Ještě chci navázat na předchozí příspěvek. Jdu si tak dneska po OC Chodov a vidím tohle:



Taky “hybridní přístup” - část v češtině, část v angličtině. Pár postřehů:

1. V komentáři k předchozímu příspěvku se objevil názor, že firmy dnes berou jako obchodní známku nejen název značky, ale i ty slogany. Nepřekládají se proto, že by měly znít všude stejně, stejně jako značka samotná. Asi je to pravda, smysl to určitě dává. Vytváří se tak zřejmě jednotná “korporátní identita”.

2. Podle mě má tohle nepřekládání přece jen jistej sociální, nebo spíš “statusovej” rozměr - méně hodnotné značky víc lokalizují, protože se přizpůsobují klientům, kteří nemluví anglicky. Všechny ty značky a produkty, který se tu zmiňovaly, jsou dost drahý. Díval jsem se třeba na stránky Lidla, kterej má taky slogan (“Značková kvalita vždy levně!”), ale ten je ve všech státech lokalizovanej. Na levnou sámošku se nějakej jednotnej anglickej slogan asi nehodí. (Je ale taky možný, že tu vytvářim mylnou korelaci, protože prostě značky, který maj potřebu vytvořit si nějakou globální image a slogan, jsou prostě obecně dražší a víc high-end.)

3. Roli může hrát i nepřeložitelnost některejch sloganů. Třeba “VYP - Very ypsilon people” z reklamy na fotce - to je takový překladatelský oříšek - kolik třešní, tolik višní, že. Navíc “VIP” se v češtině nepřekládá, ale podle mě málokdo ví, co to znamená.

4. Někdy vedle sebe asi existují přeložené i nepřeložené slogany. Příklad: Gilette má “Gilette - the best a man can get” (maj to i na český stránce), já si ale pamatuju, že v reklamě zpěvačka zpívá “Gilette - pro muže to nejlepší”.

5. Značky se nepřekládají. Jedinou a dost paradoxní výjimkou možná byl ještě před pár lety Skřivánek. Jeho slovenská filiálka se jmenovala “Škovránok” nebo tak nějak. Teď se jmenuje “Skrivanek”.

Tak jsem dneska listoval MF Dnes a narazil jsem na tohle:



Tohle je přesně ta situace, kdy by mě zajímal průběh překladatelskýho procesu. Je to každopádně zajímavý řešení ve stylu “vlk se nažral a koza zůstala celá”. Normálně se tyhle dovětky (“je tady”) buď překládají, nebo se nechají v originálu, zejména pokud jsou anglicky (napadá mě třeba McDonalds - I’m lovin’ it). Tady je ale obojí. Chtěl bych znát myšlenkovej pochod lidí, kteří měli překlad na starosti. Proč se rozhodli pro originál i překlad motta vedle sebe? Kdo všechno o tom rozhodoval?

Osobně mě často zaráží, co všechno si některé značky nechají v originálu. Pár příkladů po asi 5 minutách surfování po českém webu:

“Panasonic. Ideas for life.”
“Sony. like.no.other”
“Ford. Feel the difference.”
“Volkswagen. Das auto.” (!)
“Today. Tomorrow. Toyota.”
“Kia. The power to surprise.”
“Volvo. for life” (jinak má ale Volvo pečlivě přeložený všechny texty na stránce, i když někdy dost šroubovaně: V50 - The weekend starts here. V50 - Víkend začíná zde.)

Moje máma by snad s výjimkou “Das auto” nerozuměla ničemu. Proč se to nepřekládá? Asi kvůli nákladům, navíc tam můžou být i technické problémy (pobočky dostanou z ústředí celé logo v jednom souboru, překlad by tak znamenal i práci pro grafiky). Je to taky pro efekt? Když je něco anglicky, zní to líp, jako zboží z dovozu? Je to zvláštní - podle mě firmy za tyhle “dovětky” platí reklamkám horentní sumy a pak si tyhle náklady znehodnotí tím, že to nepřeloží do jednotlivých jazyků. Pym píše o dvou paralelních trendech ve světě masové komunikace - o internacionalizaci a lokalizaci. Tady vlastně probíhá jenom internacionalizace - všechno se přeloží do angličtiny - ale k lokalizaci už nedochází. Je to tím, že jsme malý trh? Fakt nevim. Pokud to někdo ví, dejte mi vědět. Howgh.

Možná si pamatujete, že jsem před nedávnem podával žádost o jmenování soudním tlumočníkem. Nikam jsem se nestěhoval, prostě jsem to podal v Praze. Ve středu mi přišla odpověď - moje žádost byla podle očekávání zamítnuta. Na vykázaný počet překladatelských a tlumočnických úkonů je v Praze jmenován nadbytek soudních tlumočníků, takže se jmenování nových tlumočníků zastavilo.

Pro ty, kteří nebyli zasvěceni do procesu jmenování soudních tlumočníků, následuje vysvětlení. Každý krajský soud si stanovuje vlastní kvóty a kritéria pro jmenování soudních tlumočníků. Někde se žádosti o jmenování soudním tlumočníkem vyhoví rychleji (obvykle méně lidnaté regiony, např. Bruntál), jinde je získat “razítko” téměř nemožné (Praha). Mnoho lidí se proto formálně stěhuje z Prahy do jiných okresů, aby razítko získali. Já jsem si řekl, že to dělat nebudu. Je to podvod, navíc je to administrativně náročné, taky občas musíte do daného okresu zajet něco tam u soudu přetlumočit, pošta vám bude chodit bůhvíkam atd. Prostě mi to za to nestálo, takže mám, co jsem chtěl.

Na odmítnutí mé žádosti mě ale štve jedna zásadní věc: soudní tlumočníci, kteří nevykonávají žádnou činnost, ale razítko nevrátí. Dost často se stane, že hledáte soudního tlumočníka a ten vám bez okolků řekne, že činnost soudního tlumočníka nevykonává. Ne že nemá čas, ale že to prostě vůbec nedělá. Zároveň ale razítko nevrátí. Právě kvůli těmhle lidem se nejmenují noví soudní tlumočníci - na papíře jich je spousta, ale polovina z nich nepřekládá (např. hodně právníků má razítko, ale činnost soudního tlumočníka přitom vůbec nevykonávají). Nechápu v tomto směru benevolenci soudů. Nešlo by prostě jednou za rok všem soudním tlumočníkům inkognito zavolat a kdo by řekl, že tuto činnost nevykonává, tomu by soud razítko jednoduše odebral?

Právní slovníky. ‘Nuff said.

Jelikož jsem podal výpověď a jdu konečně na volnou nohu, tak si pomalu vyklízím stůl a narážím přitom na zajímavé věci. Teď jsem si prohlížel poznámky k diplomce, kterou jsem v kanceláři po víkendech dělal, a našel jsem tu dva maximy právního překladu, které jsme s mým anglickým kolegou spontánně vymysleli. Myslím, že to jsou pilíře překládání ve velké advokátní kanceláři:

1. The translation should be as vague as the original.
2. The translation should retain the billing potential of the original.

Pro všechny začínající in-house překladatele v advokátních kancelářích mám radu: pokud se budete držet těchto dvou zásad, čeká vás dlouhá a úspěšná kariéra (přičemž „úspěšná kariéra“ samozřejmě znamená celoživotní kariéru s nulovou možností profesního vzestupu založenou na potřebě splácen hypotéku, viz. také heslo „pomalé umírání“).

Jo jo, tohle mi připomíná, jak jsem na výjezdních zasedáních vedení jedné české banky tlumočil manažery z její francouzské mateřské společnosti. Škoda…už jsem to skoro vytěsnil.

Izrael "sežere Írán" aneb když Francouz mluví anglicky

Šéf francouzské diplomacie Bernard Kouchner hořce lituje své nedbalé výslovnosti v angličtině. Svým výrokem pro izraelský list Haarec vyvolal diplomatický skandál a má plné ruce práce, aby škody napravil.

Kouchner v rozhovoru s izraelským novinářem prohlásil, že Izrael dříve "Írán sežere", než by si tato země opatřila jadernou zbraň. 

Kouchner v neděli vydal prohlášení. Tvrdí, že při rozhovoru vedeném v angličtině došlo k fonetické záměně. Ministr prý použil slovo "hit" (udeřit) a nikoli "eat" (sníst, sežrat), když mluvil o eventualitě izraelského úderu, který by měl Íránu zabránit opatřit si jadernou zbraň. Kouchner sice hovořil anglicky, ale Francouzi na začátku slova hlásku "h" nevyslovují. Diplomat tak zřejmě místo "hit" vyslovil pouze "it", což si novinář vysvětlil jako "eat".                                             

"Ministr Kouchner lituje nedorozumění, které tato fonetická záměna vyvolala," uvádí se v prohlášení Kouchnerovy kanceláře.

(zdroj: Týden)