Ze všeho nejdřív krátký “disclaimer”: mám jedno pravidlo - snažím se být vždy kolegiální. Když vidím překlad, který není ideální, pokusím se nejdřív najít příčiny ve špatně nastaveném překladovém procesu nebo systému, než si kopnu do překladatele. Nemám rád, když se někdo směje cizím špatným překladům, protože ruku na srdce - kdo z nás nikdy neudělal chybu? Ale dnes musím udělat výjimku, protože k agentuře, kterou tu dnes budu pomlouvat, žádný vztah kolegiality necítím.

Koukněte se na tuhle stránku. Znáte tu "agenturu" někdo? Upozornila mě na ni jedna kamarádka (nazdar, Markéto!), které se zobrazila jejich reklama na Google. Zaujalo ji, že nabízejí překlady za 90,- Kč na normostranu. Tak se na to podívala a zjistila, že za tuto cenu dostanete překlady vyhotovené pomocí Google Translate bez následné korektury. Ano, opakuji ještě jednou: za krásnou cenu 90,- Kč na "standardizovanou A4" Vám tato agentura vyhotoví něco, co můžete na internetu získat zdarma (oni píšou, že jde o "novou technologii poskytnutou firmou GOOGLE", ale já jsem se díval a Google nic jiného než Google Translate nenabízí, takže buď jde o Google Translate, nebo jde o něco jiného a agentura se snaží vyvolat dojem legitimity odvoláním se na Google). Podle agentury se takový překlad hodí na "domovní řády, návody (!), inzerce apod. a všude tam, kde překlad nemusí být přesný”. Takže návod nemusí být přesný? Až si budu kupovat motorovou pilu nebo elektrický depilátor (no... ehm... možná jsem teď ze svého soukromí prozradil až moc...), budu to mít na paměti.

To ale není všechno - když se kouknete na konec stránky, zjistíte, že "standardizovaná A4" znamená 1.000 znaků i s mezerami. Takže za 1 normostranu překladu vyhotoveného pomocí služby, kterou Google na internetu poskytuje zdarma, zaplatíte krásných 162,- Kč. Ve "standardizovaných A4" jsou uvedeny i ceny za ostatní překlady, takže si je musíte vynásobit koeficientem 1,8. Celý koncept "standardizované A4" je podvod - když píšete fontem standardní velikosti ve Wordu, vejdou se vám na skutečný list papíru A4 až čtyři tyhle “standardizované” strany. Použití spojení "A4" je proto značně zavádějící.

Řekl jsem si, že to není jen tak, a podíval jsem se i na další sekce webové stránky této vykutálené agentury. Zajímavé je třeba tvrzení, že korektury v angličtině provede partnerská společnost "Paramount Enterprises LLC". Tak jsem si to vygoogloval a zjistil jsem, že tahle společnost opravuje střechy v Coloradu. Taky jsem se snažil najít nějakou informaci o společnosti, která tuto agenturu provozuje, nějaké info z rejstříku, IČ, sídlo, zda jsou plátci DPH, prostě něco. Nic jsem nenašel, jen tvrzení o tom, že jde o mezinárodní firmu, a mapku s vlaječkami, kde všude prý mají kanceláře.

Třešničkou na dortu je pak "testimonial" údajného klienta z USA, cituji:

"John C.A., Micro software LTD. USA, Thank you for your job. It is first Czech agency, which is able to translate our contract in so many languages."

Snad ani nemusím dodávat, že takovouhle větu by vyplodil leda rodilý mluvčí s lehkou mozkovou dysfunkcí. Spíš mám podezření, že tady agentura použila "technologii Google". (A samozřejmě jste tušili správně - firmu "Micro software LTD." nejde na internetu najít.)

Obecně jsem proti přílišné regulaci trhu, ale tohle je prachsprostej podvod. Dá se s tím něco dělat? Já jsem na to tady aspoň upozornil a ještě jsem jim napsal ošklivý mail. Odpověď ani nějak nečekám...

Tags: Etika

OK, vim, že o tom píšu pozdě, ale přece. Google asi před měsícem zavedl novou službu Google Translator Toolkit (GTT). Jde v podstatě o nástroj CAT (computer-aided translation), něco jako on-line Trados, Wordfast (který má vlastní on-line verzi Wordfast Anywhere, k níž mají přístup registrovaní vlastníci softwaru Wordfast), Dejá-Vu atd. Několik poznámek:
1. Pořád to nemění můj skeptický postoj k nástrojům CAT - lidé, kteří tyto nástroje propagují, dávají rovnítko mezi efektivitu překladatelského procesu a kvalitu výsledku tohoto procesu, tj. překladu (to jsem nevymyslel sám, četl jsem to v nějakém článku od Pyma). Tak to ale není. Pokud si vybudujete nekvalitní překladatelské paměti, budete produkovat nekvalitní překlady nehledě na to, kolik času ušetříte. Já mám s CAT překlady navíc ještě jeden problém: CAT software nepodporuje profesní růst a rozvoj překladatele, naopak mu v podstatě brání. Vývoj překladatele je proces, který se odehrává v čase - mám pocit, že překládám líp než před pěti lety a že bych se měl i nadále zlepšovat. Překladová paměť ale vývoj zachycuje v určitém okamžiku a při práci s ní vás nutí vracet se do minulosti, přesněji do doby, kdy jste vytvářeli paměť, kterou používáte. Takže zatímco terminologicky používáním CAT možná vyděláte, obávám se, že to všechno zase splatíte zpátky na úrovni vyšších úseků textu a na úrovni mimotextové.
2. Google Translator Toolkit může pro CAT software znamenat velký boom. Je to nástroj zdarma dostupný každému, kdo má přístup na internet, navíc se zdá, že jeho používání je velmi jednoduché. To je pro nástroje CAT a pro překladatelství obecně jen dobře, možná se o problémy profesionálních překladatelů začne zajímat více lidí.
3. Zároveň musím říct, že bych tento nástroj nikdy při překládání nepoužil. Google se ani netají tím, že tento nástroj slouží hlavně jeho zájmům - Google se snaží vylepšit kvalitu překladů přes službu Google Translate (což je naopak skvělá věc už jen proto, že to osamostatnilo moji matku při nakupování on-line, takže mi už každý večer nevolá, abych jí přeložil popisek u rtěnky nebo u nočního krému, který si chce koupit ze zahraničního e-shopu), takže obohacuje vlastní algoritmy o překlady od skutečných (lidských) překladatelů. Proti tomu nic. Na druhou stranu to ale znamená, že Google může použít veškerá data, která pomocí GTT přeložíte, pro své vlastní účely (viz dodatečné podmínky užívání služby zde). A to je pro mě jako pro překladatele právních textů velký problém z hlediska důvěrnosti informací. Pokud by totiž Google takové texty indexoval a zahrnul do databáze pro vyhledávání informací, byla by to pro klienty skutečná katastrofa.
4. Je zvláštní, že GTT vyvolává mezi překladateli a uživateli internetu většinou pozitivní ohlasy, zatímco jiné společnosti, které chtěly od uživatelů překlady zdarma, vyvolaly velmi negativní reakce (v minulosti se o to pokusil Facebook, nedávno tuším server LinkedIn). Jde v podstatě o to samé - překlady zdarma. Jen Google k těm překladům zdarma nabízí vlastní nástroj a v podstatě možnost vybrat si téma překladu a právo překladatele použít kopii hotového překladu pro vlastní účely.
5. Na druhou stranu nechci Google jenom hanit. Osobně se mi velmi líbí nedávno zveřejněný koncept služby Google Wave - takhle nějak si představuji on-line spolupráci více překladatelů na jediném dokumentu - v reálném čase, s vlastním komunikačním kanálem, se zachycením všech provedených změn v dokumentu a s možností tyto změny přijmout nebo odmítnout atd. Pokud by bylo zaručeno zachování důvěrnosti klientských dat, představovalo by to prakticky vše, co si představuji jako on-line překladatelskou agenturu 21. století, tedy bez samotné agentury.

Howgh.

Tags: google

Nedávno jsem takhle surfoval po internetu a narazil jsem na nějakou německou překladatelskou agenturu, která nabízí opravdu hodně jazykových kombinací. Zároveň se na své stránce chlubí, že pro ni překládají vždy jen rodilí mluvčí do svého rodného jazyka. V kontextu tohoto prohlášení mi přijde velmi zajímavý jejich ceník. Moc hezky totiž ukazuje rozdíly v sazbách v několika různých evropských i mimoevropských státech.
Překlad z angličtiny do češtiny (což by tedy měl překládat Čech) stojí 0,045 EUR za slovo, ovšem překlad z češtiny do angličtiny (což by tedy měl překládat Angličan) stojí 0,070 EUR za slovo. Překlad z němčiny do češtiny vyjde na 0,050 EUR za slovo, z češtiny do němčiny 0,070 EUR. Nejmarkantnější je rozdíl mezi směry němčina-čínština (0,040 EUR za slovo) a čínština-němčina (0,110 EUR za slovo).
Jak je vidět, rozdíly mezi sazbami neplatí jen u literárního překladu. Nejlépe je to vidět u překladů z angličtiny do různých jazyků: (řazeno od nejlevnější po nejdražší sazbu)
ruština 0,024 - čínština 0,03 - rumunština 0,035 - ukrajinština 0,038 - chorvatština a řečtina 0,04 - italština a polština 0,042 - čeština, maďarština, bulharština a portugalština 0,045 - španělština a lotyština 0,048 - arabština, turečtina a katalánština 0,05 - němčina 0,06 - finština a francouzština 0,07 - dánština a holandština 0,075 - švédština a norština 0,08 - japonština 0,1 EUR za slovo. Z toho vyplývá, že ruský překladatel musí pracovat 4x více, aby si vydělal stejně jako Japonec.
Pro mě z toho vyplývá jediné: požádat v Norsku o azyl a vzít si Japonku. Nebo požádat o azyl v Japonsku a vzít si Norku. Nebo požádat o azyl v Belize a na všechno se vykašlat.

Tags: sazby

...a nadávat, na co že to ten překladatel myslel, když ten pořad překládal, vzpomenu si na tenhle dopis. Už vím, na co myslel. Na jídlo. Měl strašný hlad...

Tenhle dotaz mi poslal můj kamarád:

Ahoj Honzo,
když už ti píšu, tak bych se tě rád zeptal ještě na jednu věc, protože v překladatelství děláš už dlouho. Má smysl se věnovat  soudním překladům? Já překládám 10 let, obecnou angličtinu, někdy odbornou, ale to je pokaždé jiný obor. V současnosti překládám pro dabing a tam mám cca 90 -100kč hrubého za normostranu. Někdy je to i 70kč. Takže musím makat, aby se to dalo nazvat platem (můj strop je cca 25 000 hrubého). Chci do 2 - 3 let dosáhnout platu 50 000 hrubého - zjistil jsem, že to se mi podaří jen v IT, a proto se programování už 2 roky věnuji. Jde tedy dosáhnout podobného platu v soudních překladech?
Vím, že je to trochu hloupá otázka, ale zatím jsem nenarazil na překladatelské odvětví, kde se daly vydělat takto slušné peníze (beletrie je např. za 120kč/NS). A jelikož jsi jediný, koho znám, co se věnuje soudním překladům, rád bych věděl, co si o tom myslíš. Musím se totiž rozhodnout, jestli se budu věnovat  angličtině, kterou se živím už 10 let, nebo programování - oboje při práci nestihnu.
Měj se Jirka
PS: Jsi ten nejlepší překladatel, co znám.

No dobrá, tu poslední větu jsem si tam připsal, ale jinak je to autentické. Je to docela soda: dabing je opravdu strašně špatně placený. Mám kamarádku, která dělá pro české zastoupení nějakého filmového studia a má na starost překlady filmů na DVD nosičích. Už si to přesně nepamatuju, ale nabízela mi asi 3,000 Kč za film. To je fakt hrůza. Je vidět, že trh pojme opravdu všechno. V kontextu tohoto dopisu mě přijdou vtipné výzvy studentů a učitelů na ÚTRL, aby studenti nepřekládali pod cenou, a nezkreslovali tak trh. Ten trh už dávno zkreslený je.

Pro oba pravidelné čtenáře tohoto blogu mám vzhledem k výše uvedenému dvě otázky:
1) Jak byste Jirkovi odpověděli? Má se věnovat IT, nebo zkusit právní překlady?
2) Uvítali byste na tomto blogu třeba anonymní rozhovory s překladateli z různých odvětví? Takovej průzkum hlubin překladatelského trhu? Opravdu už nemám o čem psát, ale mám dost kamarádů, co překládají a co by se možná dali k rozhovoru přemluvit. Je to dobrej nápad? A na co byste se jich třeba chtěli zeptat?

Tags: Money money money

Omlouvám se oběma pravidelných čtenářům tohoto blogu, byl jsem teď nedostupný kvůli stěhování. Do 14 dní se snad trochu změní vzhled úvodní strany a přibude nová funkce. No nic, uvidíte.

Jinak jsem si dnes na internetu četl článek o nové verzi Microsoft Office, k němuž byl připojen tento screenshot nové verze (via Lifehacker):



Podívejte se na panely nástrojů, asi tak uprostřed, nalevo od “Find”. Jojo, je to panel “Translate”. Přímo v Office. Na jednu stranu je to hrozba. Na druhou stranu - pokud to bude fungovat stejně dobře jako rozeznávání řeči v současné verzi Office, není nutné se obávat. Takže rozhodnutí, jestli s překládáním praštit a utéct s cirkusem, prozatím ponechám na Vaší úvaze.

Tags: Microsoft

Po krátké době tu máme opět překlad v médiích, tentokrát jde o překlad Bible. Nedávno jsem seděl někde v kavárně a viděl jsem na ten nový překlad reklamu, je to pojato opravdu moderně. Nový překlad kritizuje Česká biskupská konference, celé prohlášení najdete tady. Základní body kritiky: neúplnost, nesoulad se zavedenou liturgickou terminologií, nekonzistentní přístup k překladu (někde se veršuje(!), jinde ne).
Pro všechny, kteří neměli to (ne)štěstí chodit na translatologii, jenom odbočka: při úvodu do teorie překladu se na škole téměř vždy zmiňuje Eugene Nida, který se zabýval překladem Bible a přišel s koncepcí “dynamické ekvivalence”, tj. ekvivalence na rovině sociokulturních asociací: při překladu Bible pro Inuity proto například chléb překládal jako rybu, protože při doslovnějším překladu (“formální ekvivalenci”) by to nedávalo smysl - chléb je v Grónsku exotickou pochoutkou, ne základní potravinou. Z beránka se zase stalo tuleňátko atd. Pro “přeskulturní” převod vhodné, ale mám pocit, že církev se raději kloní k doslovnějšímu překladu.
No nic. Nejzajímavější jsou na celé “diskusi” ohlasy čtenářů - co čtenář, to názor, většinou na církev, ale i na překlad a na jeho společenskou funkci. Je to poměrně zajímavé čtení, až budete mít čas, vřele doporučuju. Jenom to dokazuje, že nějaká obecně přijímaná norma překladu opravdu neexistuje:
Lidovky
Novinky.cz

Tags: překlad Bible

V minulém příspěvku jsem napsal:

“Já bych spíš přirovnal překladatele ke kadeřníkovi. Ano, můžete mít levný sestřih, ale nikdo vám nezaručí, že se vám bude líbit. Ano, můžu vás ostříhat za 10 minut a bez mytí, ale uvědomte si, že to podle toho bude vypadat. Ano, může vás ostříhat sestřenice, ale nečekejte zázraky. A do těchto vět bych shrnul veškeré “vzdělání”, které jsem ochoten klientovi vnutit.”

Možná jsem se trochu unáhlil. K výše uvedeným upozorněním bych přidal ještě jedno:

“Vždy kadeřníkovi řekněte, jak chcete ostříhat. Pokud chcete účes jako Brad Pitt, musíte to kadeřníkovi říct. Jinak se nedivte, když nakonec ze salonu vyjdete s hlavou jako Jitka Zelenková.”

“Vzdělávání klienta”, jak tento koncept slýchávám od svých kolegů, totiž klientovi předává v podstatě dvě informace: 1. Potřebujete kvalitního překladatele. 2. Musíte překladateli vytvořit vhodné pracovní podmínky. Ale to není všechno. Klient ještě musí překladateli sdělit, co od překladu očekává. Vezměme si situaci, že si klient teda vybere kvalitního překladatele (splněn první požadavek) a je ochoten ho zaplatit a nespěchá na termín (splněn druhý požadavek). Pak se ale může stát, že překladatel dodá v termínu kvalitní překlad, který je ale pro klienta nepoužitelný. Proto bych se ve “výchově klienta” spíš zaměřil na překladatelskou normu a na to, že žádný text nemá “jediný správný” překlad.
Proč to všechno píšu? Protože jsem naštvanej. O víkendu jsem měl službu pro České předsednictví (byl tu Obama, že) a překládal jsem projev pro jednoho českého politika na ten jejich US-EU summit. Pak mi ale zavolala nějaká holka z nějakého odboru, kterou jsem nikdy neviděl a která podle hlasu není starší než já, a začala mi vysvětlovat, že takhle pan (doplň funkci) nemluví a že je s překladem nespokojená. Zkrátka chtěla doslovný překlad na úrovni slova, to ovšem u mluvených projevů opravdu není obecně platná norma - u těchto projevů se podle mě jede na úrovni “zautomatizovaných jazykových struktur” (laicky “klišé”) - prostě vyměňujete zdvořilostní frázi za ekvivalentní (a idiomatickou) frázi v cílovém jazyce, ne slovo za slovo, z toho by vyšel paskvil. A navíc, vůbec se o svém požadavku doslovnosti nezmínila, prostě předpokládala, že její pohled na ideální překlad je jediný správný a žádný jiný neexistuje. Takže jsme se více méně ocitli ve výše popsané situaci - klient dostal v podstatě dobrý překlad, který ovšem nesplnil jeho očekávání. Jediný rozdíl je, že já mám blog a můžu si tady dávat průchod emocím jako by mi bylo třináct. Ha.
No nic, pointa je jasná: vždy si s klientem ujasněte, co chce, zejména pokud jde o překlady od externisty. Někteří klienti očekávají, že od externisty automaticky dostanou stejný překlad jako od interního překladatele, který pro ně překládá každý den a zná jejich očekávání a jejich normu. Prostě jdete do salonu za Lenkou, ale Lenka je nemocná, takže jdete k Lucce a řeknete jí: “jako obvykle, prosím.” Ale Lucka možná netuší, že to vzadu máte rádi trochu delší. No nic. Jak jsem řekl, nerad klienta vzdělávám, protože si myslím, že jako poskytovatel služeb na to nemám pravomoc. Zároveň je ale možná dobré vyjasnit si základní pravidla spolupráce, protože to je v zájmu klienta. No nic, lidi. Přeju hezkej tejden.

Tags: kadeřnictví, EU 2009

Tenhle odkaz přilepila na facebook moje bývalá spolužačka, tak ho zveřejním i tady. Jde o pár rad pro řečníky v reakci na dnes již legendární záměnu slova “bondy” za “bomby” v Topolánkově projevu na půdě Evropského parlamentu z pera členky Jednoty tlumočníku a překladatelů. Odkaz je tady.

Je to trochu z kategorie “vychovejme si zadavatele”, což zrovna není můj šálek kávy, jelikož se domnívám, že klient zrovna nemá nějakou intenzivní touhu nechat se od někoho vzdělávat. Obecně to podle mě souvisí s tím, jak “široká veřejnost” tlumočníky a překladatele vnímá - jako někoho kdo “(dobře) umí” cizí jazyk. V obecném povědomí se stírá rozdíl mezi někým, kdo mluví cizím jazykem, a profesionální překladatelem/tlumočníkem. Uvedu dva příklady:

1. Když jsem byl zaměstnán v jedné advokátní kanceláři, byl jsem jednou na poslední chvíli přivolán k jednání s klientem. Měl jsem tlumočit českému klientovi, který nemluvil anglicky, což byl jednací jazyk. Byl to tzv. “šepták”, tj. simultánní tlumočení pro jediného posluchače - zatímco se ostatní baví, tlumočník sedí vedle posluchače a šeptá mu do ouška sladká slovíčka o ocenění nemovitostí, konsolidované účetní závěrce a odkupu pohledávek. Byl jsem zrovna na obědě, než jsem stačil doběhnout do práce, jednání už začalo. Moje šéfová, která běžně netlumočila, tam celá zoufalá seděla vedle klienta a snažila se mu aspoň něco říct. Když mě uviděla ve dveřích, očividně se jí ulevilo. O daném tématu jsem předtím nic nepřekládal, nikdo mi samozřejmě předem žádný materiál nedal, prostě mě hodili do bazénu a plav. Když jsem si potom stěžoval hlavnímu právníkovi a žádal jsem, abych byl o tlumočení informován v předstihu, právník mi odvětil něco ve smyslu, že “nevím, kde je problém, já takhle pro klienta tlumočím dnes a denně”. Už to tlumočení vidím - právník se 10 minut baví s protistranou, pak se otočí na klienta a řekne: “je to v pořádku”. To ovšem není tlumočení, jak ho chápe profesionální tlumočník.

2. Nedávno v médiích proběhla zpráva o tom, jak “mongolští tlumočníci” podvádějí jiné Mongolce - tvrdí jim, že program dobrovolných návratů migrantů, kteří přišli o zaměstnání v ČR, je už plný a že za 200 dolarů jsou schopni ještě účast v programu zajistit. Zpráva viz tady. Tohle ale podle mě nejsou tlumočníci, jak je vnímám já, tj. profesionálové, kteří se tlumočením živí. Každopádně veřejnost takhle tlumočníky vnímá.

Teď by asi měla přijít pointa nebo závěr, ale asi nepřijde. Nejsem si jist, jaké má tahle situace řešení. Jistě, jsem “hrdý překladatel”, na druhou stranu se mi jako poskytovateli služby trochu příčí “vzdělávat” zadavatele. Někdo by klasicky přirovnal překladatele k doktorovi - “přece se nebudete doktorovi plést do diagnózy”. Otec i matka české translatologie Levý zase přirovnával umělecký překlad k herectví.

Nevím. Já bych spíš přirovnal překladatele ke kadeřníkovi. Ano, můžete mít levný sestřih, ale nikdo vám nezaručí, že se vám bude líbit. Ano, můžu vás ostříhat za 10 minut a bez mytí, ale uvědomte si, že to podle toho bude vypadat. Ano, může vás ostříhat sestřenice, ale nečekejte zázraky. A do těchto vět bych shrnul veškeré “vzdělání”, které jsem ochoten klientovi vnutit.

Tags: bomby, Tlumočníci, klienti

Jde o nový blog v rámci e-edice New York Times, najdete ho tady. Je tam spousta zajímavých slov, nejvíc se mi ale líbí “Recession Beard”:

“Reporting on the 2009 NYC Beard & Mustache Championships, The Daily News noted:
Contestants will be divided into eight categories, including Full Beard Natural, Goatee, Sideburns and the newly popular Recession Beard, which Saccoman [the event's organizer] dubbed “a beard with a story” related to the financial mess.”

Já bych zavedl podobné slovo: “Freelancer Beard” - “a beard with a simple story: worn by freelancers who work at home and do not meet their clients and are too lazy to shave on a regular basis”.

Tags: slovník, blog, recession beard

Dnes mám pohotovost pro Vládu ČR (překlady v rámci Českého předsednictví), což znamená, že buď sedím u počítače a čekám, až něco přijde, nebo překládám, když něco přišlo. Před 15 minutami mi napsali, že ještě dnes přijde nějaká tisková zpráva ohledně korekce Topolánkova projevu. Tak si tak brouzdám po internetu a vidím tohle (na novinky.cz):

Tlumočník zavinil skandál, když špatně přeložil Topolánkovu větu
Chybný překlad středečního vystoupení premiéra Mirka Topolánka v Evropském parlamentu zavinila menší diplomatický skandál. V době, kdy předseda vlády kritizoval americkou vládu za její postup proti hospodářskému útlumu, použil anglickou podobu slova dluhopisy, tedy bondy. Tlumočník však poněkud nepochopitelně ke slovu bondy přidal ještě bomby a zbraně. Vypadalo to, že USA vždy získají peníze za zbraně.

Ach jo. Úděl tlumočníka je vskutku nelehký. Stačí nějaký šum a z bondů jsou najednou bomby. To “přidání” (tlumočník “přidal ještě bomby a zbraně”) je podle mě upřesnění - tlumočník (zajímalo by mě, jestli to byl tlumočník, nebo tlumočnice) zřejmě zaslechl “bomby”, ale nějak se mu to nezdálo, tak použil generalizaci a poopravil se na “zbraně”, aby dal to, co slyšel, aspoň trochu do souladu s tím, co očekával. No, nakonec z toho vyšlo “...protože americké bondy, bomby, zbraně si vždy někdo koupí...”. Zkrátka pech.

Připomíná mi to opět školu - hodina “simultánní tlumočení I”. Problém byl, že si většina lidí ve třídě vždy myslela, že je nejhorší ze třídy. Ve skutečnosti šlo ale o iluzi: tato hodina se odehrávala v místnosti, kde bylo vedle sebe asi 6 tlumočnických kabin, sedělo se po dvou, do sluchátek se pouštěl nějakej projev a tlumočníci se střídali. Iluze přišla v okamžiku, když jste se ocitli v koncích - přestali jste mluvit a do toho hrobového ticha (a ticho opravdu není nikde tišší než v tlumočnické kabině, když právě (ne)tlumočíte) slyšíte všechny ostatní spolužáky, jak mluví, jen vy mlčíte. Dlouho jsem měl stejný pocit - propadák, nejhorší tlumočník ze třídy - dokud jsem nezjistil, že se dá mezi jednotlivými kabinami přepínat a vy můžete v pauzách poslouchat ostatní.... ...až na výjimky to byla hrůza:

kabina 1: ehhhhhm.... ....já si myslím.... ...věřím..... ehhhm.... zdá se mi..... CVAK
kabina 2: .....eh..... protože..... .... poněvadž..... .... jelikož..... ...... .....eh.....CVAK
kabina 3: ...atd.

Ale byl to první rok a pak se všichni samozřejmě zlepšili a všechno bylo fajn. A pak po pár letech přijde Topolánek, řekne v českém projevu najednou z ničeho nic anglické slovo, vy ho blbě slyšíte a je z toho diplomatický skandál a někdo jinej o tom bude překládat tiskovou zprávu a pak o tom ještě napíše příspěvek do blogu (a věřím, že nebudu jedinej, i když ostatní bloggeři asi na tlumočníkovi nenechají nitku suchou). No jo no. To je život.

Tags: EU 2009, Tlumočníci

Omlouvám se oběma čtenářům tohoto blogu za menší výpadek, byl jsem nemocen. Každopádně i v nemoci kolem sebe najdete spoustu zajímavých věcí, třeba tenhle čaj:



Jenom by mě zajímalo, co bylo první - pragmatický a čistě informativní český popis, nebo romantikou Tater nasáklý slovenský překlad? (První byl nejspíš německý originál, ale ten jsem na obalu nenašel.

Tags: zimní požitek

Až budete mít čas, podívejte se na tenhle článek (anglicky) o tom, jak skupina asi 240 fanoušků napůl ilegálně překládá týdeník The Economist do čínštiny. Dost často si tady stěžuju na podmínky překladatelů, na jejich status ve společnosti atd., ale přitom si málo uvědomuju, o kolik horší to může být. Čínská vláda běžně z celého nákladu The Economist určeného pro Čínu vytrhává stránky, na nichž jsou články, které nějakým způsobem kritizují čínskou vládu, navíc značná část webové edice je z Číny nepřístupná kvůli vládnímu firewallu. Na to reaguje anonymní skupina fanoušků, kteří týden co týden přeloží celý obsah týdeníku a distribuují jej elektronicky ve formátu .pdf.

Zajímavé jsou na tom dvě věci: zaprvé mi to připomíná školu - náš ústav The Economist odbíral. Právo první četby měli profesoři, pak se na řadu dostali studenti. The Economist byl zejména pro tlumočníky zásadním zdrojem terminologie, která se vztahuje k aktuálním tématům, navíc všechny články jsou psané skvostnou angličtinou. Existovaly studentky (ano, vzpomínám si pouze na studentky), které si dokázaly vypisovat kolokace z Economistu do zvláštních terminologických sešitů.

Zadruhé mi přijde zajímavá technická část věci - všechno se děje přes internet: články se umístí na diskusní fórum, někdo to přímo ve fóru přeloží a ostatní mohou překlad opravovat nebo komentovat jednotlivá překladatelská řešení. Takhle by podle mě měla vypadat spolupráce na překladu 21. století - něco ve stylu wiki. To, že naprostá většina překladatelských agentur tyhle možnosti nevyužívá (natož aby je rozvíjela), mi jenom potvrzuje, že agentury vesměs nejsou schopny do překladatelského procesu přinést nějakou přidanou hodnotu.

(via daringfireball)

Tags: The Economist, wiki, čínština

...má však cenné údaje. Pokud ale překládáte literaturu, je čas začít klesat na mysli. Při brouzdání internetem jsem totiž narazil na tuhle statistiku (odkaz je anglicky a ve formátu .pdf) o příjmech literárních překladatelů v Evropě.

Osobně literaturu nepřekládám, sice jsem jednu knížku načal, ale to je tak napůl do šuplíku a pokud to někdy vyjde, bude to nejspíš můj první a poslední literární překlad. Zároveň vím, že překládat (tedy dobře překládat) literaturu je dnes v podstatě charita, asi jako učit tlumočení na VŠ. Každopádně když to potom vidíte potvrzeno černé na bílem, je to smutný pohled.

Tady je krátký výběr nejzajímavějších informací ze statistiky:

- méně než jedna polovina překladatelů literatury v ČR jsou “profesionálové”
- co do počtu překladatelů literatury je Česká republika pátá v Evropě
- exituje nepřímá úměra mezi velikostí země a poměrem přeložené literatury k literatuře domácí (nejvyšší poměr v Evropě: ČR a Slovensko - 80 % vydané beletrie jsou překlady - tady by mě zajímalo, jestli je to nedostatečnou domácí produkcí, nebo bohatou překladatelskou tradicí naší kultury - asi to bude obojím)
- Sazby vyplácené za překlad literatury v České republice jsou nejnižší v celé Evropě. (i na Slovensku jsou vyšší. Pro srovnání - nejnižší sazby v Belgii a v Norsku jsou desetkrát vyšší než v ČR, v Německu pětkrát vyšší, v Itálii ani ne dvakrát vyšší, na Slovensku vyšší asi o 10 %.)
- Skutečně vyplácená nejnižší sazba za překlad v ČR je nižší než nejnižší sazba doporučená profesní asociací (v ČR asi JTP)
- překladatelé v Litvě nedostanou ani korunu, dokud není knížka na trhu (v mnoha zemích Západní Evropy dostane překladatel půlku ceny již při podpisu smlouvy a zbytek při dodání překladu, v ČR půlku při dodání překladu a půlku po vydání knížky)
- příjmy literárního překladatele v ČR dosahují 19 % průměrné kupní síly českého občana (což zní strašně, ale nesmíme zapomenout na první bod - překlad literatury je hlavní výdělečnou činností méně než poloviny překladatelů literatury).
- Průměrná roční produkce českého literárního překladatele činí 1.000 normostran za rok (což si myslim, že je opět vzhledem k prvnímu bodu hodně, neumim si představit, že bych přišel z práce od soustruhu domů a ještě si tak pro radost přeložil pět normostran denně).

Tuhle statistiku by měl vidět ten člověk, kterej mě onehdá v jedný kavárně školil, že Kundera má pravdu, český překlady jsou strašný a je nutný číst všechno v originále. Podle mě by překlady vypadaly úplně jinak, kdyby za ně překladatel nedostával stovku za stránku. Takže asi tak.

Tags: překlad literatury, statistika, ceny

Tak jsem včera byl na večeři s bejvalejma kolegama z práce a jeden z nich mě upozornil na tuhle nabídku práce, která se objevila na internetu. Proofreader (tj. korektor) AJ/ČJ, významná advokátní kancelář, bla bla, 60-80 tis. za měsíc. Že bych svůj postoj (viz předchozí příspěvek) ke korekturám přehodnotil? Peníze jsou to pěkný.... Ale ne. Proofreaderů jsou plné Bohnice, a tam já nechci, nebo aspoň ne teď.

Nejhorší na proofreadingu zejména anglickejch právních textů z per českých právníků je totiž podle mě neshoda normy korektora s normou autora. “Draftování” (čti: formulování) právních memorand má totiž své vlastní zákonitosti, které se tak trochu vymykají normě obecné. Uvedu jen dva nejkřiklavější případy (teda pro ty, které to zajímá, mám chvíli čas, tak se rozepíšu):

1. Modalita:
Vždy jsem měl problém s anglickými větami typu “We would like to assure you that...”. Podle mě nedávají smysl, obsahují totiž dvě konfliktní modality - “assure” (česky ujistit) jako vyjádření jistoty, kterou ale zároveň neguje použití podmiňovacího způsobu “we would like to” - takže jistota je podmíněna, no ale pak už to neni jistota. Vždy jsem měl tendenci měnit to na “Rest assured that” nebo tak, ale vždy jsem taky narazil, protože právníci dost často opravdu chtěli vyjádřit jistotu, ale zároveň prostor pro únik, kdyby se ukázalo, že to není pravda. Sem do hry vstupuje pojištění hmotné odpovědnosti atd., nemá cenu to rozebírat. Ale prostě mě to štvalo.

2. Griceovy maximy
Jsem velkej fanoušek Griceovejch maximů (odkaz je anglicky), a to jak v překladu, tak ve formulaci originálů. Právní texty, zejména ty určené klientům, jsou ale z hlediska laika někdy až neuvěřitelně redundantní, např. se začíná popisem zadání pro klienta. To klient neví, co právníkovi zadal za práci? Nebo se často objeví dlouhá citace zákona, kterou potom autor memoranda shrne do jedné věty. To nestačí to shrnutí? Asi ne, opět je tu hmotná odpovědnost, zároveň už jde taky o žánrová klišé, která prostě nikdo nechce rozbít. Když se o tom někdy zmíním nějakému právníkovi, kouká na mě buď se soucitem, jako že jsem naivní blbec, nebo uraženě a naštvaně.

Každopádně korektor, kterej vystudoval filologii nebo translatologii (což je jedna z podmínek stanovená v inzerátu), asi nebude tuhle právnickou normu sdílet, zároveň ji ale nebude moci změnit. Bude to práce plná frustrace a snění o něčem, kde by se člověk víc seberealizoval. Já tuhle zkušenost mám, proto se vždy ušklíbnu, když slyšim, že si “zadavatele musíme vychovat” a tak.

Každopádně kdyby se vám chtělo, přihlaste se a poreferujte.

Tags: korektura, peníze

Je to tak. Nesnášim dělat korektury už hotovejch překladů. Tato nechuť se asi zrodila na škole, konkrétně na hodině “Metodika tlumočení”. To byla hodně krutá hodina, kde se z chlapců i dívek stávali opravdoví muži. Probíhalo to asi takhle: profesorka vždy pronesla nějaký projev, asi 10 až 15 studentů si dělalo tlumočnický zápis a pak vybraný student vstal a konsekutivně to celé před ostatními přetlumočil. Zbylí studenti poslouchali a pak tlumočení zhodnotili ze tří hledisek:

- “content”, tj. jestli tlumočník něco nevynechal, nebo něco nepochopil špatně
- “delivery”, tj. jestli se díval lidem do očí, jestli to mělo dostatečný spád, jestli tam nebylo moc hesitačních pauz (pro neznalé: “uhhhhhh... ...ehhhhhhh....ahhhhh”)
- “language”, tj. jestli to bylo jazykově správně.

Ne každý tenhle tlak unesl. Bylo to v podstatě stejné, jako by vás profesorka vyvolala, vy jste šli před tabuli, tam se kompletně svlíkli, udělali pár otoček a ostatní by vás hodnotili ve stylu “no... svaly lehce atrofované, zadek povislý... ...já teda dávám za tři”. Já jsem jako člověk trpící vrozenou empatií aspoň vždy začínal ve stylu “no, mně se to celkově moc líbilo...”, ale někteří si opravdu nebrali servítky.

Takže jako nekonfliktní a uvnitř lehce nesebevědomá osobnost nesnášim dělání korektur - a přesto jsem k nim nyní nucen. Vzal jsem novou práci, myslim, že to tady můžu napsat - dělám externí překlady pro České předsednictví v Radě EU. Je to minimálně zajímavá práce - 95 % překladů bych řek do angličtiny, přičemž vždy zpátky dostanete korekturu od rodilého mluvčího - a zde musím s lídrem opozice pronést: “Přátelé, kdo z vás to má?”

Problém jsou ale ty korektury - nikdy nevim, jak na ně. Zaprvé mi přijdou strašně subjektivní - já jsem hodně volnej překladatel, ale přijde mi blbý opravovat doslovnosti, který jsou v podstatě správně, jenom jinak, než bych to napsal sám. Je prostě těžký odlišit nějakou standardní, všeobecnou normu od vlastních preferencí. Navíc nikdy nevim, jak hluboko mám jít. Měnit každou blbost, nebo jenom opravdu důležitý věci? Ach jo, dilemata....

Děláte někdy korektury? Máte nějakej recept, teda mimo dvou neurolů?

Tags: korektura, české předsednictví, bolestné vzpomínky, content, delivery, language

Zpověď anonymního překladatele: vysokou školu jsem studoval celých jedenáct let...

Každopádně vám mohu s radostí oznámit, že mám za sebou svou první (a s největší pravděpodobností taky poslední) publikační činnost - právě v těchto dnech vychází desáté číslo sborníku Folia Translatologica, které vydává ÚTRL FF UK. Je tam shrnutí pěti diplomových prací obhájených na Ústavu v posledních tuším dvou letech, mezi nimi je i moje diplomka - můj příspěvek se jmenuje “Translation Norms and the Translation of Law”. Je to sumarizace mojí diplomky, svěžího dílka, které jsem po víkendech skropen slzami sepsal v práci v rámci vlastní autoterapie - bohužel jsem všechny své pracovní frustrace ze sebe asi nedostal, jelikož jsem o rok později podal výpověď.

No nic. Rád bych tímto poděkoval rodičům, akademii, B-hu a vyhledávači BITRA.

Tags: já já já jenom já, folia translatologica

Včera jsem si znovu koupil měsíčník o filmu Premiere. Poslední stránka je vždy věnovaná nějakému filmovému tématu, pojato je to vždy dost odlehčeně. Téma posledního vydání rubriky "The End" se jmenuje "Překlady na zabití". V podstatě jde o příklady špatných překladů, které se ve filmech a v televizních pořadech často vyskytují. Je jasné, že Premiere není žádný Target, ale je to v podstatě jediný příklad "kritiky překladu", který jsem v masových médiích (tj. v médiích, které čtu já) v poslední době zaznamenal.

Bohužel se to celé vede v tradičním duchu "traduttore, traditore" - hahahahahaha, jak jsou ti překladatelé špatní a hloupí, podívejte se na to, jak tomu nerozumějí! To je poměrně dost častý přístup, osobně mi to připomíná, jak lidé nadávají na fotbalisty (mám permanentku na Slavii a tam za mnou sedí nějakej člověk, kterej po každý spálený tutovce říká, že on "tyhle šance v úterý na fotbale s klukama běžně dává"). Spíš mi tam chybí článek, který poukazuje na to, jak málo se obecně překladatelům filmů platí a jak šibeniční někdy termíny pro dokončení překladu bývají. Navíc překladatelský proces zdaleka nekončí u překladatelů - pak se ještě upravují dialogy, je tam režisér dabingu - ale na tyhle lidi už nikdo nenadává.

Osobně mě zaujala pasáž "Překlad za každou cenu". Píše se v ní: "V dabingu se občas překládá úplně všechno, včetně jmen komiksových postav nebo mimozemských robotů, jež fanoušci znají v původním tvaru celá desetiletí." Opravdu? Mám jisté pochyby, zda v České republice existuje dostatek komiksových fanoušku, kteří vůbec žijí "celá desetiletí", natož aby "celá desetiletí" znali komiksové postavy jejich původním jménem. (Disneyovky, Superman, Batman a Tom a Jerry se nepočítají.) Já samozřejmě chápu tlak překladatelské tradice - pokud se příslušný komiks vydal česky a postavy zůstaly nepřeložené, asi nemá cenu vymýšlet nové názvy u filmu, který z daného komiksu vychází. Ale jinak nechápu, proč by měl být překlad takových “mluvících” jmen (vlastních jmen s určitým významem) a priori špatně (viz Harry Potter). Pokud si vzpomínám, gigant české translatologie Levý se překlady mluvících vlastních jmen poměrně podrobně zabývá a dochází ke třem alternativám - překlad, substituce a transkripce, přičemž volba se řídí poměrem mezi obecnými a specifickými významovými složkami v daném jméně a jejich mezikulturní převoditelností (teď doufám, že jsem to nepoplet). Co tím chci říct? Že kritik překladu by měl překladu trochu rozumět. V případě příspěvku v Premiere tomu tak spíše není, článek je v podstatě laický a nezabývá se překladatelskými problémy a jejich řešeními, ale zjevnými (a často nechtěně vtipnými) překladatelskými chybami. Škoda, přijde mi to jako promarněná příležitost, i když uznávám, že cílem tohoto článku asi nebylo poučit, ale pobavit.

Na druhou stranu je bez debat, že se ve filmech občas vyskytne pěkná blbost. Moje nejoblíbenější - Lennon a McCartney se v jednom filmu baví, že by mohli dát znovu dohromady Beatles. McCartney namítne, že už dlouho nehráli, a Lennon na to odpoví: "Ale Paule, hraní na kytaru - to je jako šroubování. Jak se to jednou naučíš, už to nezapomeneš." Pokud umíte anglicky, asi tušíte, že o šroubování nejspíš opravdu nejde:-)

Tags: kritika překladu, Traduttore traditore, film, dabing, Titulky

Je nový rok, čas nejrůznějších předsevzetí, tak proč ne jedno ekologické? Jedna holandská komunikační kancelář si vymyslela font, který šetří toner tiskárny až o 20 %. Je to v podstatě bezpatkový font Verdana, který má v sobě malé dírky, ty ale nejsou při menších velikostech vidět. Nejlepších výsledků se prý dá dosáhnout u velikosti fontu 9 a 10. Odkaz na website ekofontu (anglicky) je tady.

Ekofont bohužel není český, takže je vhodný jen pro tisk dokumentů např. v angličtině. Pokud vás vaše fonty nudí a chcete nějaké nové a české, koukněte se sem, možná tam něco najdete.

Tags: Ekologie, překlad

Mám tady další odkaz. Jsem teď nemocnej, takže sedim na gauči zabalenej do deky a buď sleduju TV (teď jsem se dodíval na záznam finále OH 98 v Naganu ČR - Rusko, kde mě Vichnar trochu popudil poznámkou, že jediný gól utkání vstřelil “jednatřicetiletý veterán” Svoboda), nebo surfuju po webu. Tak jsem našel tuhle stránku. Je to série “podcastů” (tj. krátkejch MP3) o překladu, většinou jsou to rozhovory z účastníkama konference organizace American Translators Association, která se konala v Orlandu na Floridě v listopadu. Podcasty jsou v angličtině.

Všechny rozhovory jsem ještě neposlouchal, z těch, co jsem slyšel, mě zaujal rozhovor 2b s Chris Durbanovou, francouzskou překladatelskou z Paříže, která měla na konferenci příspěvek o překládání pro přímé klienty (tj. ne pro agentury). To mě velice zajímá, protože já osobně jsem se rozhodl, že pro agentury už překládat nebudu, jelikož je to systémově špatné řešení (viz tady). Pí Durbanová se dotýká pár docela žhavých překladatelských témat a jelikož se dost nudim, je čas na polemiku. Takže pár poznámek:

1. Durbanová tvrdí, že je lepší překládat pro přímé klienty, protože jste tak více ve spojení s trhem, dostáváte od klienta zpětnou vazbu a víc si vyděláte. Naprosto souhlasim, i když s tou zpětnou vazbou to neni tak horký, možná překládám pro špatný klienty (na druhou stranu jsem pro agentury překládal několik let a zpětnou vazbu jsem nedostal ANI JEDNOU).

2. Podle Durbanové má každý překladatel morální povinnost účtovat co nejvíc, asi aby se obecně nesnižovaly ceny. Tenhle názor se mezi překladateli vyskytuje dost často, hodně se týká tlumočení. Já s tim ale nesouhlasim. Ať si každej účtuje, co se mu zlíbí. Podle mě je překladatelskej trh natolik širokej, že pojme všechno. Použiju nejhloupější a hodně zjednodušenej chlapskej příměr, ale je to jako s autama. Mercedes nebude snižovat ceny, protože Dacia zlevnila výběhovej model. Už několikrát jsem dostal od klienta poptávku na překlad, nabídl jsem cenu a překlad jsem potom nedostal, protože jsem byl moc drahej. To je naprosto v pořádku - někteří klienti chtějí co nejlevnější překlad, jiní chtějí jistotu, že s překladem potom nebudou mít další práci, a jsou ochotní si za tuhle jistotu připlatit.

Když jsem studoval, účtoval jsem za normostranu daleko míň než dnes. No a? Víc by mi tenkrát stejně nikdo nedal. A podle mě jsem ve svých začátcích ani nekonkuroval dražším překladatelům, a to ani cenou, ani kvalitou. Když jsem jim začal konkurovat, zvýšil jsem cenu. Zkrátka a dobře, podle mě si levní a drazí překladatelé nekonkurujou tak moc, jak si mnozí překladatelé myslí, protože nemíří na stejnou klientelu. Ve všech oblastech průmyslu, obchodu a služeb existuje levná a drahá varianta, tak proč by mělo být překladatelství výjimkou?

Durbanová navíc poznamenává, že cenu může překladatel zvyšovat pouze u nových klientů, ne u klientů stávajících. To mi přijde divný - proč by měl být nový klient penalizován za to, že je nový, a platit za stejnou práci víc než někdo jiný? Přijde mi to nefér. A to ani nemluvím o překladech pro bono. Pár jich za rok udělám. To je taky špatně?

3. Durbanová někde v rozhoru říká, že “translators tend to be literate but not numerate” (jako že to nejsou obchodníci). Přijde mi to vtipný a často i docela pravdivý tvrzení.

3. Velmi zajímavej mi přijde jeden z nápadů, jak získávat nový klienty - účastnit se (průmyslových) veletrhů. Je to vlastně strašně logický - vyberete si oblast, ve které chcete pracovat, jste v kontaktu s potenciálníma klientama, domů si můžete přinést plný tašky často dvojjazyčnejch materiálů.... fakt super. Jen mi přijde zvláštní ten nápad, že by překladatel měl opravovat špatné překlady brožur a pak s nima chodit za klientem, a nabízet tak svoje služby. Něco podobného jsem udělal jenom dvakrát, vždycky jsem se strašně styděl a ani jednou z toho nic nebylo. Ale možná to bude fungovat. Škoda že veletrh Muzika je až na podzim...

Co si o tom všem myslíte? Zajímá mě to!

Tags: překlad, business, obchodní strategie

Možná to znáte, ale stejně to tady dám k lepšímu. NY Times ke konci každýho roku vypracuje seznam “buzzwords” (tj. slov, která jsou “in”, která se nadužívají, nebo která zrovna vešla do veřejného povědomí apod.) za příslušný rok. Je to vždycky zajímavý. Letos je výběr poznamenán zejména dvěma událostma: ekonomickou krizí (“fail” jako podstatné jméno, “malus” jako opak slova “bonus”, “staycation”, “recessionista”) a prezidentskejma volbama v USA (“change”, “hockey mom”, “lipstick on a pig” atd.). Jsou tam samozřejmě i jiná slova, zajímavá je třeba “fish pedicure” - o její existenci jsem neměl ani potuchy. Seznam najdete tady.

Zajímavý jsou i seznamy za předcházející roky. Nejúspěšnější je podle mě zatim rok 2005 - některá buzzwords se stala součástí běžné slovní zásoby (facebook jako sloveso, sudoku, intelligent design), u buzzwords z jinejch let často ani nevim, co vlastně znamenají.

Tags: angličtina, bilancování

Pravidelní čtenáři tohoto skromného blogu asi vědí, že jsem si nedávno podával žádost o jmenování soudním tlumočníkem a že mi byla zamítnuta, protože "vzhledem k počtu vykázaných tlumočnických úkonů je na příslušný jazyk v příslušném kraji jmenován nadbytečný počet soudních tlumočníků", což je standardní odpověď na žádost o jmenování, pokud tedy nechcete překládat ze svahilštiny.

Právě jsem se dostával k páté fázi smíření se podle modelu Kübler-Rossové (negace - agrese - smlouvání - deprese - smíření), když jsem náhle potřeboval ověřit překlad jedné větičky z němčiny. Teď jsem zpátky u agrese, vnitřní třes naštěstí už pominul. No zkrátka jsem byl úspěšný asi až u patnácté soudní tlumočnice (a to byla navíc původně moje první volba, ale nevolal jsem jí, protože jsem si myslel, že není v Praze). Sháněním soudního tlumočníka jsem strávil pěknou hodinku, srovnatelnou co do příjemnosti snad jen s cévkováním.

Moje zkušenosti ale pozitivně přetavím v doporučení pro změny systému:

1. Portál www.justice.cz je k smíchu. Jak mi řekl jeden soudní tlumočník, seznam se aktualizuje jen jednou ročně v únoru, takže některé informace jsou už skoro rok staré. Asi čtyři tlumočníci už dávno nebydlí tam, kde jsou v seznamu zapsáni, z toho tři vůbec nebydleli v Praze.

2. Největší problém mám osobně s tlumočníky-advokáty. Volal jsem jednomu, až během hovoru jsem si všiml jeho mailové adresy, která jasně naznačovala, že je to advokát pracující ve velké komerční právní firmě. "Dobrý den, mohl byste mi ověřit něco z němčiny?" - "Já teď opravdu nemám čas." - "Ale je to jen jedna věta, a já ji mám už přeloženou, já jsem překladatel." - (delší trapné ticho) - (potichu:) “Promiňte, ale vážně to nejde." Proč maj tyhle lidi razítko?

3. Možná jde jen o rozšíření bodu 2, ale vadí mi, že mají razítko lidé, kteří se překladu nevěnují naplno. Jedna tlumočnice byla nefalšovaně překvapená, že od ní chci překlad, a ptala se mě: "Aha, vy chcete překlad? A co teď? To k vám budu muset přijet?" Sem zařazuji i případy typu "manželka je na chatě a vrátí se až na Vánoce, ale nevím, ona už to moc nedělá". Podle mě není v pořádku, že lidé musejí obvolat půlku seznamu, než najdou soudního tlumočníka, který opravdu překládá (na plný úvazek). Zajímalo by mě, kolik toho napřekládají ti skutečně aktivní tlumočníci, když jich je tak jedna desetina z registrovaných. Musí toho být kvanta.

Bonusový zážitek nakonec: Jeden soudní tlumočník, který měl vlastní agenturku, mi řekl, že cizí překlady neověřuje, za ověřený překlad jedné věty chtěl bratru 580,- Kč + DPH. Vskutku kolegiální přístup.

Nejvíc mi na tom vadí ta bezmoc. No nic. Jdu si dát nohy do tepla. Prý to pomáhá. Přeju hezké Vánoce.

Tags: překlad, soudní tlumočníci, agresivní chování, arogance moci

Možná si pamatujete, že jsem před nedávnem podával žádost o jmenování soudním tlumočníkem. Nikam jsem se nestěhoval, prostě jsem to podal v Praze. Ve středu mi přišla odpověď - moje žádost byla podle očekávání zamítnuta. Na vykázaný počet překladatelských a tlumočnických úkonů je v Praze jmenován nadbytek soudních tlumočníků, takže se jmenování nových tlumočníků zastavilo.

Pro ty, kteří nebyli zasvěceni do procesu jmenování soudních tlumočníků, následuje vysvětlení. Každý krajský soud si stanovuje vlastní kvóty a kritéria pro jmenování soudních tlumočníků. Někde se žádosti o jmenování soudním tlumočníkem vyhoví rychleji (obvykle méně lidnaté regiony, např. Bruntál), jinde je získat “razítko” téměř nemožné (Praha). Mnoho lidí se proto formálně stěhuje z Prahy do jiných okresů, aby razítko získali. Já jsem si řekl, že to dělat nebudu. Je to podvod, navíc je to administrativně náročné, taky občas musíte do daného okresu zajet něco tam u soudu přetlumočit, pošta vám bude chodit bůhvíkam atd. Prostě mi to za to nestálo, takže mám, co jsem chtěl.

Na odmítnutí mé žádosti mě ale štve jedna zásadní věc: soudní tlumočníci, kteří nevykonávají žádnou činnost, ale razítko nevrátí. Dost často se stane, že hledáte soudního tlumočníka a ten vám bez okolků řekne, že činnost soudního tlumočníka nevykonává. Ne že nemá čas, ale že to prostě vůbec nedělá. Zároveň ale razítko nevrátí. Právě kvůli těmhle lidem se nejmenují noví soudní tlumočníci - na papíře jich je spousta, ale polovina z nich nepřekládá (např. hodně právníků má razítko, ale činnost soudního tlumočníka přitom vůbec nevykonávají). Nechápu v tomto směru benevolenci soudů. Nešlo by prostě jednou za rok všem soudním tlumočníkům inkognito zavolat a kdo by řekl, že tuto činnost nevykonává, tomu by soud razítko jednoduše odebral?

Nedávno jsem tady psal o tom, že jsem podal žádost o razítko soudního tlumočníka, a stěžoval jsem si na poněkud zatuchlý systém soudních znalců a tlumočníků. A hle, o několik dní je všechno jinak.... nebo stejně? Celý text...

Dnes jsem podal žádost o jmenování soudním tlumočníkem. Moje postřehy. Celý text...

Překlady IČ a nová, lepší anketa. Celý text...

Druhý díl nekonečného terminologického seriálu, tentokrát díl osobní, intimní. Celý text...

Dlouhý, nudný příspěvek a dárek na konci. Celý text...

Utrpení ne tak mladého Valenty při nastavování CAT softwaru. Sžíravé myšlenky, návaly nerozhodnosti a pocity viny za překlady dávno minulé!

Varování: příspěvek má skoro 5 NS. Celý text...

První epizoda nekonečného terminologického seriálu. Žádná odpověď není špatná. Hlasujte po svůj nejoblíbenější anglický ekvivalent českého termínu a diskutujte v komentářích! Wow! Celý text...