dubna 2009
Jsem zpátky III
Omlouvám se oběma pravidelných čtenářům tohoto blogu, byl jsem teď nedostupný kvůli stěhování. Do 14 dní se snad trochu změní vzhled úvodní strany a přibude nová funkce. No nic, uvidíte.
Jinak jsem si dnes na internetu četl článek o nové verzi Microsoft Office, k němuž byl připojen tento screenshot nové verze (via Lifehacker):
Podívejte se na panely nástrojů, asi tak uprostřed, nalevo od “Find”. Jojo, je to panel “Translate”. Přímo v Office. Na jednu stranu je to hrozba. Na druhou stranu - pokud to bude fungovat stejně dobře jako rozeznávání řeči v současné verzi Office, není nutné se obávat. Takže rozhodnutí, jestli s překládáním praštit a utéct s cirkusem, prozatím ponechám na Vaší úvaze.
Jinak jsem si dnes na internetu četl článek o nové verzi Microsoft Office, k němuž byl připojen tento screenshot nové verze (via Lifehacker):
Podívejte se na panely nástrojů, asi tak uprostřed, nalevo od “Find”. Jojo, je to panel “Translate”. Přímo v Office. Na jednu stranu je to hrozba. Na druhou stranu - pokud to bude fungovat stejně dobře jako rozeznávání řeči v současné verzi Office, není nutné se obávat. Takže rozhodnutí, jestli s překládáním praštit a utéct s cirkusem, prozatím ponechám na Vaší úvaze.
|
Tip dne: OCR Terminal
15/04/09 15:03 Rubrika: Tools
Možná to znáte: dostanete originál ve formátu .pdf, ale klient chce znát cenu předem. Co teď? Jak spočítáte počet znaků? Windows nabízejí jednoduchý OCR software, který převede naskenovaný text do Wordu, ale ten funguje pouze se soubory .tiff, možná .jpg, ale se soubory formátu .pdf, což je zdaleka nejrozšířenější formát kancelářských skenerů, si neporadí.
Dnes jsem narazil na službu OCR Terminal. Jde o webovou stránku, kam můžete nahrát soubor v .pdf, a pak si text stáhnete zpátky buď ve formátu .txt, .doc, nebo .rtf. Je to zadarmo, ale musíte se zaregistrovat. Můžete si zdarma nechat “přečíst” 30 stran textu denně, pak už je to placené. Nechal jsem si tedy “přečíst” český text a šlo to poměrně bez problémů. Samozřejmě zmizela diakritika, ale mně šlo zejména o počet znaků, takže mi to nevadilo.
Každopádně doporučuju, na občasné použití to plně postačuje.
Dnes jsem narazil na službu OCR Terminal. Jde o webovou stránku, kam můžete nahrát soubor v .pdf, a pak si text stáhnete zpátky buď ve formátu .txt, .doc, nebo .rtf. Je to zadarmo, ale musíte se zaregistrovat. Můžete si zdarma nechat “přečíst” 30 stran textu denně, pak už je to placené. Nechal jsem si tedy “přečíst” český text a šlo to poměrně bez problémů. Samozřejmě zmizela diakritika, ale mně šlo zejména o počet znaků, takže mi to nevadilo.
Každopádně doporučuju, na občasné použití to plně postačuje.
Nový překlad Bible
Po krátké době tu máme opět překlad v médiích, tentokrát jde o překlad Bible. Nedávno jsem seděl někde v kavárně a viděl jsem na ten nový překlad reklamu, je to pojato opravdu moderně. Nový překlad kritizuje Česká biskupská konference, celé prohlášení najdete tady. Základní body kritiky: neúplnost, nesoulad se zavedenou liturgickou terminologií, nekonzistentní přístup k překladu (někde se veršuje(!), jinde ne).
Pro všechny, kteří neměli to (ne)štěstí chodit na translatologii, jenom odbočka: při úvodu do teorie překladu se na škole téměř vždy zmiňuje Eugene Nida, který se zabýval překladem Bible a přišel s koncepcí “dynamické ekvivalence”, tj. ekvivalence na rovině sociokulturních asociací: při překladu Bible pro Inuity proto například chléb překládal jako rybu, protože při doslovnějším překladu (“formální ekvivalenci”) by to nedávalo smysl - chléb je v Grónsku exotickou pochoutkou, ne základní potravinou. Z beránka se zase stalo tuleňátko atd. Pro “přeskulturní” převod vhodné, ale mám pocit, že církev se raději kloní k doslovnějšímu překladu.
No nic. Nejzajímavější jsou na celé “diskusi” ohlasy čtenářů - co čtenář, to názor, většinou na církev, ale i na překlad a na jeho společenskou funkci. Je to poměrně zajímavé čtení, až budete mít čas, vřele doporučuju. Jenom to dokazuje, že nějaká obecně přijímaná norma překladu opravdu neexistuje:
Lidovky
Novinky.cz
Pro všechny, kteří neměli to (ne)štěstí chodit na translatologii, jenom odbočka: při úvodu do teorie překladu se na škole téměř vždy zmiňuje Eugene Nida, který se zabýval překladem Bible a přišel s koncepcí “dynamické ekvivalence”, tj. ekvivalence na rovině sociokulturních asociací: při překladu Bible pro Inuity proto například chléb překládal jako rybu, protože při doslovnějším překladu (“formální ekvivalenci”) by to nedávalo smysl - chléb je v Grónsku exotickou pochoutkou, ne základní potravinou. Z beránka se zase stalo tuleňátko atd. Pro “přeskulturní” převod vhodné, ale mám pocit, že církev se raději kloní k doslovnějšímu překladu.
No nic. Nejzajímavější jsou na celé “diskusi” ohlasy čtenářů - co čtenář, to názor, většinou na církev, ale i na překlad a na jeho společenskou funkci. Je to poměrně zajímavé čtení, až budete mít čas, vřele doporučuju. Jenom to dokazuje, že nějaká obecně přijímaná norma překladu opravdu neexistuje:
Lidovky
Novinky.cz
Konec civilizace: 2 dny bez internetu
10/04/09 17:39 Rubrika: Ztraceno v překladu
Můj provider mně tento týden na dva dny vypnul internet, zřejmě někdo někde přeseknul drát nebo co. Nebo se tam někdo podíval na výpis mého webového provozu a usoudil, že jsem na internetu závislý a že by mi dvoudenní pauza neuškodila. Nevím.
Co ale vím s naprostou jistotou je, že jsem téměř celou dobu odstávky strávil schoulený v koutku pokoje, plný úzkosti a vnitřního třesu s pohledem upřeným na diody modemu, které se ne a ne rozblikat. Zbytek času jsem pak strávil v blízké kavárně, kde mají wi-fi. Třešničkou na dortu bylo, když jsem na cestě za sportem u této kavárny zaparkoval auto a z notebooku na předním sedadle potajmu posílal překlad klientovi, protože se mi už kvůli tomu nechtělo kupovat další kafe. Bylo to docela pozdě, tak půl desátý. Vedle mě zastavilo jiné auto, spolujezdec nejdřív vešel do nějakého vchodu, za minutu vyšel s pytlíkem bílého prášku v ruce a radostně běžel zpátky k autu. Takže jsme tam takhle stáli vedle sebe, v jednom autě dva chlapi šňupou koks, ve druhém sedím já a s notebookem na kolenou kradu wifi. Možná to bylo znamení. Možná mi nějaká ta pauza přece jen prospěje.
Co ale vím s naprostou jistotou je, že jsem téměř celou dobu odstávky strávil schoulený v koutku pokoje, plný úzkosti a vnitřního třesu s pohledem upřeným na diody modemu, které se ne a ne rozblikat. Zbytek času jsem pak strávil v blízké kavárně, kde mají wi-fi. Třešničkou na dortu bylo, když jsem na cestě za sportem u této kavárny zaparkoval auto a z notebooku na předním sedadle potajmu posílal překlad klientovi, protože se mi už kvůli tomu nechtělo kupovat další kafe. Bylo to docela pozdě, tak půl desátý. Vedle mě zastavilo jiné auto, spolujezdec nejdřív vešel do nějakého vchodu, za minutu vyšel s pytlíkem bílého prášku v ruce a radostně běžel zpátky k autu. Takže jsme tam takhle stáli vedle sebe, v jednom autě dva chlapi šňupou koks, ve druhém sedím já a s notebookem na kolenou kradu wifi. Možná to bylo znamení. Možná mi nějaká ta pauza přece jen prospěje.
Analogie s kadeřníkem pokračuje...
04/04/09 15:44 Rubrika: Překlady
V minulém příspěvku jsem napsal:
Možná jsem se trochu unáhlil. K výše uvedeným upozorněním bych přidal ještě jedno:
“Vzdělávání klienta”, jak tento koncept slýchávám od svých kolegů, totiž klientovi předává v podstatě dvě informace: 1. Potřebujete kvalitního překladatele. 2. Musíte překladateli vytvořit vhodné pracovní podmínky. Ale to není všechno. Klient ještě musí překladateli sdělit, co od překladu očekává. Vezměme si situaci, že si klient teda vybere kvalitního překladatele (splněn první požadavek) a je ochoten ho zaplatit a nespěchá na termín (splněn druhý požadavek). Pak se ale může stát, že překladatel dodá v termínu kvalitní překlad, který je ale pro klienta nepoužitelný. Proto bych se ve “výchově klienta” spíš zaměřil na překladatelskou normu a na to, že žádný text nemá “jediný správný” překlad.
Proč to všechno píšu? Protože jsem naštvanej. O víkendu jsem měl službu pro České předsednictví (byl tu Obama, že) a překládal jsem projev pro jednoho českého politika na ten jejich US-EU summit. Pak mi ale zavolala nějaká holka z nějakého odboru, kterou jsem nikdy neviděl a která podle hlasu není starší než já, a začala mi vysvětlovat, že takhle pan (doplň funkci) nemluví a že je s překladem nespokojená. Zkrátka chtěla doslovný překlad na úrovni slova, to ovšem u mluvených projevů opravdu není obecně platná norma - u těchto projevů se podle mě jede na úrovni “zautomatizovaných jazykových struktur” (laicky “klišé”) - prostě vyměňujete zdvořilostní frázi za ekvivalentní (a idiomatickou) frázi v cílovém jazyce, ne slovo za slovo, z toho by vyšel paskvil. A navíc, vůbec se o svém požadavku doslovnosti nezmínila, prostě předpokládala, že její pohled na ideální překlad je jediný správný a žádný jiný neexistuje. Takže jsme se více méně ocitli ve výše popsané situaci - klient dostal v podstatě dobrý překlad, který ovšem nesplnil jeho očekávání. Jediný rozdíl je, že já mám blog a můžu si tady dávat průchod emocím jako by mi bylo třináct. Ha.
No nic, pointa je jasná: vždy si s klientem ujasněte, co chce, zejména pokud jde o překlady od externisty. Někteří klienti očekávají, že od externisty automaticky dostanou stejný překlad jako od interního překladatele, který pro ně překládá každý den a zná jejich očekávání a jejich normu. Prostě jdete do salonu za Lenkou, ale Lenka je nemocná, takže jdete k Lucce a řeknete jí: “jako obvykle, prosím.” Ale Lucka možná netuší, že to vzadu máte rádi trochu delší. No nic. Jak jsem řekl, nerad klienta vzdělávám, protože si myslím, že jako poskytovatel služeb na to nemám pravomoc. Zároveň je ale možná dobré vyjasnit si základní pravidla spolupráce, protože to je v zájmu klienta. No nic, lidi. Přeju hezkej tejden.
“Já bych spíš přirovnal překladatele ke kadeřníkovi. Ano, můžete mít levný sestřih, ale nikdo vám nezaručí, že se vám bude líbit. Ano, můžu vás ostříhat za 10 minut a bez mytí, ale uvědomte si, že to podle toho bude vypadat. Ano, může vás ostříhat sestřenice, ale nečekejte zázraky. A do těchto vět bych shrnul veškeré “vzdělání”, které jsem ochoten klientovi vnutit.”
Možná jsem se trochu unáhlil. K výše uvedeným upozorněním bych přidal ještě jedno:
“Vždy kadeřníkovi řekněte, jak chcete ostříhat. Pokud chcete účes jako Brad Pitt, musíte to kadeřníkovi říct. Jinak se nedivte, když nakonec ze salonu vyjdete s hlavou jako Jitka Zelenková.”
“Vzdělávání klienta”, jak tento koncept slýchávám od svých kolegů, totiž klientovi předává v podstatě dvě informace: 1. Potřebujete kvalitního překladatele. 2. Musíte překladateli vytvořit vhodné pracovní podmínky. Ale to není všechno. Klient ještě musí překladateli sdělit, co od překladu očekává. Vezměme si situaci, že si klient teda vybere kvalitního překladatele (splněn první požadavek) a je ochoten ho zaplatit a nespěchá na termín (splněn druhý požadavek). Pak se ale může stát, že překladatel dodá v termínu kvalitní překlad, který je ale pro klienta nepoužitelný. Proto bych se ve “výchově klienta” spíš zaměřil na překladatelskou normu a na to, že žádný text nemá “jediný správný” překlad.
Proč to všechno píšu? Protože jsem naštvanej. O víkendu jsem měl službu pro České předsednictví (byl tu Obama, že) a překládal jsem projev pro jednoho českého politika na ten jejich US-EU summit. Pak mi ale zavolala nějaká holka z nějakého odboru, kterou jsem nikdy neviděl a která podle hlasu není starší než já, a začala mi vysvětlovat, že takhle pan (doplň funkci) nemluví a že je s překladem nespokojená. Zkrátka chtěla doslovný překlad na úrovni slova, to ovšem u mluvených projevů opravdu není obecně platná norma - u těchto projevů se podle mě jede na úrovni “zautomatizovaných jazykových struktur” (laicky “klišé”) - prostě vyměňujete zdvořilostní frázi za ekvivalentní (a idiomatickou) frázi v cílovém jazyce, ne slovo za slovo, z toho by vyšel paskvil. A navíc, vůbec se o svém požadavku doslovnosti nezmínila, prostě předpokládala, že její pohled na ideální překlad je jediný správný a žádný jiný neexistuje. Takže jsme se více méně ocitli ve výše popsané situaci - klient dostal v podstatě dobrý překlad, který ovšem nesplnil jeho očekávání. Jediný rozdíl je, že já mám blog a můžu si tady dávat průchod emocím jako by mi bylo třináct. Ha.
No nic, pointa je jasná: vždy si s klientem ujasněte, co chce, zejména pokud jde o překlady od externisty. Někteří klienti očekávají, že od externisty automaticky dostanou stejný překlad jako od interního překladatele, který pro ně překládá každý den a zná jejich očekávání a jejich normu. Prostě jdete do salonu za Lenkou, ale Lenka je nemocná, takže jdete k Lucce a řeknete jí: “jako obvykle, prosím.” Ale Lucka možná netuší, že to vzadu máte rádi trochu delší. No nic. Jak jsem řekl, nerad klienta vzdělávám, protože si myslím, že jako poskytovatel služeb na to nemám pravomoc. Zároveň je ale možná dobré vyjasnit si základní pravidla spolupráce, protože to je v zájmu klienta. No nic, lidi. Přeju hezkej tejden.