února 2009
Fanoušci překládají The Economist do čínštiny
27/02/09 09:55 Rubrika: Překlady | Ztraceno v překladu
Až budete mít čas, podívejte se na tenhle článek (anglicky) o tom, jak skupina asi 240 fanoušků napůl ilegálně překládá týdeník The Economist do čínštiny. Dost často si tady stěžuju na podmínky překladatelů, na jejich status ve společnosti atd., ale přitom si málo uvědomuju, o kolik horší to může být. Čínská vláda běžně z celého nákladu The Economist určeného pro Čínu vytrhává stránky, na nichž jsou články, které nějakým způsobem kritizují čínskou vládu, navíc značná část webové edice je z Číny nepřístupná kvůli vládnímu firewallu. Na to reaguje anonymní skupina fanoušků, kteří týden co týden přeloží celý obsah týdeníku a distribuují jej elektronicky ve formátu .pdf.
Zajímavé jsou na tom dvě věci: zaprvé mi to připomíná školu - náš ústav The Economist odbíral. Právo první četby měli profesoři, pak se na řadu dostali studenti. The Economist byl zejména pro tlumočníky zásadním zdrojem terminologie, která se vztahuje k aktuálním tématům, navíc všechny články jsou psané skvostnou angličtinou. Existovaly studentky (ano, vzpomínám si pouze na studentky), které si dokázaly vypisovat kolokace z Economistu do zvláštních terminologických sešitů.
Zadruhé mi přijde zajímavá technická část věci - všechno se děje přes internet: články se umístí na diskusní fórum, někdo to přímo ve fóru přeloží a ostatní mohou překlad opravovat nebo komentovat jednotlivá překladatelská řešení. Takhle by podle mě měla vypadat spolupráce na překladu 21. století - něco ve stylu wiki. To, že naprostá většina překladatelských agentur tyhle možnosti nevyužívá (natož aby je rozvíjela), mi jenom potvrzuje, že agentury vesměs nejsou schopny do překladatelského procesu přinést nějakou přidanou hodnotu.
(via daringfireball)
Zajímavé jsou na tom dvě věci: zaprvé mi to připomíná školu - náš ústav The Economist odbíral. Právo první četby měli profesoři, pak se na řadu dostali studenti. The Economist byl zejména pro tlumočníky zásadním zdrojem terminologie, která se vztahuje k aktuálním tématům, navíc všechny články jsou psané skvostnou angličtinou. Existovaly studentky (ano, vzpomínám si pouze na studentky), které si dokázaly vypisovat kolokace z Economistu do zvláštních terminologických sešitů.
Zadruhé mi přijde zajímavá technická část věci - všechno se děje přes internet: články se umístí na diskusní fórum, někdo to přímo ve fóru přeloží a ostatní mohou překlad opravovat nebo komentovat jednotlivá překladatelská řešení. Takhle by podle mě měla vypadat spolupráce na překladu 21. století - něco ve stylu wiki. To, že naprostá většina překladatelských agentur tyhle možnosti nevyužívá (natož aby je rozvíjela), mi jenom potvrzuje, že agentury vesměs nejsou schopny do překladatelského procesu přinést nějakou přidanou hodnotu.
(via daringfireball)
|
Walt Whitman was an awful child molester...
26/02/09 15:39 Rubrika: Relax
Po internetu se nyní toulá tato středoškolská esej o Waltu Whitmanovi (anglicky). Už dlouho jsem se takhle nepobavil. Je to tak dobrý, až je to podle mě výmysl. Každopádně to shrnuje všechny moje zkušenosti z americké střední školy. Zajímavej je taky komentář Dana Lyonse, na jehož blogu jsem to našel.
Statistika nuda je...
22/02/09 15:19 Rubrika: Překlady
...má však cenné údaje. Pokud ale překládáte literaturu, je čas začít klesat na mysli. Při brouzdání internetem jsem totiž narazil na tuhle statistiku (odkaz je anglicky a ve formátu .pdf) o příjmech literárních překladatelů v Evropě.
Osobně literaturu nepřekládám, sice jsem jednu knížku načal, ale to je tak napůl do šuplíku a pokud to někdy vyjde, bude to nejspíš můj první a poslední literární překlad. Zároveň vím, že překládat (tedy dobře překládat) literaturu je dnes v podstatě charita, asi jako učit tlumočení na VŠ. Každopádně když to potom vidíte potvrzeno černé na bílem, je to smutný pohled.
Tady je krátký výběr nejzajímavějších informací ze statistiky:
- méně než jedna polovina překladatelů literatury v ČR jsou “profesionálové”
- co do počtu překladatelů literatury je Česká republika pátá v Evropě
- exituje nepřímá úměra mezi velikostí země a poměrem přeložené literatury k literatuře domácí (nejvyšší poměr v Evropě: ČR a Slovensko - 80 % vydané beletrie jsou překlady - tady by mě zajímalo, jestli je to nedostatečnou domácí produkcí, nebo bohatou překladatelskou tradicí naší kultury - asi to bude obojím)
- Sazby vyplácené za překlad literatury v České republice jsou nejnižší v celé Evropě. (i na Slovensku jsou vyšší. Pro srovnání - nejnižší sazby v Belgii a v Norsku jsou desetkrát vyšší než v ČR, v Německu pětkrát vyšší, v Itálii ani ne dvakrát vyšší, na Slovensku vyšší asi o 10 %.)
- Skutečně vyplácená nejnižší sazba za překlad v ČR je nižší než nejnižší sazba doporučená profesní asociací (v ČR asi JTP)
- překladatelé v Litvě nedostanou ani korunu, dokud není knížka na trhu (v mnoha zemích Západní Evropy dostane překladatel půlku ceny již při podpisu smlouvy a zbytek při dodání překladu, v ČR půlku při dodání překladu a půlku po vydání knížky)
- příjmy literárního překladatele v ČR dosahují 19 % průměrné kupní síly českého občana (což zní strašně, ale nesmíme zapomenout na první bod - překlad literatury je hlavní výdělečnou činností méně než poloviny překladatelů literatury).
- Průměrná roční produkce českého literárního překladatele činí 1.000 normostran za rok (což si myslim, že je opět vzhledem k prvnímu bodu hodně, neumim si představit, že bych přišel z práce od soustruhu domů a ještě si tak pro radost přeložil pět normostran denně).
Tuhle statistiku by měl vidět ten člověk, kterej mě onehdá v jedný kavárně školil, že Kundera má pravdu, český překlady jsou strašný a je nutný číst všechno v originále. Podle mě by překlady vypadaly úplně jinak, kdyby za ně překladatel nedostával stovku za stránku. Takže asi tak.
Osobně literaturu nepřekládám, sice jsem jednu knížku načal, ale to je tak napůl do šuplíku a pokud to někdy vyjde, bude to nejspíš můj první a poslední literární překlad. Zároveň vím, že překládat (tedy dobře překládat) literaturu je dnes v podstatě charita, asi jako učit tlumočení na VŠ. Každopádně když to potom vidíte potvrzeno černé na bílem, je to smutný pohled.
Tady je krátký výběr nejzajímavějších informací ze statistiky:
- méně než jedna polovina překladatelů literatury v ČR jsou “profesionálové”
- co do počtu překladatelů literatury je Česká republika pátá v Evropě
- exituje nepřímá úměra mezi velikostí země a poměrem přeložené literatury k literatuře domácí (nejvyšší poměr v Evropě: ČR a Slovensko - 80 % vydané beletrie jsou překlady - tady by mě zajímalo, jestli je to nedostatečnou domácí produkcí, nebo bohatou překladatelskou tradicí naší kultury - asi to bude obojím)
- Sazby vyplácené za překlad literatury v České republice jsou nejnižší v celé Evropě. (i na Slovensku jsou vyšší. Pro srovnání - nejnižší sazby v Belgii a v Norsku jsou desetkrát vyšší než v ČR, v Německu pětkrát vyšší, v Itálii ani ne dvakrát vyšší, na Slovensku vyšší asi o 10 %.)
- Skutečně vyplácená nejnižší sazba za překlad v ČR je nižší než nejnižší sazba doporučená profesní asociací (v ČR asi JTP)
- překladatelé v Litvě nedostanou ani korunu, dokud není knížka na trhu (v mnoha zemích Západní Evropy dostane překladatel půlku ceny již při podpisu smlouvy a zbytek při dodání překladu, v ČR půlku při dodání překladu a půlku po vydání knížky)
- příjmy literárního překladatele v ČR dosahují 19 % průměrné kupní síly českého občana (což zní strašně, ale nesmíme zapomenout na první bod - překlad literatury je hlavní výdělečnou činností méně než poloviny překladatelů literatury).
- Průměrná roční produkce českého literárního překladatele činí 1.000 normostran za rok (což si myslim, že je opět vzhledem k prvnímu bodu hodně, neumim si představit, že bych přišel z práce od soustruhu domů a ještě si tak pro radost přeložil pět normostran denně).
Tuhle statistiku by měl vidět ten člověk, kterej mě onehdá v jedný kavárně školil, že Kundera má pravdu, český překlady jsou strašný a je nutný číst všechno v originále. Podle mě by překlady vypadaly úplně jinak, kdyby za ně překladatel nedostával stovku za stránku. Takže asi tak.
Miluju kurektury!
Tak jsem včera byl na večeři s bejvalejma kolegama z práce a jeden z nich mě upozornil na tuhle nabídku práce, která se objevila na internetu. Proofreader (tj. korektor) AJ/ČJ, významná advokátní kancelář, bla bla, 60-80 tis. za měsíc. Že bych svůj postoj (viz předchozí příspěvek) ke korekturám přehodnotil? Peníze jsou to pěkný.... Ale ne. Proofreaderů jsou plné Bohnice, a tam já nechci, nebo aspoň ne teď.
Nejhorší na proofreadingu zejména anglickejch právních textů z per českých právníků je totiž podle mě neshoda normy korektora s normou autora. “Draftování” (čti: formulování) právních memorand má totiž své vlastní zákonitosti, které se tak trochu vymykají normě obecné. Uvedu jen dva nejkřiklavější případy (teda pro ty, které to zajímá, mám chvíli čas, tak se rozepíšu):
1. Modalita:
Vždy jsem měl problém s anglickými větami typu “We would like to assure you that...”. Podle mě nedávají smysl, obsahují totiž dvě konfliktní modality - “assure” (česky ujistit) jako vyjádření jistoty, kterou ale zároveň neguje použití podmiňovacího způsobu “we would like to” - takže jistota je podmíněna, no ale pak už to neni jistota. Vždy jsem měl tendenci měnit to na “Rest assured that” nebo tak, ale vždy jsem taky narazil, protože právníci dost často opravdu chtěli vyjádřit jistotu, ale zároveň prostor pro únik, kdyby se ukázalo, že to není pravda. Sem do hry vstupuje pojištění hmotné odpovědnosti atd., nemá cenu to rozebírat. Ale prostě mě to štvalo.
2. Griceovy maximy
Jsem velkej fanoušek Griceovejch maximů (odkaz je anglicky), a to jak v překladu, tak ve formulaci originálů. Právní texty, zejména ty určené klientům, jsou ale z hlediska laika někdy až neuvěřitelně redundantní, např. se začíná popisem zadání pro klienta. To klient neví, co právníkovi zadal za práci? Nebo se často objeví dlouhá citace zákona, kterou potom autor memoranda shrne do jedné věty. To nestačí to shrnutí? Asi ne, opět je tu hmotná odpovědnost, zároveň už jde taky o žánrová klišé, která prostě nikdo nechce rozbít. Když se o tom někdy zmíním nějakému právníkovi, kouká na mě buď se soucitem, jako že jsem naivní blbec, nebo uraženě a naštvaně.
Každopádně korektor, kterej vystudoval filologii nebo translatologii (což je jedna z podmínek stanovená v inzerátu), asi nebude tuhle právnickou normu sdílet, zároveň ji ale nebude moci změnit. Bude to práce plná frustrace a snění o něčem, kde by se člověk víc seberealizoval. Já tuhle zkušenost mám, proto se vždy ušklíbnu, když slyšim, že si “zadavatele musíme vychovat” a tak.
Každopádně kdyby se vám chtělo, přihlaste se a poreferujte.
Nejhorší na proofreadingu zejména anglickejch právních textů z per českých právníků je totiž podle mě neshoda normy korektora s normou autora. “Draftování” (čti: formulování) právních memorand má totiž své vlastní zákonitosti, které se tak trochu vymykají normě obecné. Uvedu jen dva nejkřiklavější případy (teda pro ty, které to zajímá, mám chvíli čas, tak se rozepíšu):
1. Modalita:
Vždy jsem měl problém s anglickými větami typu “We would like to assure you that...”. Podle mě nedávají smysl, obsahují totiž dvě konfliktní modality - “assure” (česky ujistit) jako vyjádření jistoty, kterou ale zároveň neguje použití podmiňovacího způsobu “we would like to” - takže jistota je podmíněna, no ale pak už to neni jistota. Vždy jsem měl tendenci měnit to na “Rest assured that” nebo tak, ale vždy jsem taky narazil, protože právníci dost často opravdu chtěli vyjádřit jistotu, ale zároveň prostor pro únik, kdyby se ukázalo, že to není pravda. Sem do hry vstupuje pojištění hmotné odpovědnosti atd., nemá cenu to rozebírat. Ale prostě mě to štvalo.
2. Griceovy maximy
Jsem velkej fanoušek Griceovejch maximů (odkaz je anglicky), a to jak v překladu, tak ve formulaci originálů. Právní texty, zejména ty určené klientům, jsou ale z hlediska laika někdy až neuvěřitelně redundantní, např. se začíná popisem zadání pro klienta. To klient neví, co právníkovi zadal za práci? Nebo se často objeví dlouhá citace zákona, kterou potom autor memoranda shrne do jedné věty. To nestačí to shrnutí? Asi ne, opět je tu hmotná odpovědnost, zároveň už jde taky o žánrová klišé, která prostě nikdo nechce rozbít. Když se o tom někdy zmíním nějakému právníkovi, kouká na mě buď se soucitem, jako že jsem naivní blbec, nebo uraženě a naštvaně.
Každopádně korektor, kterej vystudoval filologii nebo translatologii (což je jedna z podmínek stanovená v inzerátu), asi nebude tuhle právnickou normu sdílet, zároveň ji ale nebude moci změnit. Bude to práce plná frustrace a snění o něčem, kde by se člověk víc seberealizoval. Já tuhle zkušenost mám, proto se vždy ušklíbnu, když slyšim, že si “zadavatele musíme vychovat” a tak.
Každopádně kdyby se vám chtělo, přihlaste se a poreferujte.
Nesnášim korektury
19/02/09 17:16 Rubrika: Překlady
Je to tak. Nesnášim dělat korektury už hotovejch překladů. Tato nechuť se asi zrodila na škole, konkrétně na hodině “Metodika tlumočení”. To byla hodně krutá hodina, kde se z chlapců i dívek stávali opravdoví muži. Probíhalo to asi takhle: profesorka vždy pronesla nějaký projev, asi 10 až 15 studentů si dělalo tlumočnický zápis a pak vybraný student vstal a konsekutivně to celé před ostatními přetlumočil. Zbylí studenti poslouchali a pak tlumočení zhodnotili ze tří hledisek:
- “content”, tj. jestli tlumočník něco nevynechal, nebo něco nepochopil špatně
- “delivery”, tj. jestli se díval lidem do očí, jestli to mělo dostatečný spád, jestli tam nebylo moc hesitačních pauz (pro neznalé: “uhhhhhh... ...ehhhhhhh....ahhhhh”)
- “language”, tj. jestli to bylo jazykově správně.
Ne každý tenhle tlak unesl. Bylo to v podstatě stejné, jako by vás profesorka vyvolala, vy jste šli před tabuli, tam se kompletně svlíkli, udělali pár otoček a ostatní by vás hodnotili ve stylu “no... svaly lehce atrofované, zadek povislý... ...já teda dávám za tři”. Já jsem jako člověk trpící vrozenou empatií aspoň vždy začínal ve stylu “no, mně se to celkově moc líbilo...”, ale někteří si opravdu nebrali servítky.
Takže jako nekonfliktní a uvnitř lehce nesebevědomá osobnost nesnášim dělání korektur - a přesto jsem k nim nyní nucen. Vzal jsem novou práci, myslim, že to tady můžu napsat - dělám externí překlady pro České předsednictví v Radě EU. Je to minimálně zajímavá práce - 95 % překladů bych řek do angličtiny, přičemž vždy zpátky dostanete korekturu od rodilého mluvčího - a zde musím s lídrem opozice pronést: “Přátelé, kdo z vás to má?”
Problém jsou ale ty korektury - nikdy nevim, jak na ně. Zaprvé mi přijdou strašně subjektivní - já jsem hodně volnej překladatel, ale přijde mi blbý opravovat doslovnosti, který jsou v podstatě správně, jenom jinak, než bych to napsal sám. Je prostě těžký odlišit nějakou standardní, všeobecnou normu od vlastních preferencí. Navíc nikdy nevim, jak hluboko mám jít. Měnit každou blbost, nebo jenom opravdu důležitý věci? Ach jo, dilemata....
Děláte někdy korektury? Máte nějakej recept, teda mimo dvou neurolů?
- “content”, tj. jestli tlumočník něco nevynechal, nebo něco nepochopil špatně
- “delivery”, tj. jestli se díval lidem do očí, jestli to mělo dostatečný spád, jestli tam nebylo moc hesitačních pauz (pro neznalé: “uhhhhhh... ...ehhhhhhh....ahhhhh”)
- “language”, tj. jestli to bylo jazykově správně.
Ne každý tenhle tlak unesl. Bylo to v podstatě stejné, jako by vás profesorka vyvolala, vy jste šli před tabuli, tam se kompletně svlíkli, udělali pár otoček a ostatní by vás hodnotili ve stylu “no... svaly lehce atrofované, zadek povislý... ...já teda dávám za tři”. Já jsem jako člověk trpící vrozenou empatií aspoň vždy začínal ve stylu “no, mně se to celkově moc líbilo...”, ale někteří si opravdu nebrali servítky.
Takže jako nekonfliktní a uvnitř lehce nesebevědomá osobnost nesnášim dělání korektur - a přesto jsem k nim nyní nucen. Vzal jsem novou práci, myslim, že to tady můžu napsat - dělám externí překlady pro České předsednictví v Radě EU. Je to minimálně zajímavá práce - 95 % překladů bych řek do angličtiny, přičemž vždy zpátky dostanete korekturu od rodilého mluvčího - a zde musím s lídrem opozice pronést: “Přátelé, kdo z vás to má?”
Problém jsou ale ty korektury - nikdy nevim, jak na ně. Zaprvé mi přijdou strašně subjektivní - já jsem hodně volnej překladatel, ale přijde mi blbý opravovat doslovnosti, který jsou v podstatě správně, jenom jinak, než bych to napsal sám. Je prostě těžký odlišit nějakou standardní, všeobecnou normu od vlastních preferencí. Navíc nikdy nevim, jak hluboko mám jít. Měnit každou blbost, nebo jenom opravdu důležitý věci? Ach jo, dilemata....
Děláte někdy korektury? Máte nějakej recept, teda mimo dvou neurolů?
Test pro imigranty
13/02/09 09:57 Rubrika: Relax
Pokud Vás děsí Paroubek, nebo Topolánek, nebo Filip, nebo Železný, nebo Kalousek, nebo Bursík, nebo Čunek, nebo - jako v mém případě - bývalá poslankyně Volfová, vždy je tu jedno východisko: útěk do Ameriky.
Pokud ale chcete v USA dostat azyl, musíte nejdřív úspěšně složit "citizenship test”. Tady si ho můžete vyzkoušet nanečisto. Hodně štěstí.
Pokud ale chcete v USA dostat azyl, musíte nejdřív úspěšně složit "citizenship test”. Tady si ho můžete vyzkoušet nanečisto. Hodně štěstí.
Friday Selection VII - Live from Abbey Road
13/02/09 09:15 Rubrika: Relax
Další výběr tří klipů pro zaměstnance, kteří se v pátek nudí v práci a už jsou myšlenkama doma / na chatě / na horách atd. Opět tematický výběr - hudba z pořadu Live from Abbey Road. Podle mě ideální konstelace - kapela se sejde ve studiu a živě zahraje tři písničky, takže máte zároveň live nahrávku, ale se skvělým zvukem, skvělou kamerou atd. ČT2 opět prokázala fajnovej smysl pro programovou skladbu a ohled na “náročného diváka” - pořad běží tak kolem 1:00 v noci ze soboty na neděli, ale pokud si to můžete nahrát, doporučuju, stojí to za to.
1. Corinne Bailey Rae: I’d Like To
Když jsem ještě dělal v AK a nebylo co na práci, vedli jsme s mým anglickým kolegou dlouhé popkulturní debaty, např. si vzpomínám na diskuzi na téma “nejlepší deska pro ženy” (a kdo jinej by měl o nejlepší desce pro ženy vědět víc než my dva, že). Já jsem navrhoval Tanto Tempo od Bebel Gilberto - neznal jsem ve svém okolí žádnou holku, která by si tu desku poslechla a nechtěla si ji půjčit. Kolega navrhoval něco od Randy Crawford. Já si ale myslim, že na “nejpříjemnější desku pro holky” by mohla bejt nominovaná i ta deska od Corinne Bailey Rae. Mně se líbí, i když občas mám pocit, že má Corinne “cuteness factor” vytočenej pořád na jedenáctku, což může bejt časem otravný.
2. Paul SImon: Slip Slidin’ Away
Paul je génius. Tečka. Dřív jsem si to tolik neuvědomoval, ale teď v autě poslouchám Graceland, což je mimochodem ta nejlepší deska na dlouhou letní cestu automobilem. Zatímco ostatní v osmdesátejch letech točili strašný desky, Simon natočil Graceland ještě předtim, než se world music stala populární. A je to taky jeden z mála lidí, u kterejch opravdu poslouchám texty (já vim, jsem ostuda). A na kytaru mu v kapele hraje Trautenberk.
3. Jamiroquai: Runaway
To sem musim dát, zejméma proto, že jsem kdysi hrál na basu. Jamiroquai měli vždycky nejlepší basáky, Stuart Zender byl dlouho můj velkej idol. Tady hraje (prej) Paul Turner a jako taky dobrý.
- bonus: Jamiroquai: Love Foolosophy
Jamiroquai: Travelling without Moving
Co si budem namlouvat, je krize, stejně nemáte do čeho píchnout. A tahle session od JK je prostě dobrá.
1. Corinne Bailey Rae: I’d Like To
Když jsem ještě dělal v AK a nebylo co na práci, vedli jsme s mým anglickým kolegou dlouhé popkulturní debaty, např. si vzpomínám na diskuzi na téma “nejlepší deska pro ženy” (a kdo jinej by měl o nejlepší desce pro ženy vědět víc než my dva, že). Já jsem navrhoval Tanto Tempo od Bebel Gilberto - neznal jsem ve svém okolí žádnou holku, která by si tu desku poslechla a nechtěla si ji půjčit. Kolega navrhoval něco od Randy Crawford. Já si ale myslim, že na “nejpříjemnější desku pro holky” by mohla bejt nominovaná i ta deska od Corinne Bailey Rae. Mně se líbí, i když občas mám pocit, že má Corinne “cuteness factor” vytočenej pořád na jedenáctku, což může bejt časem otravný.
2. Paul SImon: Slip Slidin’ Away
Paul je génius. Tečka. Dřív jsem si to tolik neuvědomoval, ale teď v autě poslouchám Graceland, což je mimochodem ta nejlepší deska na dlouhou letní cestu automobilem. Zatímco ostatní v osmdesátejch letech točili strašný desky, Simon natočil Graceland ještě předtim, než se world music stala populární. A je to taky jeden z mála lidí, u kterejch opravdu poslouchám texty (já vim, jsem ostuda). A na kytaru mu v kapele hraje Trautenberk.
3. Jamiroquai: Runaway
To sem musim dát, zejméma proto, že jsem kdysi hrál na basu. Jamiroquai měli vždycky nejlepší basáky, Stuart Zender byl dlouho můj velkej idol. Tady hraje (prej) Paul Turner a jako taky dobrý.
- bonus: Jamiroquai: Love Foolosophy
Jamiroquai: Travelling without Moving
Co si budem namlouvat, je krize, stejně nemáte do čeho píchnout. A tahle session od JK je prostě dobrá.
Aktualizace stránky "zdarma"
11/02/09 20:27 Rubrika: Website
Mezi překlady zdarma byl nyní zařazen běžný internetový výpis společnosti z OR. Toť vše.
This is why you're fat! (anglicky)
11/02/09 20:20 Rubrika: Relax
Malé intimní přiznání: pokouším se zhubnout. Měřím 190 cm a vážím kolem 96 kg. Žádná tragédie, ale po dlouhá léta jsem měl bez jakékoli kontroly vlastní váhy a úprav diety kolem 87 kg. Pak jsem asi před rokem a půl vlivem pracovního stresu zhubnul na 75 a potom jsem se rozežral na dnešní téměř metrák. Ale ať dělám, co dělám, nemůžu se těch 10 kilo zbavit.
Ale k tématu: jednou už jsem 100 kg měl - když jsem se vrátil z ročního studijního pobytu v USA. Jak se to stalo? Takhle se to stalo. Dobrou chuť.
Ale k tématu: jednou už jsem 100 kg měl - když jsem se vrátil z ročního studijního pobytu v USA. Jak se to stalo? Takhle se to stalo. Dobrou chuť.
Whiskey, to je moje gusto!
11/02/09 20:13 Rubrika: Relax
No, ve skutečnosti jsem abstinent... Ale mám tu zajímavej odkaz na článek NY Times ohledně změny jejich interních pravidel, jež upravují psaní slova “whisky”. Věděli jste, že při psaní tohoto slova záleží na původu lihoviny? Tak teď to víte.
Slovník: mezinárodní třídění výrobků a služeb
03/02/09 15:31 Rubrika: Tools
Tenhle příspěvek trochu souvisí s předchozím. To rozhodnutí, které právě překládám, se týká patentů a ochranných známek. Pokud jste tohle někdy překládali, určitě jste narazili na “mezinárodní třídění výrobků a služeb” podle “Niceské dohody”. Po troše hledání jsem našel slovník, kde jsou všechny položky hezky vedle sebe v češtině, v angličtině a ve francouzštině. Našel jsem to na stránkách ÚPV, takže by to mělo být oficiální.
Slovník si můžete stáhnout tady.
Koukněte se taky do sekce “zdarma”, jsou tam nové vzory. Howgh.
Slovník si můžete stáhnout tady.
Koukněte se taky do sekce “zdarma”, jsou tam nové vzory. Howgh.
Once you go Bean, you go full screen
03/02/09 15:04 Rubrika: Tools
Co se týče počítačů, nejsem ten největší pamětník, ale přesto si něco pamatuju:
1. 1995: Můj úžas, když mi IT technik v mé první advokátní kanceláři ukázal náš server, který měl celých 2 GB prostoru! Vůbec jsem netušil, co se s takovým prostorem dá dělat.
2. 1996: Moje první seminárka na počítači - v editoru T602 přes noc.
3. 1999: Moje první dial-up připojení k internetu z domova - 20 vteřin faxových zvuků, 20 vteřin chroustání počítače a voilá - seznam.cz vzrušující rychlostí cca 45 kb/s!
Nyní jsem se okruhem vrátil zpět. Překládám takový pěkný rozhodnutí o... ...prostě o něčem, je to na papíře, takže je jedno, jakej software použiju. Tak jsem zkusil Bean a jeho režim fullscreen. Láska na první pohled. Jediné, co je vidět, je text a dole na malé liště počet znaků. Geniální. T602 jednadvacátého století. Vřele doporučuju.
1. 1995: Můj úžas, když mi IT technik v mé první advokátní kanceláři ukázal náš server, který měl celých 2 GB prostoru! Vůbec jsem netušil, co se s takovým prostorem dá dělat.
2. 1996: Moje první seminárka na počítači - v editoru T602 přes noc.
3. 1999: Moje první dial-up připojení k internetu z domova - 20 vteřin faxových zvuků, 20 vteřin chroustání počítače a voilá - seznam.cz vzrušující rychlostí cca 45 kb/s!
Nyní jsem se okruhem vrátil zpět. Překládám takový pěkný rozhodnutí o... ...prostě o něčem, je to na papíře, takže je jedno, jakej software použiju. Tak jsem zkusil Bean a jeho režim fullscreen. Láska na první pohled. Jediné, co je vidět, je text a dole na malé liště počet znaků. Geniální. T602 jednadvacátého století. Vřele doporučuju.