovu objevují, je strojový překlad a jeho nevyhnutelný úspěch na trhu. Scénář je to katastrofický - tisíce překladatelů spících v kartonových krabicích pod mosty a smutně čekajících ve frontě na polévku zdarma v Naději nebo na lodi Hermes, zatímco někde v klimatizovaném sklepním prostoru tichý a studený server bez lidských emocí vytváří tisíce a tisíce normostran perfektního překladu za minutu.

Zlé, Marlborky kouřící šedé eminence z Washingtonu nyní chtějí tento obraz zkázy dokonat. Bílý dům vydal bílou knihu (jiná barva by ani nebyla možná, že) o inovacích, která označuje překlad jako jednu z oblastí, kde by se mělo více inovovat, přičemž americká vláda je i ochotná do této inovace (směrem k většímu využití strojového překladu) investovat nemalé prostředky. Cíl je jasný - snížit náklady na překlad při současném zvýšení výkonu. Článek o této iniciativě naleznete tady (via TranslateThis!).

Ten článek je vesměs dost špatný a pro překladatele dost nelichotivý (jak se vám líbí třeba tato citace: "Language translation is far from being mastered by humans, computers, or any mix of the two."?) Zároveň ale poukazuje na to, jak mylný je v některých případech koncept "výchovy klienta". Je zcela jasné, že klient má občas zájmy, které jsou v přímém protikladu k zájmům překladatele (jednoduše chce rychlejší a kvalitnější překlad za méně peněz, pokud možno zadarmo, viz "crowdsourcing", který nyní využívá LinkedIn, Facebook nebo Google, zatímco překladatel chce vždy více peněz a víc času na překlad). Klient, který chce hlavně ušetřit, bude takovou výchovu od překladatele vnímat stejně jako školení o finančním plánování od zástupce Provident Financial.

Zaujal mě ale jeden z komentářů k článku: "The White House will need more than 1 billion to bring MT (machine translation) to 100% accuracy, just like Artificial Intelligence requires hundreds of billions more to work." S tím plně souhlasím. Teorie o nevyhnutelném nástupu strojového překladu slýchám už prakticky 15 let. A výsledek? Stačí se podívat na některé definice encyklopedie Navajo, třeba na tuhle. Navíc mám pocit, že bude nutné vyvinout tolik modifikací strojového překladu, kolik jazyků budeme chtít strojově překládat. Těžko asi použijete jeden systém na všechny jazyky. A docela bych se divil, kdyby někdo investoval miliony dolarů do modifikace systému pro jazyk, který používá cca. 10 milionů lidí někde v srdci Evropy, z čehož asi 1 % docela obstojně (a navíc Bílá kniha o inovaci mluví o “translation between major languages of the world”).

Takže co se týče mě, řadím si zatím tuhle teorii mezi další teorie, které sice zní logicky, ale zatím se moc nevyplňují. (Další podobná teorie: "Je dobrou investicí učit se španělsky, protože Latinská Amerika je na vzestupu." Kdybych dostal tisícovku pokaždé, když tohle slyším, už bych byl milionář. Jenom moc nevím, kdo za tím vzestupem bude stát. Castro? Chávez? Morales?)

Nedávno jsem tu odsuzoval (dnes již asi neexistující) časopis Premiere za to, že kritizoval překlady, takže na to dnes navážu a budu... ...kritizovat překlady. On totiž ne zcela ideální překlad tolik nebolí, když nejde o váš nejoblíbenější film.

Zároveň chci úvodem zopakovat to, co už tady i jinde bylo řečeno: překlady filmových titulků jsou placeny neuvěřitelně špatně a překladatelé by si jistě zasloužili daleko víc. Nedávno jsem se bavil se známou, která překládá titulky k dokumentárním filmům pro kabelové televize. Za jednu epizodu (40 min.) dostane celých 1.700,- Kč. Prý se to nyní naučila udělat za dva dny. Což měsíčně činí krásně podprůměrných 20.000, ještě míň, než Jirka z tohoto příspěvku.

No nic, zpátky k tématu - nedávno jsem si pustil jeden z mých nejoblíbenějších filmů - Big Lebowski od bratří Coenů - na DVD. Pustil jsem si to anglicky s titulky a hned v první scéně filmu se překladatel moc nevyznamenal (viz níže). Mnohem zajímavější je ale to, že když jsem si stejnou scénu pustil s českým dabingem, byl stejný překladatelský problém vyřešen jinak a mnohem lépe. Posuďte sami:

...Dude (hlavní hrdina) vchází do bytu, kde na něj čekají dvě gorily od nějakého pornomagnáta a chtějí z něj vymlátit prachy. Po úvodní rvačce jedna gorila vezme do ruky Dudovu kuželkovou kouli a ptá se, co to je. Dude vtipně odpovídá:

Originál: Obviously, you’re not a golfer.
Titulky: Viditelně nejsi golfař.
Dabing: Ty asi nehraješ golf, že jo?

Titulky jsou zkrátka doslovné a obsahují pro mě zvláštní slovo “golfař”, i když na Googlu jsem to našel.

Scéna pokračuje - druhá gorila se Dudovi demonstrativně vyčůrá na koberec. Pak gorily odcházejí a Dudovi řeknou, že je “loser”. Dude odpovídá:

Originál: Hey, at least I’m housebroken!
Titulky: Aspoň se mi vloupali do bytu!
Dabing: Aspoň už umim používat záchod!



Nechci tu zbytečně hanit překladatele titulků (po úvodní scéně se navíc kvalita českých titulků zlepší). Mě by spíš zajímal systém lokalizace filmů. Předpokládám, že u hollywoodských trháků jde film nejdřív do kin, teprve pak se vydá na DVD. Proč se dabing a titulky nepřekládají dohromady? Který překlad byl dřív? Titulků, nebo dabingu? Pochopil bych, kdyby nejdřív byly titulky - je to asi rychlejší a určitě i levnější, navíc překladatel dabingu se mohl poučit z chyb překladatele titulků, to by možná vysvětlovalo ty rozdíly. Proč ale potom nedošlo k opravě překladu titulků? Jde o peníze? Pokud překlad titulků stojí cca. 3.000,- za film, tak se to zaplatí prodejem deseti nebo i menšího počtu nosičů.

Nebo je to opravdu jedno? Jednou jsem byl přítomen dlouhé kritice překladu nějakého filmu. Jasně, překladatel neměl nejlepší den, ale zároveň si říkám - to to po něm nikdo nečetl? Vždyť ty titulky někdo sázel, někdo pak to DVD kompiloval, prostě překlad není poslední fáze výroby DVD. Představuji si, že při výrobě existuje několik stupňů kontroly, ale asi se pletu. Rozdíly v překladech titulků a dabingu mě opravdu fascinují. Vím ještě o jednom případu - dabing a titulky k filmu Jay and mlčenlivý Bob vracejí úder - tam je to ale naopak, titulky jsou mnohem lepší než dabing (to už nechápu vůbec - copak herci neslyší, že překlad nedává vůbec žádný smysl? Provádí se dabing chronologicky od začátku filmu do jeho konce, nebo se přeskakuje ze scény na scénu?).

Myslím, že nejsem jediný, kdo systému lokalizace filmů nerozumí - dopisuji si s kolegou v Bruselu a ani on systém překladu filmů nechápe. Pokud teda někdo ví, jak se filmy překládají, dejte nám vědět!

Tags: big lebowski, film

Možná si tímto příspěvkem trochu pošpiním na tomto blogu důsledně budovanou image odborníka na všechno, ovšem o tento opravdu originální přístup k výuce angličtiny jsem ani jednoho z obou pravidelných čtenářů nemohl připravit. Spojení výuka + aerobik opravdu funguje, zvláště když je téma lekce tak.... ehm... lidské.

Tags: youtube, japonsko

Tenhle obrázek jsem náhodou našel při prohlížení nějakého bulvárního serveru. Chtěl bych tu ceduli připevnit na dveře Ústavu translatologie.

Tags: zákaz tlumočení

O víkendu jsem se ještě jednou zamyslel nad kauzou překladu Dalíkovy nájemní smlouvy, o které jsem tady psal. Nějak jsem se nechal unést. Napsal jsem, že jde nejspíš o zfalšovanou smlouvu. K tomu nemám sebemenší důkaz. Ano, ta smlouva z češtiny přeložená nejspíš byla, na druhou stranu to nic nedokazuje. Je klidně možné, že návrh smlouvy vypracovali Dalíkovi právníci a s lichtenštejnským pronajímatelem se dohodli na angličtině jako na jazyku vzájemné komunikace. Takže v zásadě se dá celá kauza shrnout takto: Dalík médiím předložil špatně přeloženou smlouvu. Ostatní věci, které jsem ve svém příspěvku naznačil, jsou čiré spekulace. Zkrátka ani já nejsem imunní vůči tomu, jak se věci prezentují v médiích. Jen aby bylo jasno - nikdo mi nevolal, nevyhrožoval nebo tak, na to je tenhle blog příliš malý a bezvýznamný. Takže se ještě jednou oběma čtenářům omlouvám - když jsem si ten příspěvek přečetl ještě jednou, zjistil jsem, že je plný unáhlených a ničím nepodložených závěrů, zkrátka jsem si tak trochu kopnul do ležícího. Tenhle blog by neměl být (a od nynějška už nebude) o politice, ale o překládání.

Nevim, kdo tohle vymyslel, ale je to celkem vtipný. Do políčka vepíšete nějakou anglickou větu, ta se pak překládá (asi pomocí Google Translate) tam a zpátky mezi angličtinou a japonštinou. Hra končí, když při dalším překladu nedojde k další změně, tj. při zpětném překladu se zobrazí původní anglická věta. Je to taková překladatelská tichá pošta, na konci většinou vyjde úplná blbost.

Hra mi připomněla moje studijní léta, konkrétně Petera Newmarka. Ten byl velkým propagátorem spíše doslovnějšího překladu. Pokud si dobře pamatuju (a moje paměť není jednou z jistot, na kterou by se dalo v dnešním uspěchaném světě spolehnout), překladatelskou jednotkou pro Newmarka bylo slovo, u volného překladu maximálně věta, silně oponoval oboru “discourse analysis” (jako se to vůběc překládá?) a teorii, že jednotkou překladu je celý text. Jako argument uváděl tzv. “back-translation test” - když něco přeložíte do cílového jazyka a překlad přeložíte zpátky do jazyka zdrojového, měl by vám vyjít stejný text, což prý u volnějšího překladu nikdy nevyjde, a proto je doslovný překlad jediný správný. Idea zpětného překladu je podvědomě přítomná také u právního překladu a někteří překladatelé jí ospravedlňují silně doslovné právní překlady. Když se totiž protistrany domlouvají na nějaké smlouvě, tak třeba postupně vypracují 20 verzí smlouvy, které se překládají tam a zpátky, pokud je jedna strana česká a druhá třeba anglická: Čech něco napíše, Angličan si to nechá přeložit, zapracuje do anglické verze svoje připomínky, Čech si je nechá přeložit zpátky do češtiny, zapracují se tam připomínky, přeloží do angličtiny a tak pořád dokola. V takovém případě by měl právě jen doslovný překlad zaručit stálost terminologie v obou jazycích.

S tím jsem měl vždycky trochu problém. Zaprvé netuším, proč by se měla kvalita překladu obecně měřit správností zpětného překladu. Je to odtržené od reality překládání - když jeden překladatel v nějakém situačním kontextu něco přeloží a pak to v “laboratorním prostředí” jiný překladatel za jiného situačního kontextu přeloží zpátky, docela bych se divil, kdyby to vyšlo stejně (teda pokud překládaným textem nebyla věta typu “Máma mele maso”, popř. “The cat is black”). To nedokazuje, že jedinou správnou formou překladu je překlad doslovný, ale že pro překládání je důležitý situační kontext. To samé platí i u zpětného překládání právních textů - pokud si musím vypomoct doslovným překladem, většinou je to podle mě tím, že si plně neuvědomuji kontext. Většina právních dokumentů v angličtině podle českého práva jsou v podstatě zpětné překlady, ovšem někteří překladatelé k nim přistupují jako k “čistým” překladům, aniž by si uvědomili, že prototextem, origiálem, jsou vlastně české texty, které musejí dosadit na místo anglických, ne pouze překládat anglické texty. Když to přeložíte bez kontextu, pak vám vyjdou věci jako třeba “poškozování práv třetích stran podle ust. § 209 tr.z.”, protože to do angličtiny někdo v jiné advokátní kanceláři přeložil jako “third party rights”, ovšem když se podíváte do trestního zákoníku, je to “poškozování cizích práv”. To ale není chyba volného překladu (jak byste to do angličtiny doslovně překládali - “foreign”?), nýbrž chyba vyplývající z toho, že se soustředíte pouze na text a odtrhnete jej od reality (tj. nepodíváte se na znění zákona, jímž se text řídí).

Tags: party, newmark

Málokdo udělal pro propagaci kvalitních překladatelských služeb tolik jako nyní největší z lobistů, Marek Dalík, viz tady.

Zdá se, že si nechal přeložit nějakou smlouvu o pronájmu vily v Toskánsku z češtiny do angličtiny a tu teď vydává za smlouvu, kterou uzavřel s Lichtenštejnským pronajímatelem. Problém je, že ten překlad není dobrý (no, je spíš opravdu špatný, koukněte se na odkaz), je tam plno gramatických chyb a interferencí z češtiny (pro mě osobně češtinu nejvíc prozrazuje “leaves” ve smyslu přenechávat v článku II a “subject-matter of lease” v článku I, to je klasika). Teď už jenom čekám na zprávu, že eura, kterými pronájem vily zaplatil, si Dalík nakreslil sám pastelkami a je na nich několik pravopisných chyb.

Na druhou stranu nutno přiznat, že ani článek, který tuto zprávu přináší, není prost nepřesností:
- podle článku zná angličtina pro výraz katastr nemovitostí “jen” land registry. S tím se dá docela úspěšně polemizovat. Ovšem je pravda, že “cadastre of real estate” zní opravdu česky.
- podle autora je také zvláštní, že je smlouva anglicky, když úředním jazykem Lichtenštejnska je němčina. No nevím. Kdyby se v České republice podepisovaly smlouvy jen v češtině, jsem bez práce.

No, Dalíkovo poselství je zcela zřejmé: pokud potřebujete zfalšovat smlouvu (nebo potřebujete jakýkoli jiný překlad), vyberte si kvalitního překladatele! Díky, Marku! To, co CEPRES nedokázal za rok své existence, M.D. zvládnul za den. Jen si nejsem jist, zda to byl jeho původní záměr.

Tak tohle mě teda opravdu pobavilo: dnes českobudějovický soud poslal na tři roky do vězení zpěváka zřejmě neonacistické skupiny, kterého zastupovala, jak jinak, Klára Slámová. Zpěvák ve své obhajobě mimo jiné tvrdil, že znalec z oboru extremismu špatně přeložil text jedné písničky: v ní se prý nezpívalo o “white revolution” - tedy o bílé revoluci, ale o “write revolution”, což podle zpěváka má znamenat “písemná revoluce” (nemusím snad ani uvádět, že je to z gramatického hlediska úplná blbost). Prý možná neartikuloval moc dobře, takže to nakonec zní jako “white revolution”, ale to opravdu nebylo jeho úmyslem. Jasně. A všechny vlasy mu určitě vypadaly starostmi nad vzrůstajícími projevy rasismu a antisemitismu ve společnosti. Celý článek najdete tady.

Tags: write revolution, humor

Možná jste to už někde zaslechli, na Slovensku nyní probíhá boj o novou podobu jazykového zákona. Teď se k němu vyjádřila i OBSE a zdá se, že s jeho novým zněním nemá problémy. Na to však zareagovala Strana maďarskej koalície s tvrzením, že anglický překlad zákona, který OBSE posuzovala, byl záměrně nepřesný, viz článek tady a vyjádření strany tady.

Vládnoucí koalice tvrdí, že překlad je správný mimo jiné i proto, že byl zadán “renomované profesionální agentuře”. Překlad byl prý pracovní a nebyl zveřejněn, oficiální překlad bude, až zákon vstoupí v platnost.

Zajímavé je na tom několik věcí:
- proč pracovní překlad vláda nezveřejní? Mohla by tím vyvrátit veškeré pochybnosti o jeho správnosti.
- existuje rozdíl mezi pracovní a oficiální verzí překladu? Pokud posílám překlad zákona k posouzení OBSE, neměl by to být překlad oficiální? Vypracovaný renomovanou agenturou? Pracovní překlad ve mě vzbuzuje zdání něčeho nefinálního, přechodného.
- na druhou stranu si neumím představit, že by vláda mohla schválně zkreslit překlad jen kvůli hodnocení od OBSE, a riskovat tak mezinárodní ostudu, kdyby se zjistilo, že k úpravám skutečně došlo
- a i kdyby k úpravám došlo, jak by se určila zodpovědnost za ně? A to už ani nemluvím o tom, jak těžké by bylo prokázat konkrétní úmysl.

No nic, zatím se obě strany hádají v podstatě o něčem, co nikdo nikdy neviděl a co se nedá prokázat. Do Bratislavy proto po obě strany sporu posíláme pěknou písničku:

Tags: suspicious minds

V nadpisu je řečeno vše. Nestíhám. Lidi odjížděj na dovolený, takže najednou mám práce, že nevim co dřív. Měli byste vidět, jak to u mě vypadá. Hrůza. Nestíhám uklízet. Nestíhám mýt nádobí. Nestíhám odpovídat přátelům na maily (co si budeme nalhávat, tenhle příspěvek je určenej zejména jim - já vám napíšu, až to dodělám). Mám několik námětů na příspěvky, ale nestíhám je napsat. V poslední době jsem totiž dostal pár zajímavejch zakázek.

Začnu tou nejjednodušší. Před několika dny mi zavolal jistý klient, že potřebuje překlad, ale mělo by to být “dobře”, jedná se totiž o opravdu důležitou smlouvu. Oba jsme se nad tímto požadavkem zasmáli.

Tyhle druhy zakázek, které mají být “dobře”, mě totiž vždycky pobaví. Jako by implikovaly, že v ostatních případech stačí špatný překlad. Tak to samozřejmě není, spíš podle mě indikují, že existuje několik standardů překladu. V právním prostředí existuje třeba typ překladů, které nikdo nečte - jenom se založí do sbírky soudu, protože to vyžaduje zákon, ale ve skutečnosti je opravdu nikdo nikdy nečte, jenom se u příslušného dokumentu zaškrtne kolonka “odevzdáno” - jde třeba o stanovy zahraniční matky nějaké organizační složky v Čechách. Samozřejmě musejí být správně a přesně, ale v žádné advokátní kanceláři po mě u těchto překladů nikdo nikdy nechtěl, abych trávil noci a víkendy cizelováním výsledného textu.

Je to jako... ...u kadeřníka. Sakra, měl bych si to patentovat. Jiří Levý: “Překládání je jako herectví.” Jan Valenta: “Překládání je jako stříhání vlasů, jenom víc gay.” No, každopádně podle mě taky existují dva standardy stříhání - jeden ve smyslu “mám to dlouhý”, “odrůstá mi barva”, “už nevidím přes EMO patku” - zkrátka utilitární překlad pro každodenní použití, a pak tu ještě existuje druhý standard ve smyslu “dnes se vdávám”, “jdu na promoci”, “natáčím video pro MTV”. V takovém případě to musí být “dobře”.

No nic, musim dělat, takže o dalším banálním aspektu překládání se tady dočtete až příští týden. Přeju hezkej víkend.

Tags: bůůů, kadeřnictví

31. června skončilo předsednictví ČR v Radě EU, což znamená, že mi vypršela půlroční smlouva s Úřadem vlády ČR. Je teda čas bilancovat - co mi překládání pro předsednictví dalo a vzalo?
1. Vstupní karta do Strakovy akademie. Skvělá věc. Za celou dobu mého angažmá jsem ji použil dvakrát - když jsem ji dostal a když jsem ji vracel. Každopádně jsem si s ní připadal takový mocnější, měl jsem pocit, že s ní můžu předbíhat ve frontě na poště a zastavoval dopravu. Ani jedno jsem ale v praxi nezkusil, takže nevím.
2. Překlady zajímavých textů. Naprostá většina překladů byly publicistické nebo PR texty (hlavně tiskové zprávy), což je z nějakého důvodu můj vůbec nejoblíbenější žánr, navíc často se zajímavou tematikou (ale také dost často s tematikou neskutečně nudnou).
3. (Ne)mobilita. Pocit, že aspoň částečně překládám pro EU (spousta mých spolužáků pracuje pro struktury EU a já jsem v tomto směru vždycky cítil určitý handicap), aniž bych se musel stěhovat do Bruselu.
4. Nepříjemné zjištění, že velká agentura umí produkovat poměrně kvalitní překlady. Občas jsem dostal ke korektuře překladu od velké agentury. Většinou to bylo poměrně v pořádku, až jsem se dost divil. Pak mi ale někdo naznačil, že běžný klient této agentury se k překladatelům, kteří přes ni překládají pro EU, moc často nedostane, takže zůstávám v klidu.
5. Korektury překladů. Rád je dostávám, nerad je dělám.
6. Nové kontakty na překladatele. Většinu z týmu jsem znal už předtím ze školy, ale jsem rád, že jsem potkal i ty další.
7. Kravata. Dostal jsem předsednickou kravatu. Je červená, z hedvábí a jsou na ní taková ta písmenka - zkratky členských zemí. Nechci se Vás dotknout, dámy a pánové, ale kdo z Vás to má?
8. Volné podvečery. Ty mi teda předsednictví vzalo.
No, to je asi tak všechno. Jak je vidět, nebyla to zrovna “life-changing experience”, ale to bylo nejspíš dáno tím, že jsem pracoval z domova. Ale celkově to bylo fajn. Howgh.

Tags: EU 2009

...zcela jednoznačně ruský Gazprom. Chápu, že nigerijské zdroje zemního plynu jsou poměrně značné, ale bylo opravdu nutné pojmenovávat novou společnosti “Nigaz”?

Tags: nigaz

Co si budeme povídat, seriál Ztraceno v překladu se nikdy moc nechytil. Původně jsem si myslel, že špatných překladů najdu spoustu, ale asi se málo dívám. Každopádně jsem pár překladů a textů za těch pár měsíců přece jen vyfotil, tak je tady dám najednou s krátkým komentářem.

Svatební list

Nechci znít jako děda Simpson, když slyší v televizi slovo “podprsenka”, ale na některé výrazy si asi nikdy nezvyknu, třeba na “svatební list”. Proč? Proč to nemůže být prostě svatební seznam? Když jsem prodavačce vysvětloval, proč si “svatební list” chci vyfotit, řekla mi, že jí to přijde normální a teda každopádně lepší než svatební seznam. Takže nevim, asi tomu nerozumim.

Hotová jídla - ready dishes

Jenom mě to zaujalo, nemám vlastní návrh. Každopádně mi hotovky přijdou jako český fenomén (teda přesněji rozdělení hotovky - minutky). Ready dishes (nebo meals) je asi doslovné a vlastně i dost popisné, ale nedokážu posoudit, jakou konotaci to u rodilého mluvčího vyvolá.

The sale of beneficial bricks

To zní fakt divně. Hlavně sousloví “beneficial bricks”, možná by se tam hodilo slovo charity. A “for sale” dát nakonec, takhle to může vyznít i jako výprodej. Každopádně je to škoda, tenhle nápad by si zasloužil trochu lepší překlad, před několika lety jsem kolem tohodle stánku šel s nějakejma angličanama a když pochopili, o co jde, byli z toho opravdu a nefalšovaně nadšený.

Výhodné menu - preferable menu

To asi ne. Myslím, že standardní je něco jako “daily offer”, u McDonaldů zase používají něco jako value meals, jestli se nepletu. V překladu se zcela vytrácí výhodnost nabídky, naopak to podle mě trochu vyvolává představu, že zbytek menu je nějak míň hodnotný než tahle preferovaná jídla.

Koš na odpadky - Praha hlavní nádraží

Tenhle koš mě zaujal tím, že je na tak turisticky exponovaném místě, má slovní popisky a přitom asi ani nepotřebuje překlad. Navíc krásně voněl. Podle mě každý průměrný Evropan pochopí, že “papír” je paper, papel, papier atd. a že “plasty” jsou plastics, plásticos atd. Jenom u směsného odpadu je piktogram.

Popisky u prodejen lístků na vlak - Nádraží Holešovice


Tady se mi líbí, že teprve překlad vysvětlí poněkud kryptický český popisek. Já bych asi sám a bez nápovědy nepřišel na to, že “komplexní odbavení” znamená lístky na vlak do zahraničí a že “základní odbavení” znamená prodej lístků po ČR.

Víme, jak na to? (know how) - zajímavý. Prodejna Marks & Spenser, Praha


Pak tu mám dva překlepy - puch a crapes. Ještě že tam měli to “e” v crapes, jinak by to asi nebyla moc dobrá reklama.

Tags: fotky

Eurozone Translations - “When quality and price don’t matter”

“Eurozone Translations bases its success on a very simple premise:
We know more about translating than the customer does.

We don't tell our customers how to make their widgets and we'll be damned if we'll let our customers tell us how to translate.”

Nevím, kdo za tímhle projektem stojí, ale je to velmi vtipné shrnutí prakticky celého překladatelského trhu. Také mi to připomíná “Valentovu pragmatickou teorii překladové ekvivalence”, na kterou jsem přišel během nějaké nudné přednášky o ekvivalenci ve škole: “Překlad je ekvivalentní, pokud vám klient proplatí fakturu.” Touto teorií se samozřejmě neřídím, ale nabízím ji zde k volnému užití v argumentaci s agenturou nebo v podobných sporech.

(via Life-in-translation)

Tags: Eurozone translations

Měl jsem teď chvíli času (musím přiznat, že business je teď trochu volnější, zároveň se mi to ale hodí, protože mám jiný starosti, konkrétně montáž poloviny skladu obchodu Ikea na Zličíně v mym bytě), tak jsem brouzdal po internetu a našel tohle - trička pro překladatele. Většina z nich se bohužel nedá nosit do kanceláře (např. nevím, jak by se partner advokátní kanceláře tvářil na tričko “Translators Make Better Lovers”, i kdyby to bylo na “Casual Friday”). Některá jsou přímo sabotážní a naší profesi moc neprospívají (“Translator - will work for beer”). Každopádně by mohlo jít o hezký dárek pro kolegu v týmu.



Via Jody Byrne blog.

Tags: Trička

Lidi, stejně jako mnoho ostatních i já musím reagovat na tyto těžké časy a nabídnout něco navíc. Vidět krizi ne jako problém, ale jako příležitost. Jako příležitost ke zbohatnutí. Ten kaviár neni zadarmo.

Proto jsem se rozhodl, že začnu nabízet SKARTOVNÉ. Máte starý, špatný překlad? Přineste mi jeho skartovanou verzi a já vám vyrobím překlad lepší, novější, a to se slevou 25% z ceny podle ceníku. Myslim to smrtelně vážně.*

* Tato nabídka se vztahuje pouze na překlady právních textů s výjimkou textů biblických. Kdo přinese překlad v elektronickém formátu, musí v mé přítomnosti rozlomit, rozšlapat, přejet magnetem a poškrábat příslušnou disketu, CD nosič, nebo jiný nosič dat, jenž skartovaný překlad obsahuje, a místopřísežně prohlásit, že zničil i kopii (případně mi kopii špatného překladu poskytnout, abych se mohl inspirovat). Poskytovatel skartovného má právo si tento program na podporu vlastních příjmů kdykoli rozmyslet. Účastník programu skartovného nemá na poskytnutí slevy žádný právní nárok, proto si prosím nemažte harddisky plné špatných překladů, na to bych asi neměl “volnou kapacitu”.

Tags: skartovné

Můj provider mně tento týden na dva dny vypnul internet, zřejmě někdo někde přeseknul drát nebo co. Nebo se tam někdo podíval na výpis mého webového provozu a usoudil, že jsem na internetu závislý a že by mi dvoudenní pauza neuškodila. Nevím.
Co ale vím s naprostou jistotou je, že jsem téměř celou dobu odstávky strávil schoulený v koutku pokoje, plný úzkosti a vnitřního třesu s pohledem upřeným na diody modemu, které se ne a ne rozblikat. Zbytek času jsem pak strávil v blízké kavárně, kde mají wi-fi. Třešničkou na dortu bylo, když jsem na cestě za sportem u této kavárny zaparkoval auto a z notebooku na předním sedadle potajmu posílal překlad klientovi, protože se mi už kvůli tomu nechtělo kupovat další kafe. Bylo to docela pozdě, tak půl desátý. Vedle mě zastavilo jiné auto, spolujezdec nejdřív vešel do nějakého vchodu, za minutu vyšel s pytlíkem bílého prášku v ruce a radostně běžel zpátky k autu. Takže jsme tam takhle stáli vedle sebe, v jednom autě dva chlapi šňupou koks, ve druhém sedím já a s notebookem na kolenou kradu wifi. Možná to bylo znamení. Možná mi nějaká ta pauza přece jen prospěje.

Tags: internet, závislost

Určitě jste o tom už slyšeli, ale stejně - nedávno se sešla Hillary Clinton s ruským ministrem zahraničí Lavrovem a předala mu symbolické tlačítko, kterým měli znovu “nastartovat” vzájemné americko-ruské vztahy. Na tlačítku byl anglický nápis “reset” a jeho ruský ekvivalent “peregruzka”. Jak se ale ukázalo, překlad byl špatný a peregruzka znamená něco jiného. Celou událost si můžete prohlédnout tady.



Zaujaly mě na tom dvě věci:

1. To se opravdu na americkém Ministerstvu zahraničí nenajde nikdo, kdo by na chybu upozornil? Tomu se mi nechce věřit. Spíš si myslim, že si to vymysleli na poslední chvíli, navíc se zdá, že jde o tiskového šotka, jestli jsem to pochopil správně, chybí tam jedna slabika.

2. Dopad té chyby byl minimální. Pro tlumočníka je tohle ten nejhorší scénář - schůzka na té nejvyšší možné úrovni, stane se chyba v překladu a aktéři se nebaví o tématu, o němž by se bavit měli, ale právě o chybném překladu. Prostě trapas. Chyb v tlumočení se bojí každý. Na druhou stranu když už se stanou, není to katastrofa. Samozřejmě - existují velmi závažné chyby, které mohou přispět ke krachu jednání, ale těch je podle mých zkušeností minimum. Pokud se strany chtějí dohodnout, dohodnou se i přes nějakou tu chybu v tlumočení. Navíc se mi zdá, že správně načasovaná chyba může uvolnit napětí - je to prostě lidský element, který vyvolává empatii a sbližuje, zkrátka takový “ice breaker”. Podívejte se, jak je to oba rozesmálo. Je možné, že chyba může za jistých okolností vést i k lepšímu porozumění na neverbální rovině (tedy za předpokladu, že byla chyba učiněna v dobré víře)? (Samozřejmě tu neobhajuji chyby, jenom si přemýšlím nahlas, že.)

Tags: clinton, lavrov, reset, peregruzka

Čím jsem starší, tím raději se vracím do časů dávno minulých, do časů nevinnosti, kdy jsem ještě nevěděl, jak se rodí děti, co je to cibetková káva, nebo jak Newmark klasifikuje překladatelské postupy. Nyní jsem měl možnost tento opojný okamžik znovu prožít, tak se o něj s vámi podělím.

Jde o to, že když jsem odcházel na volnou nohu, rozhodl jsem se, že to bude ve velkém stylu, tak jsem si nechal vytvořit “corporate identity”, tj. třeba logo, které můžete vidět vlevo nahoře, vizitky, dopisní papír a obálky. Právě obálky mám opravdu luxusní, v levém horním rohu mám vytištěné logo slepotiskem, tj. jen plasticky bez barvy, prostě “ego trip”, jak se říká u nás na Letné. Je tu ovšem jeden problém. Vždy když přijdu na poštu odeslat faktury, tak moji krásnou obálku paní za přepážkou přejede takovým tím strojkem, který na obálku natiskne červeně “známku” i s razítkem, nejlépe někam doprostřed obálky, částečně přes adresu příjemce, a tím v mých očích moji nádhernou a drahou obálku zcela znehodnotí.

Takže takhle před pár dny stojím na hlavní poště a čekám s lístkem v ruce, než přijdu na řadu, a náhle zahlédnu jednu zastrčenou přepážku, u které je krátká fronta bez pořadníku, nadepsanou “Filatelistické služby”. No, zkrátka jsem si koupil asi dvacet známek a už nikdy, ale opravdu nikdy, si svoji obálku nenechám zprznit natištěnou známkou z poštovní přepážky. Díval jsem se na server České pošty, co nyní nabízejí, a je toho docela dost.

Nejvíc se mi líbí tahle, hodí se k mé profesi, ale jelikož emise proběhla v roce 1999, asi už ji neseženu.

Takže se prozatím budu muset spokojit s pejskem a kočičkou:

Tajným favoritem ovšem zůstává známka “Rychlé šípy”:

Chlapce na známce si představuji jako členy překladatelského oddělení v nějaké velké firmě a místo ježka v kleci si představuji nějaký fragment textu, něco ve smyslu “provedení podání potvrzení přijetí ověření”. Problémem této známky je její nominální hodnota - 7,50 na poslání dopisu nestačí, musel bych ji doplnit známkou “Krásy květin - Kokarda” (2,50 Kč), a to jako pardón, ale to by tedy nešlo.

Každopádně doporučuji návrat ke známkám. Mimochodem, Česká pošta zřejmě od let mého dětství změnila recepturu lepidla známek, chuť je nyní vyváženější, s jemným oříškovým aroma.

Tags: známky, Estetická funkce, česká pošta

Až budete mít čas, podívejte se na tenhle článek (anglicky) o tom, jak skupina asi 240 fanoušků napůl ilegálně překládá týdeník The Economist do čínštiny. Dost často si tady stěžuju na podmínky překladatelů, na jejich status ve společnosti atd., ale přitom si málo uvědomuju, o kolik horší to může být. Čínská vláda běžně z celého nákladu The Economist určeného pro Čínu vytrhává stránky, na nichž jsou články, které nějakým způsobem kritizují čínskou vládu, navíc značná část webové edice je z Číny nepřístupná kvůli vládnímu firewallu. Na to reaguje anonymní skupina fanoušků, kteří týden co týden přeloží celý obsah týdeníku a distribuují jej elektronicky ve formátu .pdf.

Zajímavé jsou na tom dvě věci: zaprvé mi to připomíná školu - náš ústav The Economist odbíral. Právo první četby měli profesoři, pak se na řadu dostali studenti. The Economist byl zejména pro tlumočníky zásadním zdrojem terminologie, která se vztahuje k aktuálním tématům, navíc všechny články jsou psané skvostnou angličtinou. Existovaly studentky (ano, vzpomínám si pouze na studentky), které si dokázaly vypisovat kolokace z Economistu do zvláštních terminologických sešitů.

Zadruhé mi přijde zajímavá technická část věci - všechno se děje přes internet: články se umístí na diskusní fórum, někdo to přímo ve fóru přeloží a ostatní mohou překlad opravovat nebo komentovat jednotlivá překladatelská řešení. Takhle by podle mě měla vypadat spolupráce na překladu 21. století - něco ve stylu wiki. To, že naprostá většina překladatelských agentur tyhle možnosti nevyužívá (natož aby je rozvíjela), mi jenom potvrzuje, že agentury vesměs nejsou schopny do překladatelského procesu přinést nějakou přidanou hodnotu.

(via daringfireball)

Tags: The Economist, wiki, čínština

Po delší odmlce tu je třetí epizoda seriálu "Ztraceno v překladu" - špatné překlady vyfocené na veřejných prostranstvích. Takže rovnou k věci:

Případ 3

Originál ČJ: není (pravděpodobně "Vítejte")
Překlad AJ: "You’re Welcome"
Místo: Klinika GHC, Praha



Tohle je zajímavý příklad - člověk si vybere překladový ekvivalent, aniž si uvědomí, že znamená něco naprosto jiného. Je jasné, že ani tohle není práce překladatele - profesionála, spíš jde opět o překlad z vlastních zdrojů. Problém je, že klinika GHC je klinika s převážně zahraniční klientelou. Zajímalo by mě, jaká úvaha za tímto překladem stála. Mám dva scénáře:

1. Totální doslovnost - český originál zněl “Buďte vítáni” nebo “Jste vítáni” nebo tak nějak.
2. Nedostatek sebevědomí při překladu a neochota vzdát se větné konstrukce podmět - přísudek.

Nevím. Každopádně výsledek ve smyslu “není zač” zní na zdravotnické zařízení dost sebevědomě a v některých případech může působit i dost nepatřičně (např. když tam jdete se slepákem a omylem vám vezmou ledvinu, nebo tak).

Moje verze: “Welcome!”

Tags: doslovnost, špatný překlad

Jelikož se v bytě pode mnou provádí rekonstrukce a někdo se zřejmě rozhodl, že spolu se zdí mi rovnou provrtá i mozek, zanechal jsem práce a rozhodl jsem se napsat další příspěvěk, částečně taky proto, aby ten “egotrip” v minulém příspěvku už nebyl na prvním místě.

Veliký manitů na mě v minulém roce snesl hned několik požehnání, přičemž jedním z nich bylo i digitální připojení ke kabelové televizi, což znamená, že teď už prakticky opravdu nevidím jediný důvod chodit ven. Takže v sobotu takhle surfuju kanály a vidím, že na Markíze, což je slovenská televize, dávají film “Foter je lotor”. Ihned jsem dostal flashback - sedím u stolu a učím se na státnice, nějakej sborník od Andrého Lefevera - článek o postkoloniálních studiích a jak se překlady využívají ke kolonializaci slabších kultur kulturou silnější.

Pokud bych si měl danou teorii spojit s překlady filmových titulů, tak česká armáda by se už pomalu měla připravovat na vstup na slovenské území. Vemte si překlad “Foter je lotor”. Původní anglický název je “Meet the Parents”, český překlad je “Fotr je lotr”, takže je očividné, že v případě slovenského překladu vál vítr ze západu. Je ale taky jasné, že ve slovenštině to moc nefunguje, navíc ani frekvence užívání slov foter a lotor nebude podle mě ve slovenštině tak vysoká jako v češtině. Schválně jsem si vyhledal několik českých a slovenských překladů filmových titulů z cizích jazyků, u nichž vím, že český překlad byl přinejmenším volný.

Confessions of a Dangerous Mind - CZ: Milujte svého zabijáka - SK: Milujte svojho zabijaka
Clerks 2 - CZ: Clerks 2 - Muži za pultem - SK: Clerks 2 - Muži za pultom
American Pie - CZ: Prci, prci, prcičky - SK: Pikantné pokušenie (!), ALE:
American Pie 2 - CZ: Prci, prci, prcičky 2 - SK: Prci, prci, prcičky 2: Pikantné pokušenie, A O META ÚROVEŇ NAVÍC:
Amores Perros - EN: Love`s a Bitch - CZ: Amores perros - Láska je kurva - SK: Amores perros - láska je kurva. (BTW: tenhle film překládala profesorka na ÚTRL a podle ní je dovětek “láska je kurva” výmysl distributora, v její verzi překladu nebyl)

Myslím, že důkazy jsou nevyvratitelné. Ke kolonializaci dochází. Ještě že mám modrou. Zajímalo by mě, jestli proti tomuhle jevu existuje na slovensku odpor.

Tags: slovenština, kultura, kolonizace

Tak jsem tu nedávno psal o omylu, kdy někdo považoval automatickou odpověď “out of office” za velšský překlad anglického textu. Můj kolega mě upozornil na podobný případ z OH 2008: nějaká restaurace v Pekingu si chtěla nechat přeložit název lokálu do angličtiny pomocí internetu a dopadlo to takhle:



Jay Leno prej ve svý talk show vtipkoval, že se tahle restaurace nachází hned vedle “Page Not Found” bistra a klubu “Access Denied”.

Tags: překlad, čínština, angličtina, humor

Tohle jsem dostal mailem od kolegyně a bývalé spolužačky. Nejlepší překladatelský vtip od "kolik třešní, tolik višní". Zajímalo by mě, jak častý bude tenhle problém u opravdu minoritních jazyků. Pamatuju se, jak jsme jednou v kanceláři párovali české překlady s originály v mongolštině. Dodnes nevím, jestli jsme to roztřídili dobře.

Swansea Council contacted its in-house translation service when designing a bilingual sign barring heavy goods vehicles from a road in the Morriston area of the Welsh city.
But as the translator was not available, they received an automated e-mail response in Welsh saying: "I am not in the office at the moment. Please send any work to be translated."
Unaware of the real meaning of the message, officials had it printed on the sign under the English, which correctly reads: "No entry for heavy goods vehicles. Residential site only."

Celý článek najdete tady.

Tags: překlad, angličtina, humor

Včera se z dlouhého půlročního propagačního turné po Jižní Americe vrátil kapitán mého fotbalového týmu FC Prase (stránka je to stará, dlouho neudržovaná, ale s velkou informační hodnotou). Přivítání bylo krásné, viz fotka níže (kapitán je druhý zleva, moje maličkost stojí zcela vpravo a jako jediný na fotce nedržím lahev s alkoholem).



No nic. Kapitán ale přinesl z cest mnoho darů, mimo jiné i tuto lahev, která mě velmi zaujala:



Nevím, jestli to bude dobře vidět, každopádně na etiketě je vyobrazen svářeč v továrně při práci a název této jistě příjemné lihoviny zní “Obrero. Porque te lo mereces.”, tj. v českém překladu “Dělník. Protože si to zasloužíš.”. Nevím jak vám, ale mě tahle variace na “L’Oreal. Protože já za to stojím.” přijde naprosto geniální.

Tak mě napadlo, jak by vypadala lahev nápoje Překladatel. Na obrázku bych byl já u počítače, bledý, kruhy pod očima, na stole prázdné hrnky s kafem a spousta papírů. Jen tak cvičně jsem si vymyslel pár textů na etiketu:

“Překladatel. Protože to stejně nestíháš.”
“Překladatel. Protože nemůžeš usnout.”
“Překladatel. Bez možnosti kariérního růstu.”

Tímto teda vyhlašuji soutěž o nejlepší text na lihovinu “Překladatel”. Vítězný návrh vylepím na pár lahví nějaké levné lihoviny, kterou budu nabízet na příštích Jeronýmových dnech. Takže s chutí do toho.

Takže tady máme druhou epizodu seriálu "Ztraceno v překladu" - špatné překlady vyfocené na veřejných prostranstvích. Takže rovnou k věci:

Případ 2

Originál ČJ: není (pravděpodobně "po předchozí domluvě")
Překlad AJ: "According previous reproof"
Místo: Pařížská ulice, Praha



Minule jsme se seznámili s jedním ze základních typů špatného překladu - gramaticky špatný, ale stále srozumitelný překlad. Dnešní překlad představuje zástupce jiné skupiny laických překladů, který jsem si pracovně nazval "the dictionary puzzle". Tyto překlady jsou vlastně skládačkami ekvivalentů, které si autor překladu našel ve slovníku. Jde o překlad výhradně na úrovni slova (že by Newmarkův "word-for-word translation"?), jenž je navíc silně ovlivněn výběrem příslušného slovníku.

Takže v tomto případě bych to viděl takto:
po - according
předchozí - previous
domluvě - reproof.

(Za povšimnutí stojí také tečky po zkratkách dnů v angličtině.)

Zajímavé je užití slova reproof. On-line slovník Merriam-Webster definuje reproof jako "criticism for a fault - see rebuke". Že by tam hrálo roli slovo "proof", které by mělo označovat, že schůzka musí být předem dohodnuta? Kdo ví. Výsledkem je každopádně překlad na hranici srozumitelnosti. Naštěstí se takový překlad dá nahradit jiným, některé texty totiž tak jednoduše odstranit nejdou.

Moje verze: "Sat and Sun - Appointments only." Proč se s tím párat, že...

Pokud máte jinou verzi, nebo tip na špatný překlad pro širokou veřejnost, který by se sem hodil, napište do komentáře nebo mi pošlete mail.

Tohle mi přišlo minulej tejden na mejl od spolužačky z vejšky. Moc pěknej inzerát. Nevim, jestli se mám smát, nebo brečet.

TLUMOČNÍK/DĚLNÍK (VIETNAMŠTINA-ČEŠTINA)
Pro naši firmu hledáme vhodné kandidáty na pozici: Dělník/tlumočník
Popis pozice:
- práce na výrobní lince
- překlady a tlumočení z vietnamského jazyka do českého jazyka a naopak
- komunikace se skupinou zaměstnanců a odpovědnými pracovníky společnosti
Požadujeme:
- příjemné vystupování
- pečlivost, spolehlivost
- práce s PC výhoda
Nabízíme:
- zázemí silné společnosti
- motivující finanční ohodnocení
- zajímavou a odpovědnou práci
- zaměstnanecké výhody
- ubytování a doprava zdarma
Datum nástupu: IHNED
Obor: Průmysl, výroba

Připomíná mi to, jak jsem při práci na diplomce hledal statistická data o překladatelích a zjistil jsem, že Český statistický úřad v návaznosti na živnostenské úřady v ČR vede překladatele ve společné kategorii “Sekretářské a překladatelské služby”. Nevyhraněnost kategorie “překladatel” vnímám jako problém. Často jsou totiž na internetu vidět inzeráty na “administrativní sílu”, “sekretářku” nebo “administrativního pracovníka”, jejichž hlavní náplní práce jsou překlady. Tyto pozice ale nejsou finančně ohodnoceny jako pozice překladatele. Máte někdo podobnou zkušenost?

Tímto začíná nová rubrika tohoto blogu - “Ztraceno v překladu”. Budu zde publikovat špatné překlady, které najdu na veřejných prostranstvích - cedule, nápisy, menu v restauracích apod. Můžete se sami připojit - pokud najdete něco, co by stálo za to zveřejnit, klidně mi to pošlete, nebo mi aspoň dejte tip. Myslím, že tahle rubrika nám vydrží na hodně dlouho.

Upozorňovat na špatné a velmi špatné překlady patří k takovému překladatelskému folklóru. Překladatelé něco takového najdou, zmíní to na nějakém setkání, všichni se zasmějí a hotovo. Tady se ale zároveň budu snažit najít lepší řešení překladu a pokud vy přijdete ještě s lepším, napiště jej do komentáře. Můžeme z toho udělat soutěž o imaginární věcné ceny.

Případ 1

Originál ČJ: “Platební terminály mimo provoz”
Překlad AJ: “No accept credit card - We apologize for problems”
Místo: 10 m před pokladnami Palace Cinemas ve Slovanském domě, Praha



Tohle je asi typická ukázka špatného překladu informační cedule. Je to dobře? Ne. Ale dá se tomu rozumět? Určitě. Je jasné, že tohle nesplodil žádný překladatel, spíš to napsal vedoucí kina. Zvláštní je, že se neuchýlil k doslovnému překladu, jak bych osobně u nepřekladatele čekal. Chyby jsou jasné - věta se slovesem bez podmětu a celkově gramaticky špatně, kreditní karty by mohly být v množném čísle, neidiomatická omluva. Ale dá se to. Všichni to pochopí (mimochodem, v sobotu odpoledne jste ve frontě čekali asi 20 minut, než jste k téhle ceduli došli - naštěstí byl hned vedle fungující bankomat) a přitom náklady na překlad jsou prakticky nulové.

Moje řešení: “No credit cards. Sorry for the inconvenience!” Zní to trochu drsně, řekl bych až německy:), ale počítám s tím, že to má být krátké a úderné, čistě informativní. Možná by stálo za to vymyslet nějakou verzi s těmi terminály, ale řekl jsem si, že při řešení těchto překladů budu simulovat reálné podmínky a rozhodnu se vždy pro první aspoň trochu solidní verzi.

Jelikož jsem podal výpověď a jdu konečně na volnou nohu, tak si pomalu vyklízím stůl a narážím přitom na zajímavé věci. Teď jsem si prohlížel poznámky k diplomce, kterou jsem v kanceláři po víkendech dělal, a našel jsem tu dva maximy právního překladu, které jsme s mým anglickým kolegou spontánně vymysleli. Myslím, že to jsou pilíře překládání ve velké advokátní kanceláři:

1. The translation should be as vague as the original.
2. The translation should retain the billing potential of the original.

Pro všechny začínající in-house překladatele v advokátních kancelářích mám radu: pokud se budete držet těchto dvou zásad, čeká vás dlouhá a úspěšná kariéra (přičemž „úspěšná kariéra“ samozřejmě znamená celoživotní kariéru s nulovou možností profesního vzestupu založenou na potřebě splácen hypotéku, viz. také heslo „pomalé umírání“).

Jo jo, tohle mi připomíná, jak jsem na výjezdních zasedáních vedení jedné české banky tlumočil manažery z její francouzské mateřské společnosti. Škoda…už jsem to skoro vytěsnil.

Izrael "sežere Írán" aneb když Francouz mluví anglicky

Šéf francouzské diplomacie Bernard Kouchner hořce lituje své nedbalé výslovnosti v angličtině. Svým výrokem pro izraelský list Haarec vyvolal diplomatický skandál a má plné ruce práce, aby škody napravil.

Kouchner v rozhovoru s izraelským novinářem prohlásil, že Izrael dříve "Írán sežere", než by si tato země opatřila jadernou zbraň. 

Kouchner v neděli vydal prohlášení. Tvrdí, že při rozhovoru vedeném v angličtině došlo k fonetické záměně. Ministr prý použil slovo "hit" (udeřit) a nikoli "eat" (sníst, sežrat), když mluvil o eventualitě izraelského úderu, který by měl Íránu zabránit opatřit si jadernou zbraň. Kouchner sice hovořil anglicky, ale Francouzi na začátku slova hlásku "h" nevyslovují. Diplomat tak zřejmě místo "hit" vyslovil pouze "it", což si novinář vysvětlil jako "eat".                                             

"Ministr Kouchner lituje nedorozumění, které tato fonetická záměna vyvolala," uvádí se v prohlášení Kouchnerovy kanceláře.

(zdroj: Týden)

Tak tohle měl Jakobson na mysli, když definoval “intralingvální překlad”? Celý text...

Cože?!? (anglicky) Celý text...