Kdysi jsem tu zmínil možnost, že bych mohl zopakovat výzkum v rámci své diplomky, tj. že bych dělal rozhovory, které se snaží zmapovat možnosti a různá zákoutí překladatelského trhu. Tak je to tady. Pracovní název seriálu zní "Ztraceni v překladu". Chtěl bych udělat rozhovor s překladateli z různých oborů a z různých prostředí. Určitě tu budou nějací právní překladatelé, chtěl bych taky udělat rozhovor s překladateli z EU, protože jejich zkušenost bude určitě zajímavá, s překladateli literatury, taky bych chtěl udělat rozhovor s někým, kdo překládá v práci, ale za překladatele se nepovažuje, resp. jako překladatel nepracuje (to jsou takoví ti "administrativní pracovníci"atd.).

Každopádně první rozhovor bude s mojí známou, která překládá pro televizi, dělá seriály i dokumenty. Takže tímto vám oběma nabízím možnost se jí na něco zeptat. Pokud máte nějakou konkrétní otázku, napište ji do komentáře, nebo mi pošlete mail. Předem chci upozornit, že se nebudu ptát na nic, co souvisí s jazykem. Jestli něco nesnášim, tak je to textová analýza.

Rozhovor by se měl odehrát někdy tento týden, takže jestli vás něco napadne, napište. Howgh.

Tags: ztraceni v překladu

Oba pravidelní čtenáři tohoto skromného blogu si už asi všimli, že nejsem zrovna fanouškem překladatelských agentur, a to z koncepčních důvodů. Nikdy ovšem během svých nářků a výčitek neuvádím konkrétní jména, protože se nechci ráno probudit s uřízlou hlavou skřivana v posteli, ani nechci být při noční procházce parkem napaden neznámými útočníky a šupito presto utlučen výkladovým slovníkem nebo velkou Duškovou (get it?). Dnes ale udělám výjimku.

Motivoval mě k ní tenhle článek. On to vlastně ani není článek, spíš komerční sdělení (i když se to jako článek tváří), ovšem úroveň nekolegiality, která je v něm obsažena, vyráží dech. Ve zkratce nás tato agentura informuje o tom, že naprostá většina klientů nedokáže objektivně posoudit kvalitu překladů, které od agentury nebo překladatele dostává, ovšem řešení je jednoduché - u jiné agentury (hádejte asi u které) si můžete objednat “rozbor překladu”, který vám řekne, zda náhodou není čas vyměnit poskytovatele překladů (hádejte za kterého).

Je svatá pravda, že někteří klienti opravdu nedokážou posoudit, který překlad je a který není kvalitní. Ale to je snad jasné, ne? Existují v zásadě dva důvody, proč klienti zadávají práci překladatelům: 1. neovládají jazyk, popř. práci s textem dostatečně kvalitním způsobem, 2. překlad od překladatele je pro ně levnější než překlad, který by si klient vytvořil sám. Tahle informační asymetrie mě také vedla k formulaci “Valentovy cynické překladové ekvivalence”, jež stanoví, že “překlad je ekvivalentní, pokud vás klient nežaluje a proplatí vám fakturu”. Ovšem přijde mi dost nefér této asymetrie využívat k vlastním účelům.

Což podle mě tento “rozbor překladu” v zásadě dělá. Samozřejmě nemám jediný důkaz, ovšem přijde mi dost naivní vzít nějaký překlad, dát jej konkurenčnímu poskytovateli překladatelských služeb k posouzení a očekávat objektivitu (zvlášť když už samotným požadavkem klient prozradí, že sám kvalitu překladu nedokáže zhodnotit, a zpracovatel si tedy do zprávy o kvalitě může napsat prakticky cokoli). Zajímalo by mě, kolik auditů by skončilo pozitivním hodnocením ve smyslu “gratulujeme k výběru agentury, překlad je výborný, mnohem lepší než ty, které produkujeme my”. Navíc překlad není zrovna obor, kde je jednoduché posoudit kvalitu objektivně. Můžete mít dva zcela jiné, ovšem stejně kvalitní překlady. A který je lepší? No jasně že toho, kdo překlady posuzuje! Prostě střet zájmů jako vyšitý.

Nedalo mi to a na stránku dané agentury jsem se podíval (jméno jsem znal už z minulosti, myslím, že s nimi spolupracuje jedna bývalá kolegyně). A našel jsem perlu, pravděpodobně nejrozšířenější mýtus o velkých agenturách, totiž tvrzení, že v agenturách všechny překlady ještě čte korektor (viz první z “otázek a odpovědí” asi uprostřed stránky). Je neuvěřitelné, jak je tento mýtus rozšířen. Je to (většinou) blbost. Když jsem pracoval na diplomce, všichni respondenti (právní překladatelé), kteří se výzkumu zúčastnili, pracovali pro agentury a všichni shodně potvrdili, že od agentury nikdy, ale opravdu nikdy nedostali žádnou zpětnou vazbu. Jak je to možné, když ty překlady vždy někdo čte? To byly ty jejich překlady vždy perfektní? Řádově desítky nebo stovky překladů a ani jedna chybička? Nebo si agentury korektury schovávaly pro.... ....no proč vlastně? Nevěřím, že by velká agentura v případě chyby nechtěla vůči překladateli uplatnit nějakou slevu.

Korunu tomuto tvrzení nasazuje prohlášení, že korektor kontroluje všechny překlady, zejména s ohledem na počet pracovních jazyků (u této agentury pyšně uvedeno 106 jazyků). Takže když budu mít expresní, třeba víkendový překlad z čínštiny do gruzínštiny, někdo to přeloží a někdo jiný to ještě přečte? Mám velké pokušení nějaký takový krátký překlad zadat a pak od agentury chtít tu korekturu k nahlédnutí.

Pamatuju si na poslední práci pro agenturu, kterou jsem kdy dělal. Bylo to nějaké právní memorandum, na termín už si nepamatuji, ale po nocích jsem to nedělal. Každopádně klient překlad vrátil a chtěl slevu. O co šlo? Bylo to do angličtiny a každá advokátní kancelář si určité termíny překládá po svém, určitě neexistuje nějaká ustálená terminologie, zvlášť když nejde o termíny v pravém slova smyslu, ale o automatizované jazykové struktury nebo zdvořilostní “klišé” (věci typu “na základě předchozí domluvy”, “v případě dotazů se na nás neváhejte obrátit”, do češtiny pak “we understand that” atd.). No a já jsem to přeložil jinak, než jak byli v dané advokátní kanceláři zvyklí, zároveň mi ale nikdo nedal žádný glosář, popř. předchozí překlady, jimiž bych se mohl řídit. Navíc byl k reklamaci připojen posudek klientovy interní překladatelky, která v zásadě psala, že překlad byl v pořádku (z jejího posudku bylo jasně vidět, že přesně ví, kde je problém, že ji někdo donutil k vypracování tendenčního posudku a jak je jí to trapné).

Co se stalo? Agentura to všechno nechala na mně. Sám jsem musel napsad odpověď na posudek a obhajobu. Kde byl v tomhle případě korektor? Proč mi agentura nedala další podklady (prý to nebyla první reklamace tohoto klienta), předchozí překlady atd? Právě zde by se korektor agentury hodil - prostě nějaký terminologický “styčný důstojník”, který zná zvyklosti a preference klienta a překlady by vždy doupravil jemu na míru. Ale bylo zřejmé, že tak, jak jsem překlad poslal, jej agentura přeposlala klientovi. Nakonec to dopadlo dobře, klient uznal, že překlad byl dobrý a zaplatil plnou cenu. Já jsem se ale musel sám sebe ptát, co teda vlastně od agentury za peníze, které si z plateb od klienta strhává, dostávám já. Mimo občasné práce vůbec nic. Při prvním problému se agentura zbavila vlastní odpovědnosti a problém hodila na mě. Takže asi tak.

Ještě musím závěrem dodat, že existují i agentury, které se chovají jinak. V jedné agentuře prý překlady rozdělují na poloviny mezi dva překladatele a ti si pak svoje poloviny pošlou a navzájem si je přečtou. Je to sice postup, který mi přijde trochu zvláštní (podle mě nesplňuje zásadní požadavek podle Levého, totiž jednotnou překladatelskou koncepci), ale prý to funguje. I v jiných agenturách překlady čtou, ale to jsou agentury, které neomračují počtem pracovních jazyků ani akčními cenami. Povzbudivé jistě je, že mají vůbec nějaké klienty. Jsou to asi zástupci té menšiny, která kvalitu překladu dokáže sama posoudit.

Twitter bude překládán svými uživateli do dalších jazyků, Computerworld.cz
Po Facebooku a LinkedIn další případ crowdsourcingu. Doufám, že se tahle praxe nerozšíří i mimo sociální sítě a podobné weby. Já se tedy ohrožen (zatím) necítím - neumím si představit, že by dnes jakákoli advokátní kancelář získala dostatek fanoušků, kteří by pro ni překládali poměrně dost odborné texty zadarmo.

Falešný překlad do arabštiny stál místo velitele armády, Týden.cz
Příběh jak ze špionážního filmu, ale spíš "Po přečtení spalte" než “Bourne Identity” - dánská armáda chtěla zabránit vydání autobiografické knihy bývalého příslušníka elitních jednotek, tak její elektronickou verzi projela překladačem, uložila ji na web a odkaz poskytla médiím jako důkaz, že se o knihu zajímá al-Kajdá. Ovšem podvod byl záhy odhalen - text v arabštině nedával absolutně žádný smysl a soubor navíc obsahoval elektronický podpis IT oddělení armády. Dobrá práce.

Klaus v Moskvě svou knihou bodoval. S podporou Lukoilu, Aktuálně.cz
Překlad Klausova eposu Modrá, nikoli zelená planeta do ruštiny zaplatila ruská ropná společnost Lukoil. Fair enough.

Michal Šíma: Eurosport nemá problém vysílat i přenosy z České republiky, DigiZone.cz
Rozhovor s vedoucím redakce české verze Eurosportu, který se také zmiňuje o tlumočení: "Když Eurosport vysílá moderovaný program, můžeme poslat do komentátorské kabiny tlumočníka, který ale nemá ale pro sportovní diváky ideální projev, ani faktografický základ. Druhou možností je nechat tlumočit naše komentátory, kteří v drtivé většině angličtině dobře rozumí, ale nedá se všechno tlumočit „online“. Zatím to řešíme tak, že ten překlad dělají komentátoři, kteří se snaží krátce a rychle sumarizovat to, o čem se na obrazovce mluví. Nejde tedy o simultánní překlad v právem smyslu slova, ale spíš o reprodukci."
Jojo. Když jsme se na škole učili tlumočit, tak jednou z pouček bylo, že nesmíte nikdy mlčet, protože posluchač vám přestane věřit. Proto je pevnou součástí (alespoň mé) tlumočnické práce taková vágní, nic závazného neříkající fabulace, která nastupuje v momentě, když vám něco uniklo, nebo když vám najednou dojdou informace, ale potřebujete dokončit větu (moje oblíbená figurka: "...a to je také důležité.").
Tlumočení sportovních komentářů je podle mě ta nejjednodušší práce na světě (za předpokladu, že máte pořady podobného typu nakoukány), protože si plně vystačíte právě s ouhle fabulací a nikdo nic nepozná. Několikrát jsem byl svědkem "tlumočení" českých komentátorů na Eurosportu a vypadalo to asi takhle:

Sportovec po zápase: krátká promluva v podstatě na jakékoli téma.
Komentátor: nehledě na obsah originálu řada všeobecných klišé ze sportu, která se hodí na právě proběhlý zápas (namátkou: "Soupeř byl dnes nad naše síly." - "Měli jsme i trochu toho štěstíčka." - "Dnes nám soupeř dal lekci z efektivity.” - “Odveta je stále otevřená." - "Z Nou Campu si neodvážíte body každý den." atd.). Prostě krátký popis zápasu vložený do úst sportovce. Voilá! A pak že je to těžký!

(Opravdové tlumočení sportovce ale musí být totální tragédie. Vzpomínám si na tlumočení po zápase nějakého Eura: ihned po závěrečném hvizdu přišel k mikrofonu Zinedine Zidane (na snímku atakuje Chiraka svým oblíbeným způsobem), kouřilo se ještě z něho, byl celej zadejchanej - a to asi ani v klidu nebude Zidane vyhrávat žádné recitační soutěže - a něco strašně rychle říkal. Chudák pani tlumočnice se zmohla jen na hesitační pauzy a závěrečné rozloučení, takže celé tlumočení znělo asi takhle: "Eeeeeeeeeh..... aaaaaaaah....... ooooooooohhhhhh.... eeeeeeeeeeeeh.... aaaaaaaaaah.... Taky děkuji. Nashledanou." Celé to trvalo asi minutu a půl, ale pro tu tlumočnici to muselo být trauma na celý život.)

Nedávno jsem se sešel s několika kolegy - právními překladateli a jedna soudní tlumočnice mi vycinkala za to, že na stránce dávám k dispozici vzory překladů zdarma, a že tak vlastně připravuji soudní tlumočníky o práci. Jak by mi asi bylo, kdyby nějaký rádoby altruistický překladatel začal někde zdarma nabízet překlady nájemních smluv a jiné texty z běžné agendy právního překladatele? Ha? No jak by mi bylo?

Nad tím se nedalo nezamyslet (teda určitě dalo, ale hnací motor prakticky veškeré mé činnosti - starý dobrý pocit viny - by mi to nedovolil). Je pravda, že moje úmysly, které mě vedly ke zpřístupnění překladů zdarma, zcela altruistické nebyly. Asi jako když Elton John vydá singl písně Candle in the Wind a výtěžek z prodeje jde na fond princezny Diany proti nášlapným minám, ovšem výtěžek z písně na “druhé straně” singlu jde Eltonovi do kapsy. Prostě jsem si myslel, že když nabídnu fyzickým osobám levné překlady textů z jejich privátní sféry (rodné a oddací listy atd.), vrátí se mi to tím, že mi právnické osoby budou posílat překlady ze sféry korporátní. Protože kdo pracuje v právnických osobách? Osoby fyzické.

Každopádně vzhledem k námitce mé kolegyně jsem svůj přístup přehodnotil. Asi by mi fakt vadilo, kdyby někdo nabízel zdarma překlady stejných textů, které překládám sám. V zájmu kolegiality tedy bude v nejbližším možném termínu (až zvítězím nad vlastní leností, takže v horizontu týdnů) stránka “Zdarma” v její současné podobě zrušena. Místo toho tam bude asi povídání o pro bono překladech, kterých se nehodlám vzdát. Takže suma sumárum, pokud jste si podobné vzory ještě nevytvořili (třeba děláte hlavně literaturu nebo nějaké to audio-video) a ty moje se vám líbí (i když netvrdím, že to jsou překlady autoritativní, jsou to prostě moje verze), máte poslední šanci si je stáhnout. Ale hlavně o tom ale neříkejte soudním tlumočníkům.

Jedním z témat, která se v translatologických kruzích pravidelně znovu a znovu objevují, je strojový překlad a jeho nevyhnutelný úspěch na trhu. Scénář je to katastrofický - tisíce překladatelů spících v kartonových krabicích pod mosty a smutně čekajících ve frontě na polévku zdarma v Naději nebo na lodi Hermes, zatímco někde v klimatizovaném sklepním prostoru tichý a studený server bez lidských emocí vytváří tisíce a tisíce normostran perfektního překladu za minutu.

Zlé, Marlborky kouřící šedé eminence z Washingtonu nyní chtějí tento obraz zkázy dokonat. Bílý dům vydal bílou knihu (jiná barva by ani nebyla možná, že) o inovacích, která označuje překlad jako jednu z oblastí, kde by se mělo více inovovat, přičemž americká vláda je i ochotná do této inovace (směrem k většímu využití strojového překladu) investovat nemalé prostředky. Cíl je jasný - snížit náklady na překlad při současném zvýšení výkonu. Článek o této iniciativě naleznete tady (via TranslateThis!).

Ten článek je vesměs dost špatný a pro překladatele dost nelichotivý (jak se vám líbí třeba tato citace: "Language translation is far from being mastered by humans, computers, or any mix of the two."?) Zároveň ale poukazuje na to, jak mylný je v některých případech koncept "výchovy klienta". Je zcela jasné, že klient má občas zájmy, které jsou v přímém protikladu k zájmům překladatele (jednoduše chce rychlejší a kvalitnější překlad za méně peněz, pokud možno zadarmo, viz "crowdsourcing", který nyní využívá LinkedIn, Facebook nebo Google, zatímco překladatel chce vždy více peněz a víc času na překlad). Klient, který chce hlavně ušetřit, bude takovou výchovu od překladatele vnímat stejně jako školení o finančním plánování od zástupce Provident Financial.

Zaujal mě ale jeden z komentářů k článku: "The White House will need more than 1 billion to bring MT (machine translation) to 100% accuracy, just like Artificial Intelligence requires hundreds of billions more to work." S tím plně souhlasím. Teorie o nevyhnutelném nástupu strojového překladu slýchám už prakticky 15 let. A výsledek? Stačí se podívat na některé definice encyklopedie Navajo, třeba na tuhle. Navíc mám pocit, že bude nutné vyvinout tolik modifikací strojového překladu, kolik jazyků budeme chtít strojově překládat. Těžko asi použijete jeden systém na všechny jazyky. A docela bych se divil, kdyby někdo investoval miliony dolarů do modifikace systému pro jazyk, který používá cca. 10 milionů lidí někde v srdci Evropy, z čehož asi 1 % docela obstojně (a navíc Bílá kniha o inovaci mluví o “translation between major languages of the world”).

Takže co se týče mě, řadím si zatím tuhle teorii mezi další teorie, které sice zní logicky, ale zatím se moc nevyplňují. (Další podobná teorie: "Je dobrou investicí učit se španělsky, protože Latinská Amerika je na vzestupu." Kdybych dostal tisícovku pokaždé, když tohle slyším, už bych byl milionář. Jenom moc nevím, kdo za tím vzestupem bude stát. Castro? Chávez? Morales?)