Po dlouhý době je tu další páteční výběr z toho, co zrovna (u práce) poslouchám. Teď je to prakticky jenom Elvis Costello, nechápu, proč ho tady zná tak málo lidí. Je skvělej.

I Can’t Stand Up for Falling Down
Z desky Get Happy. Další důkaz, že rockeři by prostě neměli tancovat. Nikdy. Výjimkou je Prince (ale je to rocker?).

Radio Radio
Živě v americkym TV programu Saturday Night Live v roce 1977. Měli hrát úplně jinou (a pro americký publikum úplně nesmyslnou) písničku, ale Elvis to punkersky po pár taktech v živym vysílání zastaví a začne hrát písničku úplně jinou. Výsledkem je zákaz vystupování v SNL, kterej trval asi 20 let. Zákaz skončil touhle spoluprací s Beastie Boys.

Pump It Up
Zdá se mi to, nebo tenkrát byly kapely a klipy prostě víc cool?

I Still Have That Other Girl
Moje první setkání s Elvisem - spolupráce s Burtem Bacharachem. Strašně zvláštní deska (Painted from Memory), Burt Bacharach je provotřídní kýčař z šedesátejch a sedmdesátejch let, ale s Elvisem to nějak funguje. Navíc to je podle mě jedna z mála desek o lásce pro dospělý a ne pro teenagery. I tahle píseň je v podstatě kýč (viz modulace na konci, bez který se co si pamatuju neobešla ani jedna balada od Backstreet Boys), ale já nevim, na mě to nějak funguje.

Tags: Elvis Costello, hudba

Tenhle klip mi připomněl školní léta v tlumočnické kabině. Tak nějak jsem se cítil, když mi to nešlo a někdo jiný perlil. Dodatečně se všem omlouvám.

Tags: závist

Poslední příspěvek o MJ na tomhle blogu, přísahám. Stránka Eternal Moonwalk se snaží vytvořit co nejdelší “měsíční chůzi” on-line a myslím, že se jim to docela daří. Jenom pár postřehů:
- poměr lidí, kteří moonwalk opravdu umějí, dosahuje tak 1 %. Naprostá většina tanečníků se spokojí s prostou chůzí vzad, což je shodou okolností také moje osobní verze měsíční chůze.
- zřejmě existuje i upravená verze měsíční chůze, při níž kýváte rukama, jako když plave ryba. O této verzi, jež je podle příspěvků na Eternal Moonwalk populární zejména na severu Evropy, jsem doposud neměl ani tušení
- když jsem se na tuhle stránku díval naposledy, do nekonečného moonwalku se nezapojil nikdo z ČR.

Toť zatím vše, příspěvky ohledně překladu budou následovat.

Tags: Michael Jackson

Co dodat. Jeho první tři sólovky byly fakt revoluční. Bejt váma, šel bych do obchodu a koupil is Off the Wall, teď máte asi týdenní okno, kdy se na vás nikdo nebude dívat skrz prsty.

1. Thriller - celá verze
OK, megalomanskej klip, ale dobrej. Je taky věčnou inspirací kapel, který jsou dnes považovaný za mnohem víc cool než MJ - viz Gorillaz (celá hřbitovní scéna, hlavně taneček goril, od stopáže 2:00).

2. Human Nature
Trochu cajdák, ale taky super píseň. Když jsem byl na koncertě ke vstupu ČR do EU, hrál ji Courtney Pine a bylo to super. Miles Davis ji myslim taky hrál.

3. Smooth Criminal
Když jsem ještě hrál v kapele, v zákulisí jsme si před koncertem dali tuhle písničku s členy další folkové kapely, která hrála po nás. Myslim, že by se ti fanoušci v batykovanejch tričkách docela divili. Pokud si dobře pamatuju, proběh tam i pokus o tanec (samozřejmě ne můj).

Tags: Michael Jackson

Málokdy se stane, že se na webových stránkách předního světového deníku probírá český termín, o jehož existenci navíc jako zapřísáhlý abstinent nemám ani ponětí.

Tags: čtvrtá pípa, ny times

Eurozone Translations - “When quality and price don’t matter”

“Eurozone Translations bases its success on a very simple premise:
We know more about translating than the customer does.

We don't tell our customers how to make their widgets and we'll be damned if we'll let our customers tell us how to translate.”

Nevím, kdo za tímhle projektem stojí, ale je to velmi vtipné shrnutí prakticky celého překladatelského trhu. Také mi to připomíná “Valentovu pragmatickou teorii překladové ekvivalence”, na kterou jsem přišel během nějaké nudné přednášky o ekvivalenci ve škole: “Překlad je ekvivalentní, pokud vám klient proplatí fakturu.” Touto teorií se samozřejmě neřídím, ale nabízím ji zde k volnému užití v argumentaci s agenturou nebo v podobných sporech.

(via Life-in-translation)

Tags: Eurozone translations

Je tu desáté vydání pátečních klipů pro zaměstnance, kteří se nemohou dočkat víkendu, i když podle předpovědi počasí není o co stát. No nic. Dnes se podíváme na tři mé oblíbené interprety, o nichž se v dobré společnosti raději nezmiňuji, protože tady získali poměrně špatné renomé díky svému působení v 80. letech. Ale řeknu vám, v 70. letech to byli frajeři!

1. Stevie Wonder: Higher Ground
Jednou jsem byl na hodině, tuším “Media English” s nějakym Američanem. Vyprávěl příběh z vlastního života, v němž hrál jistou roli Stevie Wonder. Když to jméno vyslovil, všichni se začali smát. Američan byl touhle reakcí vyloženě zaraženej, vůbec nechápal, jaký asociace tady Stevie vyvolává. Já taky ne. OK, tak v 80. letech nahrál pár opravdu kýčovitejch desek (když slyšim píseň “I just called to say I love you”, chci vyskočit z okna, přiznávám), ale v 70. letech to byl absolutní king. Když tuhle písničku nahráli Red Hot Chilli Peppers, tak to jako bylo super, ale smutný je, že málokdo zná funky originál se silně sociálně zabarvenym textem.

2. Elton John: Bennie and the Jets
Elton John nějak zasahuje ta nejslabší místa mé křehké psychiky. Nesnáším muže, kteří se dojímají, ale u Eltona to na mě nějak vždycky přijde. Tenhle klip je zvláštní: Bennie and the Jets se v době svýho vzniku dostala na americkej žebříček R&B, snad byla i první, zatímco na popovym žebříčku vyhořela. Prostě se líbila víc černochům než bělochům. Přesto je těžký zastírat skutečnost, že se na to nedá tančit, i když se tam ty lidi snažej (můj oblíbenec je tanečník přímo za Eltonem (stopáž asi 0:45), kterej jako projev čirého zoufalství zkusí na pár vteřin tančit robota, což je mimochodem jediný tanec, který se odvážím tančit, a to na jakoukoli hudbu). Tahle písnička je z desky Goodbye Yellow Brick Road, doporučuju. Nejlepší je ale Tumbleweed Connection (nebo tak nějak).

3. Michael Jackson: Another Part of Me
Kdybych moh cestovat časem, jel bych se podívat na koncert Michaela někdy kolem desky Thriller nebo Bad. Kapela úplně famózní (i když většina z nich vypadá, jako by vypadla z filmu “Šílený Max”), Michael ještě vypadal jako člověk a byl to opravdu king of pop. Šli jsme se s kamarádama z recese podívat na Michaela, když byl tady v Praze (tak před 10 lety?). Překupníci vykoupili lístky, ale nebylo vyprodáno, takže jsem si koupil lístek na místě za bratru 20 Kč (stál asi 600 Kč, což bylo tenkrát hrozně moc peněz). Když jsem tam přišel, tančil Michael asi s 20 dětma na pódiu, prostě smutný. Všichni teď jenom viděj, jak se Michael rozpadá, ale ty první dvě desky byly úplně fantastický, hlavně Off the Wall, neuvěřitelný muzikanti hrajou fantastický písničky.

No nic, příště si dáme Guilty Pleasures - ženský.

Tags: guilty pleasures, Elton John, stevie wonder, Michael Jackson

Tak je tu po dlouhé době další epizoda seriálu Friday Selection - výběr klipů pro zaměstnance, kteří se už nemohou dočkat víkendu.

Tentokrát jsou to klipy kapely Supergrass. Nechápu, že má v Čechách tak málo fandů. Podle mě to jsou Beatles naší doby. Navíc maj skvělý klipy.

1. Grace
Fantastickej klip - 1. část: klasický performance video, kapela hraje. 2. část - holčička sní o Supergrass: nejdřív Gaz (zpěvák) jako Elvis, pak kapela letí letadlem, ničí hotelovej pokoj, v bitce daj nakládačku chlapecký kapele á la N’Sync, nahrávaj desku (moje nejoblíbenější část - zpívaj do velkýho mikrofonu a pak vypadne cédéčko), berou drogy a žijou si na velkym panství. To vše estetikou malého dítěte. Paráda.

2. Alright
Není nutné nic dodávat. Nejoptimističtější píseň a klip, co znám.

3. Bad Blood
Parádní klip. Začátek mi připomíná Kubrickovu Vesmírnou odyseu 2001 (jak se tam všechno otáčí, aby měli gravitaci). Mimochodem, to mi připomíná, jak moje kamarádka jednou shrnula děj tohodle filmu jiný kamarádce: “No, oni někam letěj a pak se jim po**** počítač.”

Tags: supergrass

Ještě nedávno jsem si slíbil, že sem budu psát jen seriózní příspěvky o překladu, ale tohle je taková blbost, že je to vlastně geniální. Nikdy jsem si nepomyslel, že ve skupině 20 lidí bude nejnormálněji vypadat Michael Jackson.

Tags: weirdness, hudba

Znovu se omlouvám za výpadky v blogování, mám zkrátka dost práce. No, každopádně tu je další epizoda seriálu pro všechny zaměstnance, kteří se v pátek nudí v práci a už jsou myšlenkama doma / na chatě / na horách atd. Tentokrát to nejsou tři klipy, ale jeden odkaz.

Virgin Music spustili stránku “Right Music Wrongs”, kde se vzpomíná na ty nejhorší okamžiky v pop music za posledních 30 let. Takže pokud si chcete prohlédnout klipy od interpretů jako Vanilla Ice (který se na stránce všem milovníkům hudby omlouvá za “Ice Ice Baby”), Milli Vanilli, Las Ketchup, Peter Andre, David Hasselhof atd., bez váhání klikejte. Je to ten typ zábavy, při které mrazí.

Mně osobně tam schází legendární Gerardo Mejía se svým hitem “Rico, suave”. Mému srdci je tato píseň obzvlášť blízká, jelikož je španělsko-anglicky, takže si mohu Gerardovy názory na ženy a jejich postavení ve společnosti vychutnat ve dvou jazycích.

Tags: friday selection

Životní situace vyjádřené v matematických vzorcích. Myslím si, že některé vzorce by se daly úspěšně použít při výuce angličtiny.

Odkaz je tady.

A jeden příklad:

Tags: Matematika

Pokud vás už omrzela vaše stará tapeta na počítačovém monitoru, podívejte se na tyhle, možná se vám některé budou líbit. Jsou březnové a mnohé z nich obsahují i březnový kalendář.

Tags: Tapety

Po internetu se nyní toulá tato středoškolská esej o Waltu Whitmanovi (anglicky). Už dlouho jsem se takhle nepobavil. Je to tak dobrý, až je to podle mě výmysl. Každopádně to shrnuje všechny moje zkušenosti z americké střední školy. Zajímavej je taky komentář Dana Lyonse, na jehož blogu jsem to našel.

Tags: walt whitman, high school, ignorance is bliss

Pokud Vás děsí Paroubek, nebo Topolánek, nebo Filip, nebo Železný, nebo Kalousek, nebo Bursík, nebo Čunek, nebo - jako v mém případě - bývalá poslankyně Volfová, vždy je tu jedno východisko: útěk do Ameriky.

Pokud ale chcete v USA dostat azyl, musíte nejdřív úspěšně složit "citizenship test”. Tady si ho můžete vyzkoušet nanečisto. Hodně štěstí.

Tags: USA, azyl

Další výběr tří klipů pro zaměstnance, kteří se v pátek nudí v práci a už jsou myšlenkama doma / na chatě / na horách atd. Opět tematický výběr - hudba z pořadu Live from Abbey Road. Podle mě ideální konstelace - kapela se sejde ve studiu a živě zahraje tři písničky, takže máte zároveň live nahrávku, ale se skvělým zvukem, skvělou kamerou atd. ČT2 opět prokázala fajnovej smysl pro programovou skladbu a ohled na “náročného diváka” - pořad běží tak kolem 1:00 v noci ze soboty na neděli, ale pokud si to můžete nahrát, doporučuju, stojí to za to.

1. Corinne Bailey Rae: I’d Like To
Když jsem ještě dělal v AK a nebylo co na práci, vedli jsme s mým anglickým kolegou dlouhé popkulturní debaty, např. si vzpomínám na diskuzi na téma “nejlepší deska pro ženy” (a kdo jinej by měl o nejlepší desce pro ženy vědět víc než my dva, že). Já jsem navrhoval Tanto Tempo od Bebel Gilberto - neznal jsem ve svém okolí žádnou holku, která by si tu desku poslechla a nechtěla si ji půjčit. Kolega navrhoval něco od Randy Crawford. Já si ale myslim, že na “nejpříjemnější desku pro holky” by mohla bejt nominovaná i ta deska od Corinne Bailey Rae. Mně se líbí, i když občas mám pocit, že má Corinne “cuteness factor” vytočenej pořád na jedenáctku, což může bejt časem otravný.

2. Paul SImon: Slip Slidin’ Away
Paul je génius. Tečka. Dřív jsem si to tolik neuvědomoval, ale teď v autě poslouchám Graceland, což je mimochodem ta nejlepší deska na dlouhou letní cestu automobilem. Zatímco ostatní v osmdesátejch letech točili strašný desky, Simon natočil Graceland ještě předtim, než se world music stala populární. A je to taky jeden z mála lidí, u kterejch opravdu poslouchám texty (já vim, jsem ostuda). A na kytaru mu v kapele hraje Trautenberk.

3. Jamiroquai: Runaway
To sem musim dát, zejméma proto, že jsem kdysi hrál na basu. Jamiroquai měli vždycky nejlepší basáky, Stuart Zender byl dlouho můj velkej idol. Tady hraje (prej) Paul Turner a jako taky dobrý.

- bonus: Jamiroquai: Love Foolosophy
Jamiroquai: Travelling without Moving
Co si budem namlouvat, je krize, stejně nemáte do čeho píchnout. A tahle session od JK je prostě dobrá.

Tags: abbey road, jamiroquai, corinne bailey rae, paul simon

Malé intimní přiznání: pokouším se zhubnout. Měřím 190 cm a vážím kolem 96 kg. Žádná tragédie, ale po dlouhá léta jsem měl bez jakékoli kontroly vlastní váhy a úprav diety kolem 87 kg. Pak jsem asi před rokem a půl vlivem pracovního stresu zhubnul na 75 a potom jsem se rozežral na dnešní téměř metrák. Ale ať dělám, co dělám, nemůžu se těch 10 kilo zbavit.

Ale k tématu: jednou už jsem 100 kg měl - když jsem se vrátil z ročního studijního pobytu v USA. Jak se to stalo? Takhle se to stalo. Dobrou chuť.

Tags: angličtina, jídlo, burrito, bigMac, hot dog, ňam ňam

No, ve skutečnosti jsem abstinent... Ale mám tu zajímavej odkaz na článek NY Times ohledně změny jejich interních pravidel, jež upravují psaní slova “whisky”. Věděli jste, že při psaní tohoto slova záleží na původu lihoviny? Tak teď to víte.

Tags: angličtina, ny times, whiskey, whisky

Další výběr tří klipů pro zaměstnance, kteří se v pátek nudí v práci a už jsou myšlenkama doma / na chatě / na horách atd. Znovu to bude tematický výběr - tentokrát muzikanti, kteří pomáhají dětem učit se psát a počítat v požadu Sezamová ulice. Téma vybírám, protože jsem se minulej pátek díval na Rockyho III a ten taky v Sezamově ulici vystupoval. Mimochodem, teď v pátek by měli na Nově dávat nejlepší film série - Rocky IV, v němž Rocky bojuje proti ruskému gigantovi Ivanu Dragovi v Moskvě. Ivan nejdříve v ringu zabije Apollo Creeda, pak vyzývá Rockyho, ten podstupuje těžký trénink na Sibiři pod dohledem agentů KGB a v Moskvě v posledních kolech dá těžkou nakládačku nadopovanému Dragovi, který se ukáže jako pravý sportovec - gentleman a vzbouří se proti zvůli komunistického režimu - zkrátka cinéma-verité té nejvyšší kvality. No nic, určitě se soukněte.

1. Feist: 1 2 3 4
Feist už tu byla minule, v této písni učí děti počítat do čtyř a vyznává se ke své náklonnosti k číslu čtyři.

2. Norah Jones: Don`t Know Why
Norah si stěžuje, že písmeno Y nedorazilo na domluvenou schůzku, a proto teď nemůže hláskovat spoustu skvělých slov. Ale nebojte, děti, dopadne to dobře.

3. Stevie Wonder: Superstition
Stevie Wonder ukazuje dětem několik věcí: že nemají být pověrčivé, že i slepec může být "seriously funky", že playback nemůže živé vystoupení nikdy nahradit a že není žádná ostuda dokončit skladbu o 10 BPM rychleji, než jste ji začali.

Tags: TGIF, sezamová ulice, norah Jones, stevie wonder, feist

Na střední jsem kdysi nosil neoholenou bradku, bylo to cool. Pak jsem si uvědomil, že vypadám jako blbec (a to už jsem úplně vytěsnil, že jsem měl kdysi dlouhý vlasy). No nic, pokud někdo ještě bradku nosíte, určitě se vám bude hodit tahleta vychytávka, která se jmenuje “Goatee Saver”. Ví o ní Horst Fuchs?

Tags: facial hair, goatee, Vychytávky

Další výběr tří klipů pro zaměstnance, kteří se v pátek nudí v práci a už jsou myšlenkama doma / na chatě / na horách atd. Tentokrát to bude tematický výběr. Fascinují mě muzikantky, které tančí.... ...tak trochu jinak, ne profesionálně jako Madonna nebo svého času Paula Abdul. To mě nechává chladným. Ale jak tančej tyhle dvě ženský, to mě nějak dostává.

1. Róisín Murphy: Let Me Know
Nemůžu si pomoct, ale Róisín tančí jako chlap, prostě to neni ženský, je to takový moc dynamický, moc trhaný. Ale mě se to z nějakýho důvodu hodně líbí, navíc má na sobě vždycky něco zajímavýho. Jinej příklad je tady. BTW, ta nová deska (Overpowered) nesahá tý starší (Ruby Blue) ani po obal.

2. Feist: One Evening
Feist tančí zase tak jako civilně, neprofesionálně, ne špatně, je to hezký, milý. Tenhle klip se mi líbí z několika důvodů - byl podle mě strašně levnej a taky tak trochu vypadá a potom ta choreografie je hrozně legrační, všimněte si, jak doslovně seděj ty pohyby na slova písně. Ale Feist mám moc rád. A taky u ní ta nová deska neni tak dobrá jako ta předchozí.

3. Flight of the Conchords: The Most Beautiful Girl in the Room
Když už tu recenzuju tanec, tak bych měl ukázat, jak asi tancuju já. Takže já tancuju asi jako těch "seven other dudes on the dancefloor" někde kolem druhý minuty klipu.

BONUS: 4. Mint Royale: Singing in the Rain (reklama na VW)
No a takhle tančim, když večer zhasnu, zavřu oči a jdu spát.

Je pátek, čas zvolnit. Jestli máte čas, mrkněte se na tenhle blog "Superuseless Superpowers" o zcela neužitečnejch superchopnostech superhrdinů. Moje oblíbené - schopnost předvídat budoucnost v kombinaci se ztrátou krátkodobé paměti, takže si nepamatujete, co jste předvídali. Taky se mi líbí neprůstřelnost vůči každé třinácté střele - Au. Au. Au. Au. Au. Au. Au. Au. Au. Au. Au. Au. Cink.

Stále to ale nesplňuje moje dlouholeté přání v oblasti superschopností - mít superschopného psa, který by uměl povel “přelož”.

Tags: superschopnosti

Další výběr tří klipů pro zaměstnance, kteří se v pátek nudí v práci a už jsou myšlenkama doma / na chatě / na horách atd.

1. Foo Fighters: Big Me
Dave Grohl mě fascinuje - bubnoval s Nirvanou a s Queens of the Stone Age, hraje na kytaru a zpívá ve Foo Fighters a navíc to bude asi vtipnej chlapík. Pokud si pamatujete na ty přiblblý reklamy na Mentos ze začátku devadesátejch let, bude se vám tenhle klip líbit.

2. Bat for Lashes: What's a Girl to Do
Ani nevim, co se o tomhle klipu dá napsat... holka a maskovaní bikeři jedou lesem...

3. Björk: Triumph of a Heart
Björk málokdy zklame. Jako patriot oceňuji, že si její kocourek koupil Octavii.

Tags: klipy, hudba, björk, foo fighters, bat for lashes

Tak tohle je dobrý. Nějaký nadšenci vydali knížku Jacka Torrence “All Work and No Play Makes Jack a Dull Boy” (knihou se dá listovat). Pro ty, kteří něvědí, o co jde, tady je malý náhled do tvůrčího procesu tohoto jedinečného spisovatele, který se bohužel nedožil vydání své prvotiny. Video také zachycuje reakci prvního čtenáře knihy:-) Moc se mi líbí kritický komentář na zadním přebalu: “If it's nearly impossible to read, let us take a moment to consider how difficult it must have been to write.”

Tak mě napadá - kolik bych si účtoval za překlad takovýhle knížky?

(Pro ty, kteří stále nevědí, jde o postavu a knížku z filmu The Shining, nejlepšího hororu všech dob.)

Tags: nedělní chvilka poezie, překlad, literární koutek, The Shining

Mám tady pro vás vánoční video. Nevím, kdo jste se kdy narodil, ale na MC Hammera mám...smíšené vzpomínky: píše se rok 91 nebo 92, jsem v sedmý nebo v osmý třídě, stojim na chodbě v paneláku a mám na sobě.... ...elasťáky. Právě si s dcerou sousedů vyměňuju polskou kazetu MC Hammera za jinou polskou kazetu, tušim že UB 40. Ve svym dvojčeti si ji okamžitě vysokorychlostně kopíruju na kazetu Sony HF-60, kterou jsem si koupil v tržnici na Pankráci (stanice metra Mládežnická). No nic. Veselý Vánoce. Stop! Cookie time.

Tags: Vánoce, MC Hammer, bolestné vzpomínky

Máme tu druhé vydání Friday Selection, tři klipy pro zaměstnance, kteří se nemohou dočkat konce pracovního týdne. Pokud máte z toho počasí venku stejně jako já depresi, tak tohle snad pomůže, tedy za předpokladu, že umíte anglicky. Dnešní klipy totiž jsou hlavně o vtipných textech.

1. Weird Al Yankovic: Like a Surgeon

Můj nejoblíbenější klip od Weird Ala (a že jich je). Navíc v době dnešních debat o konceptu reformy zdravotnictví i docela aktuální téma. Doporučuju se taky mrknout na originál od Madonny.

2. Flight of the Conchords: Business Time

Nevim, jestli tuhle kapelu znáte, mají seriál na HBO (dávali to i tady u nás). Dvojka muzikantů z Nového Zélandu. V české verzi to dabovali a k písničkám dávali titulky. Docela lituju i obdivuju toho překladatele, co to dělal. Příklad: tahle písnička a její druhá část, kdy Bret rapuje o rasistech v místní prodejně ovoce a zeleniny a míchá gangsta výhružky do odkazů na odrůdy jablek. Pro extra úroveň metatextovosti (shout-out to Anton Popovič) odkazuji na tento klip o Davidu Bowie.

3. Bratři Ebenové: Folkloreček

Možná to ani nevíte, ale dlouho jsem byl členem týhle kapely, se kterou jsme objezdili hezkou řádku rockových a hlavně folkových festivalů, takže z vlastní zkušenosti vím, že tahle písnička opravdu tne do živého. Výborná je ta část o vypalování CD.

Máme tu druhé vydání Friday Selection, tři klipy pro zaměstnance, kteří se nemohou dočkat konce pracovního týdne. Takže s chutí do toho.

1. Daft Punk: Around the World (1997)

Klip sám o sobě je moc hezkej, track je taky dobrej. Mnohem zajímavější je ale tohle video, v němž režisér klipu (Michel Gondry), vysvětluje svůj tvůrčí proces a ideu, která je základem klipu. Video má skoro 10 minut, ale je skvělé ze dvou důvodů: zaprvé opravdu podrobně vysvětluje, co se děje v hlavě tvůrce tohodle klipu, a za druhé je skvělým příkladem, jak těžce se tlumočí francouzská angličtina v podmínkách se špatnou akustikou.

2. Queens of the Stone Age: Go with the Flow (2002)

Jestli dnes existujou rockoví bozi, jsou to Queens of the Stone Age. Queens jsou jako Tenacious D, ale beze srandy. Go with the Flow je z alba "Songs for the Death", kvůli kterýmu jsem zase začal poslouchat rock. Na bicí hraje Dave Grohl (bubeník z Nirvany a zpěvák z Foo Fighters), na doprovodnou kytaru Dean Ween z kapely... Ween. Skvělej klip vizuálně, i když téma místy lascivní (byli jste varováni), ale to si rockoví bozi mohou dovolit, že.

3. Pharcyde: Drop (1995)

Hezký video a přitom velmi jednoduchej nápad. Důkaz, že hiphopovej klip nemusí bejt jenom o penězích, o zlatu v zubech, o Bentley Continental GT, o holkách v bikinách, o zbraních apod. V klipu se mihnou Beastie Boys, stejně jako třeba tady (M.I.A.: Paper Planes).

Co si budeme povídat, překlad není zrovna jedno z těch nevyčerpatelných témat, o kterých se dá bavit hodiny a hodiny, aniž by někomu dříve nebo později nevybouchla hlava nudou. Proto se na tomto blogu budu zabývat i dalšími tématy, zejména populární i nepopulární hudbou. Považuji to za službu všem překladatelům, kteří pracují někde v kanceláři - je pátek, všichni už myslí na víkend, ale zároveň se připravují na tu poslední várku překladů, která obvykle v souladu s Dilbertovým zákonem přichází čtvrt hodiny před skončením pracovního týdne. Takže tady budu každý týden v pátek uvádět tři typy na nějaké hudební klipy, které najdu na internetu a které mají tu moc odpoutat na chvíli mysl od pracovních povinností, tedy za předpokladu, že nemáte zablokovaný přístup k YouTube, že.

K tomuto kroku mě inspirovalo spuštění stránky MTV Music. Možná si někdo pamatujete, že MTV byla kdysi hudební stanicí. Když jsem v létě onemocněl na dovolené, měl jsem tu čest strávit dva dny v posteli sledování MTV Europe: vysílání bylo fajn, ale hudba tam skoro nebyla - dávali tam jenom samé reality shows. Možná je to dobře. Jak říká Bill Bailey (Manny z Black Books): "There's more evil in the charts than in Al-Quaeda's suggestion box." No nic. Here it goes:

1. "I Left my Wallet in El Segundo" - A Tribue Called Quest (1990)
Jeden z prvních klipů, který jsem na MTV viděl, bylo mi 12 nebo 13. Tenhle klip dokazuje, v jaký krizi se dnes hip-hop nachází. Dnešní hip-hop vlastně obsahuje jenom tři sdělení autora: 1. jsem bohatej 2. jsem slavnej 3. jsi nula. Ne že by tahle píseň měla nějakej hlubokej filozofickej základ, je o tom, že Q-Tip ztratil peněženku, ale aspoň si ze sebe tenkrát hiphopěři dokázali udělat legraci, což by asi dnes např. 50-Cent nedokázal.

2. "Here it Goes Again" - OK Go (2006)
Stačí vtipnej nápad a malej rozpočet a návštěvníci YouTube se postarají o zbytek. Definice "virálního videa". Písnička taky neni špatná. Líbí se mi, když si kapely hrajou s publikem. V prvních klipech týhle kapely zpíval vždycky plešoun s brejlema, ale ve skutečnosti je to basák, zpěvák je ten s tou kravatou v červenejch kalhotách.

3. "How Does it Feel" - D'Angelo (2000)
Jeden z mejch nejoblíbenějších klipů vůbec. Pokud jste muž a vaše sexualita nestojí na pevných základech, raději si ten klip nepouštějte, minimálně si ale raději v práci otočte monitor tak, aby na něj ostatní neviděli (ale nejde o nic neslušnýho nebo nelegálního). Někomu ten klip přijde hnusnej, mě hrozně vtipnej, i když je pravda, že záběr kamery je i pro mě o cca 5 cm níž, než by měl bejt, zvlášť na začátku, když se záběr rozšiřuje na celek. Vždycky si představuju, jak by tenhle klip natočily hvězdy českýho showbussinesu - Michal David, Lešek Semelka, Bohuš Matuš...

Věděli jste, že má Noe vlastní blog? Příspěvky z Archy si můžete přečíst tady (anglicky).

Tenhle filmeček se překladu opravdu netýká, ale pokud mluvíte anglicky a tušíte, kdo to byl John Shaft, nebo máte rádi černou americkou funky v podání ukulele orchestru z Velké Británie, bude se vám to líbit, to garantuju.

Původně převzato z blogu Real Dan Lyons.

Opravdu vynikající stránka pro volné chvíle. Je to anglicky a hodně spojeno s americkými reáliemi a kulturou, ale stojí to za to. Seznam věcí, které mají běloši rádi, je tady. Osobně se hodně poznávám u těchto čísel (vzestupně):

4 - když hraju s FC Prase (jako útočník jsem naprostej tragéd)
34 - měli byste vidět moje fotky z dovolený...
40 - pokud to začíná na “i”, tak to pravděpodobně mám
67 - tohle mě asi definuje nejlíp.

Takže se nám tu pomalu začíná rýsovat můj psychologický profil: běloch, 30 let, idiot.

A co vaše čísla? Dejte vědět!

Co na to říct? Oldies but goldies. Asi to už znáte, ale stejně - tohle je klasika.

Nic po celodenní práci v kanceláři neosvěží a neinspiruje tak jako četba kvalitní filozofie. (anglicky) Celý text...