března 2009
Těžký úděl tlumočníka II
30/03/09 09:44 Rubrika: Překlady
Tenhle odkaz přilepila na facebook moje bývalá spolužačka, tak ho zveřejním i tady. Jde o pár rad pro řečníky v reakci na dnes již legendární záměnu slova “bondy” za “bomby” v Topolánkově projevu na půdě Evropského parlamentu z pera členky Jednoty tlumočníku a překladatelů. Odkaz je tady.
Je to trochu z kategorie “vychovejme si zadavatele”, což zrovna není můj šálek kávy, jelikož se domnívám, že klient zrovna nemá nějakou intenzivní touhu nechat se od někoho vzdělávat. Obecně to podle mě souvisí s tím, jak “široká veřejnost” tlumočníky a překladatele vnímá - jako někoho kdo “(dobře) umí” cizí jazyk. V obecném povědomí se stírá rozdíl mezi někým, kdo mluví cizím jazykem, a profesionální překladatelem/tlumočníkem. Uvedu dva příklady:
1. Když jsem byl zaměstnán v jedné advokátní kanceláři, byl jsem jednou na poslední chvíli přivolán k jednání s klientem. Měl jsem tlumočit českému klientovi, který nemluvil anglicky, což byl jednací jazyk. Byl to tzv. “šepták”, tj. simultánní tlumočení pro jediného posluchače - zatímco se ostatní baví, tlumočník sedí vedle posluchače a šeptá mu do ouška sladká slovíčka o ocenění nemovitostí, konsolidované účetní závěrce a odkupu pohledávek. Byl jsem zrovna na obědě, než jsem stačil doběhnout do práce, jednání už začalo. Moje šéfová, která běžně netlumočila, tam celá zoufalá seděla vedle klienta a snažila se mu aspoň něco říct. Když mě uviděla ve dveřích, očividně se jí ulevilo. O daném tématu jsem předtím nic nepřekládal, nikdo mi samozřejmě předem žádný materiál nedal, prostě mě hodili do bazénu a plav. Když jsem si potom stěžoval hlavnímu právníkovi a žádal jsem, abych byl o tlumočení informován v předstihu, právník mi odvětil něco ve smyslu, že “nevím, kde je problém, já takhle pro klienta tlumočím dnes a denně”. Už to tlumočení vidím - právník se 10 minut baví s protistranou, pak se otočí na klienta a řekne: “je to v pořádku”. To ovšem není tlumočení, jak ho chápe profesionální tlumočník.
2. Nedávno v médiích proběhla zpráva o tom, jak “mongolští tlumočníci” podvádějí jiné Mongolce - tvrdí jim, že program dobrovolných návratů migrantů, kteří přišli o zaměstnání v ČR, je už plný a že za 200 dolarů jsou schopni ještě účast v programu zajistit. Zpráva viz tady. Tohle ale podle mě nejsou tlumočníci, jak je vnímám já, tj. profesionálové, kteří se tlumočením živí. Každopádně veřejnost takhle tlumočníky vnímá.
Teď by asi měla přijít pointa nebo závěr, ale asi nepřijde. Nejsem si jist, jaké má tahle situace řešení. Jistě, jsem “hrdý překladatel”, na druhou stranu se mi jako poskytovateli služby trochu příčí “vzdělávat” zadavatele. Někdo by klasicky přirovnal překladatele k doktorovi - “přece se nebudete doktorovi plést do diagnózy”. Otec i matka české translatologie Levý zase přirovnával umělecký překlad k herectví.
Nevím. Já bych spíš přirovnal překladatele ke kadeřníkovi. Ano, můžete mít levný sestřih, ale nikdo vám nezaručí, že se vám bude líbit. Ano, můžu vás ostříhat za 10 minut a bez mytí, ale uvědomte si, že to podle toho bude vypadat. Ano, může vás ostříhat sestřenice, ale nečekejte zázraky. A do těchto vět bych shrnul veškeré “vzdělání”, které jsem ochoten klientovi vnutit.
Je to trochu z kategorie “vychovejme si zadavatele”, což zrovna není můj šálek kávy, jelikož se domnívám, že klient zrovna nemá nějakou intenzivní touhu nechat se od někoho vzdělávat. Obecně to podle mě souvisí s tím, jak “široká veřejnost” tlumočníky a překladatele vnímá - jako někoho kdo “(dobře) umí” cizí jazyk. V obecném povědomí se stírá rozdíl mezi někým, kdo mluví cizím jazykem, a profesionální překladatelem/tlumočníkem. Uvedu dva příklady:
1. Když jsem byl zaměstnán v jedné advokátní kanceláři, byl jsem jednou na poslední chvíli přivolán k jednání s klientem. Měl jsem tlumočit českému klientovi, který nemluvil anglicky, což byl jednací jazyk. Byl to tzv. “šepták”, tj. simultánní tlumočení pro jediného posluchače - zatímco se ostatní baví, tlumočník sedí vedle posluchače a šeptá mu do ouška sladká slovíčka o ocenění nemovitostí, konsolidované účetní závěrce a odkupu pohledávek. Byl jsem zrovna na obědě, než jsem stačil doběhnout do práce, jednání už začalo. Moje šéfová, která běžně netlumočila, tam celá zoufalá seděla vedle klienta a snažila se mu aspoň něco říct. Když mě uviděla ve dveřích, očividně se jí ulevilo. O daném tématu jsem předtím nic nepřekládal, nikdo mi samozřejmě předem žádný materiál nedal, prostě mě hodili do bazénu a plav. Když jsem si potom stěžoval hlavnímu právníkovi a žádal jsem, abych byl o tlumočení informován v předstihu, právník mi odvětil něco ve smyslu, že “nevím, kde je problém, já takhle pro klienta tlumočím dnes a denně”. Už to tlumočení vidím - právník se 10 minut baví s protistranou, pak se otočí na klienta a řekne: “je to v pořádku”. To ovšem není tlumočení, jak ho chápe profesionální tlumočník.
2. Nedávno v médiích proběhla zpráva o tom, jak “mongolští tlumočníci” podvádějí jiné Mongolce - tvrdí jim, že program dobrovolných návratů migrantů, kteří přišli o zaměstnání v ČR, je už plný a že za 200 dolarů jsou schopni ještě účast v programu zajistit. Zpráva viz tady. Tohle ale podle mě nejsou tlumočníci, jak je vnímám já, tj. profesionálové, kteří se tlumočením živí. Každopádně veřejnost takhle tlumočníky vnímá.
Teď by asi měla přijít pointa nebo závěr, ale asi nepřijde. Nejsem si jist, jaké má tahle situace řešení. Jistě, jsem “hrdý překladatel”, na druhou stranu se mi jako poskytovateli služby trochu příčí “vzdělávat” zadavatele. Někdo by klasicky přirovnal překladatele k doktorovi - “přece se nebudete doktorovi plést do diagnózy”. Otec i matka české translatologie Levý zase přirovnával umělecký překlad k herectví.
Nevím. Já bych spíš přirovnal překladatele ke kadeřníkovi. Ano, můžete mít levný sestřih, ale nikdo vám nezaručí, že se vám bude líbit. Ano, můžu vás ostříhat za 10 minut a bez mytí, ale uvědomte si, že to podle toho bude vypadat. Ano, může vás ostříhat sestřenice, ale nečekejte zázraky. A do těchto vět bych shrnul veškeré “vzdělání”, které jsem ochoten klientovi vnutit.
|
Odkaz dne: blog o nových a moderních slovech v angličtině
26/03/09 10:32 Rubrika: Překlady
Jde o nový blog v rámci e-edice New York Times, najdete ho tady. Je tam spousta zajímavých slov, nejvíc se mi ale líbí “Recession Beard”:
“Reporting on the 2009 NYC Beard & Mustache Championships, The Daily News noted:
Contestants will be divided into eight categories, including Full Beard Natural, Goatee, Sideburns and the newly popular Recession Beard, which Saccoman [the event's organizer] dubbed “a beard with a story” related to the financial mess.”
Já bych zavedl podobné slovo: “Freelancer Beard” - “a beard with a simple story: worn by freelancers who work at home and do not meet their clients and are too lazy to shave on a regular basis”.
“Reporting on the 2009 NYC Beard & Mustache Championships, The Daily News noted:
Contestants will be divided into eight categories, including Full Beard Natural, Goatee, Sideburns and the newly popular Recession Beard, which Saccoman [the event's organizer] dubbed “a beard with a story” related to the financial mess.”
Já bych zavedl podobné slovo: “Freelancer Beard” - “a beard with a simple story: worn by freelancers who work at home and do not meet their clients and are too lazy to shave on a regular basis”.
Těžký úděl tlumočníka I
25/03/09 18:52 Rubrika: Překlady
Dnes mám pohotovost pro Vládu ČR (překlady v rámci Českého předsednictví), což znamená, že buď sedím u počítače a čekám, až něco přijde, nebo překládám, když něco přišlo. Před 15 minutami mi napsali, že ještě dnes přijde nějaká tisková zpráva ohledně korekce Topolánkova projevu. Tak si tak brouzdám po internetu a vidím tohle (na novinky.cz):
Tlumočník zavinil skandál, když špatně přeložil Topolánkovu větu
Chybný překlad středečního vystoupení premiéra Mirka Topolánka v Evropském parlamentu zavinila menší diplomatický skandál. V době, kdy předseda vlády kritizoval americkou vládu za její postup proti hospodářskému útlumu, použil anglickou podobu slova dluhopisy, tedy bondy. Tlumočník však poněkud nepochopitelně ke slovu bondy přidal ještě bomby a zbraně. Vypadalo to, že USA vždy získají peníze za zbraně.
Ach jo. Úděl tlumočníka je vskutku nelehký. Stačí nějaký šum a z bondů jsou najednou bomby. To “přidání” (tlumočník “přidal ještě bomby a zbraně”) je podle mě upřesnění - tlumočník (zajímalo by mě, jestli to byl tlumočník, nebo tlumočnice) zřejmě zaslechl “bomby”, ale nějak se mu to nezdálo, tak použil generalizaci a poopravil se na “zbraně”, aby dal to, co slyšel, aspoň trochu do souladu s tím, co očekával. No, nakonec z toho vyšlo “...protože americké bondy, bomby, zbraně si vždy někdo koupí...”. Zkrátka pech.
Připomíná mi to opět školu - hodina “simultánní tlumočení I”. Problém byl, že si většina lidí ve třídě vždy myslela, že je nejhorší ze třídy. Ve skutečnosti šlo ale o iluzi: tato hodina se odehrávala v místnosti, kde bylo vedle sebe asi 6 tlumočnických kabin, sedělo se po dvou, do sluchátek se pouštěl nějakej projev a tlumočníci se střídali. Iluze přišla v okamžiku, když jste se ocitli v koncích - přestali jste mluvit a do toho hrobového ticha (a ticho opravdu není nikde tišší než v tlumočnické kabině, když právě (ne)tlumočíte) slyšíte všechny ostatní spolužáky, jak mluví, jen vy mlčíte. Dlouho jsem měl stejný pocit - propadák, nejhorší tlumočník ze třídy - dokud jsem nezjistil, že se dá mezi jednotlivými kabinami přepínat a vy můžete v pauzách poslouchat ostatní.... ...až na výjimky to byla hrůza:
kabina 1: ehhhhhm.... ....já si myslím.... ...věřím..... ehhhm.... zdá se mi..... CVAK
kabina 2: .....eh..... protože..... .... poněvadž..... .... jelikož..... ...... .....eh.....CVAK
kabina 3: ...atd.
Ale byl to první rok a pak se všichni samozřejmě zlepšili a všechno bylo fajn. A pak po pár letech přijde Topolánek, řekne v českém projevu najednou z ničeho nic anglické slovo, vy ho blbě slyšíte a je z toho diplomatický skandál a někdo jinej o tom bude překládat tiskovou zprávu a pak o tom ještě napíše příspěvek do blogu (a věřím, že nebudu jedinej, i když ostatní bloggeři asi na tlumočníkovi nenechají nitku suchou). No jo no. To je život.
Tlumočník zavinil skandál, když špatně přeložil Topolánkovu větu
Chybný překlad středečního vystoupení premiéra Mirka Topolánka v Evropském parlamentu zavinila menší diplomatický skandál. V době, kdy předseda vlády kritizoval americkou vládu za její postup proti hospodářskému útlumu, použil anglickou podobu slova dluhopisy, tedy bondy. Tlumočník však poněkud nepochopitelně ke slovu bondy přidal ještě bomby a zbraně. Vypadalo to, že USA vždy získají peníze za zbraně.
Ach jo. Úděl tlumočníka je vskutku nelehký. Stačí nějaký šum a z bondů jsou najednou bomby. To “přidání” (tlumočník “přidal ještě bomby a zbraně”) je podle mě upřesnění - tlumočník (zajímalo by mě, jestli to byl tlumočník, nebo tlumočnice) zřejmě zaslechl “bomby”, ale nějak se mu to nezdálo, tak použil generalizaci a poopravil se na “zbraně”, aby dal to, co slyšel, aspoň trochu do souladu s tím, co očekával. No, nakonec z toho vyšlo “...protože americké bondy, bomby, zbraně si vždy někdo koupí...”. Zkrátka pech.
Připomíná mi to opět školu - hodina “simultánní tlumočení I”. Problém byl, že si většina lidí ve třídě vždy myslela, že je nejhorší ze třídy. Ve skutečnosti šlo ale o iluzi: tato hodina se odehrávala v místnosti, kde bylo vedle sebe asi 6 tlumočnických kabin, sedělo se po dvou, do sluchátek se pouštěl nějakej projev a tlumočníci se střídali. Iluze přišla v okamžiku, když jste se ocitli v koncích - přestali jste mluvit a do toho hrobového ticha (a ticho opravdu není nikde tišší než v tlumočnické kabině, když právě (ne)tlumočíte) slyšíte všechny ostatní spolužáky, jak mluví, jen vy mlčíte. Dlouho jsem měl stejný pocit - propadák, nejhorší tlumočník ze třídy - dokud jsem nezjistil, že se dá mezi jednotlivými kabinami přepínat a vy můžete v pauzách poslouchat ostatní.... ...až na výjimky to byla hrůza:
kabina 1: ehhhhhm.... ....já si myslím.... ...věřím..... ehhhm.... zdá se mi..... CVAK
kabina 2: .....eh..... protože..... .... poněvadž..... .... jelikož..... ...... .....eh.....CVAK
kabina 3: ...atd.
Ale byl to první rok a pak se všichni samozřejmě zlepšili a všechno bylo fajn. A pak po pár letech přijde Topolánek, řekne v českém projevu najednou z ničeho nic anglické slovo, vy ho blbě slyšíte a je z toho diplomatický skandál a někdo jinej o tom bude překládat tiskovou zprávu a pak o tom ještě napíše příspěvek do blogu (a věřím, že nebudu jedinej, i když ostatní bloggeři asi na tlumočníkovi nenechají nitku suchou). No jo no. To je život.
Hledá se charita
23/03/09 08:32 Rubrika: Website
Mám prosbu. Rozhodl jsem se, že budu přispívat víc na charitu. Můj plán: z každé faktury budu posílat nějaký symbolický obnos (třeba 100,-) na účet nějaké charity. Na konci měsíce se vždy podívám, kolik faktur jsem poslal, a podle toho pošlu příslušný obnos. Mám ale problém - nevím, které charitě to posílat. Mám jen několik preferencí:
1. Měla by dobře hospodařit, aby na konci celého dárcovského procesu z toho příspěvku něco zbylo.
2. Byl bych radši, kdyby pomáhala tady, v ČR (což trochu souvisí s bodem 1).
3. Neměla by to být misijní organizace (teda církevní organizace, která spojuje charitu s propagací).
4. Měla by být pokud možno apolitická.
Tak to je asi všechno. Nemáte někdo nějaký tip? Opravdu si s tím nevím rady.
1. Měla by dobře hospodařit, aby na konci celého dárcovského procesu z toho příspěvku něco zbylo.
2. Byl bych radši, kdyby pomáhala tady, v ČR (což trochu souvisí s bodem 1).
3. Neměla by to být misijní organizace (teda církevní organizace, která spojuje charitu s propagací).
4. Měla by být pokud možno apolitická.
Tak to je asi všechno. Nemáte někdo nějaký tip? Opravdu si s tím nevím rady.
Friday Selection VIII - Right Music Wrongs
20/03/09 08:04 Rubrika: Relax
Znovu se omlouvám za výpadky v blogování, mám zkrátka dost práce. No, každopádně tu je další epizoda seriálu pro všechny zaměstnance, kteří se v pátek nudí v práci a už jsou myšlenkama doma / na chatě / na horách atd. Tentokrát to nejsou tři klipy, ale jeden odkaz.
Virgin Music spustili stránku “Right Music Wrongs”, kde se vzpomíná na ty nejhorší okamžiky v pop music za posledních 30 let. Takže pokud si chcete prohlédnout klipy od interpretů jako Vanilla Ice (který se na stránce všem milovníkům hudby omlouvá za “Ice Ice Baby”), Milli Vanilli, Las Ketchup, Peter Andre, David Hasselhof atd., bez váhání klikejte. Je to ten typ zábavy, při které mrazí.
Mně osobně tam schází legendární Gerardo Mejía se svým hitem “Rico, suave”. Mému srdci je tato píseň obzvlášť blízká, jelikož je španělsko-anglicky, takže si mohu Gerardovy názory na ženy a jejich postavení ve společnosti vychutnat ve dvou jazycích.
Virgin Music spustili stránku “Right Music Wrongs”, kde se vzpomíná na ty nejhorší okamžiky v pop music za posledních 30 let. Takže pokud si chcete prohlédnout klipy od interpretů jako Vanilla Ice (který se na stránce všem milovníkům hudby omlouvá za “Ice Ice Baby”), Milli Vanilli, Las Ketchup, Peter Andre, David Hasselhof atd., bez váhání klikejte. Je to ten typ zábavy, při které mrazí.
Mně osobně tam schází legendární Gerardo Mejía se svým hitem “Rico, suave”. Mému srdci je tato píseň obzvlášť blízká, jelikož je španělsko-anglicky, takže si mohu Gerardovy názory na ženy a jejich postavení ve společnosti vychutnat ve dvou jazycích.
Případ "Peregruzka"
17/03/09 09:30 Rubrika: Ztraceno v překladu
Určitě jste o tom už slyšeli, ale stejně - nedávno se sešla Hillary Clinton s ruským ministrem zahraničí Lavrovem a předala mu symbolické tlačítko, kterým měli znovu “nastartovat” vzájemné americko-ruské vztahy. Na tlačítku byl anglický nápis “reset” a jeho ruský ekvivalent “peregruzka”. Jak se ale ukázalo, překlad byl špatný a peregruzka znamená něco jiného. Celou událost si můžete prohlédnout tady.

Zaujaly mě na tom dvě věci:
1. To se opravdu na americkém Ministerstvu zahraničí nenajde nikdo, kdo by na chybu upozornil? Tomu se mi nechce věřit. Spíš si myslim, že si to vymysleli na poslední chvíli, navíc se zdá, že jde o tiskového šotka, jestli jsem to pochopil správně, chybí tam jedna slabika.
2. Dopad té chyby byl minimální. Pro tlumočníka je tohle ten nejhorší scénář - schůzka na té nejvyšší možné úrovni, stane se chyba v překladu a aktéři se nebaví o tématu, o němž by se bavit měli, ale právě o chybném překladu. Prostě trapas. Chyb v tlumočení se bojí každý. Na druhou stranu když už se stanou, není to katastrofa. Samozřejmě - existují velmi závažné chyby, které mohou přispět ke krachu jednání, ale těch je podle mých zkušeností minimum. Pokud se strany chtějí dohodnout, dohodnou se i přes nějakou tu chybu v tlumočení. Navíc se mi zdá, že správně načasovaná chyba může uvolnit napětí - je to prostě lidský element, který vyvolává empatii a sbližuje, zkrátka takový “ice breaker”. Podívejte se, jak je to oba rozesmálo. Je možné, že chyba může za jistých okolností vést i k lepšímu porozumění na neverbální rovině (tedy za předpokladu, že byla chyba učiněna v dobré víře)? (Samozřejmě tu neobhajuji chyby, jenom si přemýšlím nahlas, že.)

Zaujaly mě na tom dvě věci:
1. To se opravdu na americkém Ministerstvu zahraničí nenajde nikdo, kdo by na chybu upozornil? Tomu se mi nechce věřit. Spíš si myslim, že si to vymysleli na poslední chvíli, navíc se zdá, že jde o tiskového šotka, jestli jsem to pochopil správně, chybí tam jedna slabika.
2. Dopad té chyby byl minimální. Pro tlumočníka je tohle ten nejhorší scénář - schůzka na té nejvyšší možné úrovni, stane se chyba v překladu a aktéři se nebaví o tématu, o němž by se bavit měli, ale právě o chybném překladu. Prostě trapas. Chyb v tlumočení se bojí každý. Na druhou stranu když už se stanou, není to katastrofa. Samozřejmě - existují velmi závažné chyby, které mohou přispět ke krachu jednání, ale těch je podle mých zkušeností minimum. Pokud se strany chtějí dohodnout, dohodnou se i přes nějakou tu chybu v tlumočení. Navíc se mi zdá, že správně načasovaná chyba může uvolnit napětí - je to prostě lidský element, který vyvolává empatii a sbližuje, zkrátka takový “ice breaker”. Podívejte se, jak je to oba rozesmálo. Je možné, že chyba může za jistých okolností vést i k lepšímu porozumění na neverbální rovině (tedy za předpokladu, že byla chyba učiněna v dobré víře)? (Samozřejmě tu neobhajuji chyby, jenom si přemýšlím nahlas, že.)
Jsem zpátky
Omlouvám se oběma čtenářům tohoto blogu za menší výpadek, byl jsem nemocen. Každopádně i v nemoci kolem sebe najdete spoustu zajímavých věcí, třeba tenhle čaj:

Jenom by mě zajímalo, co bylo první - pragmatický a čistě informativní český popis, nebo romantikou Tater nasáklý slovenský překlad? (První byl nejspíš německý originál, ale ten jsem na obalu nenašel.

Jenom by mě zajímalo, co bylo první - pragmatický a čistě informativní český popis, nebo romantikou Tater nasáklý slovenský překlad? (První byl nejspíš německý originál, ale ten jsem na obalu nenašel.
Estetická funkce se netýká jen překladu
05/03/09 09:51 Rubrika: Ztraceno v překladu
Čím jsem starší, tím raději se vracím do časů dávno minulých, do časů nevinnosti, kdy jsem ještě nevěděl, jak se rodí děti, co je to cibetková káva, nebo jak Newmark klasifikuje překladatelské postupy. Nyní jsem měl možnost tento opojný okamžik znovu prožít, tak se o něj s vámi podělím.
Jde o to, že když jsem odcházel na volnou nohu, rozhodl jsem se, že to bude ve velkém stylu, tak jsem si nechal vytvořit “corporate identity”, tj. třeba logo, které můžete vidět vlevo nahoře, vizitky, dopisní papír a obálky. Právě obálky mám opravdu luxusní, v levém horním rohu mám vytištěné logo slepotiskem, tj. jen plasticky bez barvy, prostě “ego trip”, jak se říká u nás na Letné. Je tu ovšem jeden problém. Vždy když přijdu na poštu odeslat faktury, tak moji krásnou obálku paní za přepážkou přejede takovým tím strojkem, který na obálku natiskne červeně “známku” i s razítkem, nejlépe někam doprostřed obálky, částečně přes adresu příjemce, a tím v mých očích moji nádhernou a drahou obálku zcela znehodnotí.
Takže takhle před pár dny stojím na hlavní poště a čekám s lístkem v ruce, než přijdu na řadu, a náhle zahlédnu jednu zastrčenou přepážku, u které je krátká fronta bez pořadníku, nadepsanou “Filatelistické služby”. No, zkrátka jsem si koupil asi dvacet známek a už nikdy, ale opravdu nikdy, si svoji obálku nenechám zprznit natištěnou známkou z poštovní přepážky. Díval jsem se na server České pošty, co nyní nabízejí, a je toho docela dost.
Nejvíc se mi líbí tahle, hodí se k mé profesi, ale jelikož emise proběhla v roce 1999, asi už ji neseženu.
Takže se prozatím budu muset spokojit s pejskem a kočičkou:

Tajným favoritem ovšem zůstává známka “Rychlé šípy”:

Chlapce na známce si představuji jako členy překladatelského oddělení v nějaké velké firmě a místo ježka v kleci si představuji nějaký fragment textu, něco ve smyslu “provedení podání potvrzení přijetí ověření”. Problémem této známky je její nominální hodnota - 7,50 na poslání dopisu nestačí, musel bych ji doplnit známkou “Krásy květin - Kokarda” (2,50 Kč), a to jako pardón, ale to by tedy nešlo.
Každopádně doporučuji návrat ke známkám. Mimochodem, Česká pošta zřejmě od let mého dětství změnila recepturu lepidla známek, chuť je nyní vyváženější, s jemným oříškovým aroma.
Jde o to, že když jsem odcházel na volnou nohu, rozhodl jsem se, že to bude ve velkém stylu, tak jsem si nechal vytvořit “corporate identity”, tj. třeba logo, které můžete vidět vlevo nahoře, vizitky, dopisní papír a obálky. Právě obálky mám opravdu luxusní, v levém horním rohu mám vytištěné logo slepotiskem, tj. jen plasticky bez barvy, prostě “ego trip”, jak se říká u nás na Letné. Je tu ovšem jeden problém. Vždy když přijdu na poštu odeslat faktury, tak moji krásnou obálku paní za přepážkou přejede takovým tím strojkem, který na obálku natiskne červeně “známku” i s razítkem, nejlépe někam doprostřed obálky, částečně přes adresu příjemce, a tím v mých očích moji nádhernou a drahou obálku zcela znehodnotí.
Takže takhle před pár dny stojím na hlavní poště a čekám s lístkem v ruce, než přijdu na řadu, a náhle zahlédnu jednu zastrčenou přepážku, u které je krátká fronta bez pořadníku, nadepsanou “Filatelistické služby”. No, zkrátka jsem si koupil asi dvacet známek a už nikdy, ale opravdu nikdy, si svoji obálku nenechám zprznit natištěnou známkou z poštovní přepážky. Díval jsem se na server České pošty, co nyní nabízejí, a je toho docela dost.
Nejvíc se mi líbí tahle, hodí se k mé profesi, ale jelikož emise proběhla v roce 1999, asi už ji neseženu.
Takže se prozatím budu muset spokojit s pejskem a kočičkou:

Tajným favoritem ovšem zůstává známka “Rychlé šípy”:

Chlapce na známce si představuji jako členy překladatelského oddělení v nějaké velké firmě a místo ježka v kleci si představuji nějaký fragment textu, něco ve smyslu “provedení podání potvrzení přijetí ověření”. Problémem této známky je její nominální hodnota - 7,50 na poslání dopisu nestačí, musel bych ji doplnit známkou “Krásy květin - Kokarda” (2,50 Kč), a to jako pardón, ale to by tedy nešlo.
Každopádně doporučuji návrat ke známkám. Mimochodem, Česká pošta zřejmě od let mého dětství změnila recepturu lepidla známek, chuť je nyní vyváženější, s jemným oříškovým aroma.
Životní matematika
03/03/09 21:09 Rubrika: Relax
Životní situace vyjádřené v matematických vzorcích. Myslím si, že některé vzorce by se daly úspěšně použít při výuce angličtiny.
Odkaz je tady.
A jeden příklad:

Odkaz je tady.
A jeden příklad:

Nové tapety na obrazovku
03/03/09 21:04 Rubrika: Relax
Pokud vás už omrzela vaše stará tapeta na počítačovém monitoru, podívejte se na tyhle, možná se vám některé budou líbit. Jsou březnové a mnohé z nich obsahují i březnový kalendář.
Výroční zpráva Warrena Buffetta (anglicky)
02/03/09 10:01 Rubrika: Drafting
Nedávno jsem tu psal o specifické normě, která řídí formulaci právních textů, a o časté redundanci dokumentů, které jsou určeny klientům. Existují však výjimky. Jednou z nich je výroční zpráva Berkshire Hathaway Inc., tj. fondu spravovaného jedním z nejbohatších mužů světa, Warrenem Buffettem. Musím se přiznat, že ten člověk mě opravdu fascinuje od chvíle, kdy jsem viděl jeho webové stránky, které vypadají jako z roku 1995 (viz tady) - Buffett opravdu zvažuje každou investici a zřejmě se rozhodl, že investice do webu není klíčová. Poměrně osvěžující přístup. Teď ale vydal výroční zprávu za minulý rok. Najdete ji tady (anglicky ve formátu .pdf). Opravdu se mi moc líbí, protože je tak jiná:
1. Spousta dokumentů pro klienty chodí kolem horké kaše - než se dostanete k důležitým skutečnostem, musíte se prolouskat několika stránkami plnými grafiky a poměrně irelevantních informací. Tím neříkám, že je to špatně, tak to prostě je, je to norma. Warren Buffett ale normu porušuje - ve zprávě není žádná grafika, ani logo, první stránka je bez titulky a obsahuje rovnou tabulku s výsledky fondu a vysvětlivkami. První odstavec na druhé straně se dá shrnou to jediné věty: minulý rok jsme prodělali, ale v předchozích letech zase dost vydělali.
2. Ich-forma. Výroční zpráva působí dojmem, že ji napsal Buffett. V žádné jiné anglické zprávě jsem snad ještě neviděl zájmeno “já”.
3. Buffett žádnou informaci nebalí do hezkých slov, nepoužívá eufemismy. Příklad: “...But there’s another less pleasant reality: During 2008 I did some dumb things in investments.”
4. Nejvíc se mi ale líbí to, že Buffett ve stylu psaní vychází vstříc běžnému klientovi, který není investičním makléřem. Zatímco běžné prospekty se skrývají za benchmarky, koeficienty a zkratky, Buffett používá analogie a přirovnání: “This debilitating spiral has spurred our government to take massive action. In poker terms, the Treasury and the Fed have gone “all in.”
Zajímalo by mě, jestli to Buffett takhle napsal, protože si to prostě jako uznávaná figura může dovolit, nebo protože to skutečně vyjadřuje jeho postoje ke komunikaci s klientem. Taky by mě zajímalo, jestli se takový přístup vyplácí. Typické klientské dokumenty velkých makléřských firem podle mě zdůrazňují informační asymetrii mezi makléřem a klientem ve smyslu “My tomu rozumíme, vy ne, tak nám dejte peníze, my s nimi naložíme lépe, než vy.” Sám jsem před dvěma lety (b-hužel) vložil peníze do podílového fondu a částečně to bylo na základě dojmu, že nejsem dost kvalifikovaný na to, abych je investoval sám. Buffett naopak sází na úzký vztah s klientem a na důvěře, kterou staví na úplné otevřenosti a ztotožnění se s klientem. Osobně se mi líbí Buffettův přístup, ale je mi jasné, že obecně přijímanou normou je přístup první.
(via daringfireball)
1. Spousta dokumentů pro klienty chodí kolem horké kaše - než se dostanete k důležitým skutečnostem, musíte se prolouskat několika stránkami plnými grafiky a poměrně irelevantních informací. Tím neříkám, že je to špatně, tak to prostě je, je to norma. Warren Buffett ale normu porušuje - ve zprávě není žádná grafika, ani logo, první stránka je bez titulky a obsahuje rovnou tabulku s výsledky fondu a vysvětlivkami. První odstavec na druhé straně se dá shrnou to jediné věty: minulý rok jsme prodělali, ale v předchozích letech zase dost vydělali.
2. Ich-forma. Výroční zpráva působí dojmem, že ji napsal Buffett. V žádné jiné anglické zprávě jsem snad ještě neviděl zájmeno “já”.
3. Buffett žádnou informaci nebalí do hezkých slov, nepoužívá eufemismy. Příklad: “...But there’s another less pleasant reality: During 2008 I did some dumb things in investments.”
4. Nejvíc se mi ale líbí to, že Buffett ve stylu psaní vychází vstříc běžnému klientovi, který není investičním makléřem. Zatímco běžné prospekty se skrývají za benchmarky, koeficienty a zkratky, Buffett používá analogie a přirovnání: “This debilitating spiral has spurred our government to take massive action. In poker terms, the Treasury and the Fed have gone “all in.”
Zajímalo by mě, jestli to Buffett takhle napsal, protože si to prostě jako uznávaná figura může dovolit, nebo protože to skutečně vyjadřuje jeho postoje ke komunikaci s klientem. Taky by mě zajímalo, jestli se takový přístup vyplácí. Typické klientské dokumenty velkých makléřských firem podle mě zdůrazňují informační asymetrii mezi makléřem a klientem ve smyslu “My tomu rozumíme, vy ne, tak nám dejte peníze, my s nimi naložíme lépe, než vy.” Sám jsem před dvěma lety (b-hužel) vložil peníze do podílového fondu a částečně to bylo na základě dojmu, že nejsem dost kvalifikovaný na to, abych je investoval sám. Buffett naopak sází na úzký vztah s klientem a na důvěře, kterou staví na úplné otevřenosti a ztotožnění se s klientem. Osobně se mi líbí Buffettův přístup, ale je mi jasné, že obecně přijímanou normou je přístup první.
(via daringfireball)